ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.489.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 489/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. května 2006 o dovolání, které podal P. T., proti rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 To 524/2005 ze dne 30. 11. 2005 jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 16/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 11 T 16/2004 ze dne 14. 6. 2005 byl P. T. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona (dále je tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 34 (třicetičtyř) měsíců, který mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let, za současného vyslovení dohledu. Podle §229 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) byly poškozené společnosti T., a. s., a S. M. L., a. s., odkázány se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
V předmětné věci podala (pouze) poškozená společnost S. M. L., a. s., se sídlem Z., H. nám., odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem sp. zn. 5 To 524/2005 ze dne 30. 11. 2005 a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o náhradě škody ohledně jmenované společnosti a podle §259 odst. 3 tr. ř. uložil obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. povinnost zaplatit jí na náhradě škody částku 1.011.136,- Kč ( jeden milión jedenáct tisíc sto třicet šest) Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný P. T. jako osoba oprávněná dovolání, a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Toto jeho dovolání směřuje do výroku o náhradě škody obsaženému v citovaném rozsudku Krajského soudu v Brně. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku obviněný uvedl, že dle něj soud prvního stupně zcela přiléhavě odkázal ve smyslu §229 odst. 1 tr. ř. obě poškozené společnosti s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Na základě odvolání prvně jmenované společnosti ovšem odvolací soud rozhodl o jejím nároku na náhradu škody rozsudkem, kterým uložil obviněnému povinnost zaplatit jí částku 1.011.136,- Kč, a to i přesto, že se nezabýval v dostatečné míře skutečnostmi rozhodnými pro takovéto rozhodnutí. Dovolatel má za to, že poškozená společnost porušila tzv. prevenční povinnost dle §415 občanského zákoníku (dále jen OZ), což tak zakládá její spoluodpovědnost za způsobenou škodu. Dále namítl, že tato společnost rovněž porušila svou povinnost vyplývající z §417 OZ, který stanoví, že „komu škoda hrozí, je povinen k jejímu odvracení zakročit způsobem přiměřeným okolnostem ohrožení“, z čehož lze dovodit její zavinění ve smyslu §441 OZ a měla by tedy nést škodu poměrně. Dle jeho názoru zůstává otevřena i otázka spoluzavinění druhého obžalovaného, který byl citovaným rozsudkem Městského soudu v Brně zproštěn obžaloby, neboť dle §135 občanského soudního řádu není soud v občanskoprávním řízení vázán při svém rozhodování zprošťujícím rozsudkem vydaným v trestním řízení. Uzavřel, že nemělo dojít vůbec k uložení povinnosti k náhradě škody v rámci adhezního řízení, nýbrž že tato otázka měla být bezpochyby ponechána na civilním soudu ve smyslu §229 tr. ř. a na aktivitě poškozené, která by tak musela prokázat, že jí vznikla škoda, v jaké výši a kdo ji způsobil. V petitu svého dovolání pak navrhl, „aby dovolací soud napadený výrok zrušil a dle §265l tr. ř. věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí“. Dále požádal, aby soud odložil výkon rozhodnutí.
Písemné vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky k podanému dovolání Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) do dnešního dne neobdržel.
Nejvyšší soud jako soud dovolací především přezkoumal, zda jsou v dané věci splněny zákonné podmínky vymezující vůbec přípustnost takto podaného dovolání, a to z hlediska ustanovení §265a tr. ř., a shledal, že dovolání přípustné není. To proto, že podle §265a odst. 1 tr. ř. lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Ustanovení §265a odst. 2 písm. a) – h) tr. ř. potom taxativně vymezuje, která soudní rozhodnutí se považují pro řízení o dovolání za rozhodnutí ve věci samé. Podle §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. lze podat dovolání proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání. Takovýmto odsuzujícím rozsudkem pak může být i rozsudek odvolacího soudu vydaný podle §259 odst. 3 tr. ř. po zrušení rozsudku soudu prvního stupně z některého z důvodů uvedených v §258 odst. 1 tr. ř., vždy však musí jít o odsuzující rozsudek v uvedeném smyslu. Z hlediska přípustnosti takto podaného dovolání je ovšem zjevné, že citované rozhodnutí Krajského soudu v Brně nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §265a odst. 1 a 2 tr. ř., neboť předmětem rozhodování odvolacího soudu nebyla otázka viny nebo trestu, ale pouze rozhodnutí o nároku poškozeného na náhradu škody. Odvolací soud tak z podnětu odvolání poškozené společnosti přezkoumával pouze výrok týkající se nároku na náhradu škody, zatímco ve výroku o vině a trestu již nabyl rozsudek soudu prvního stupně právní moci (srov. též rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 16. 12. 2003, sp. zn. 13 To 450/2003, uveřejněn ve Sbírce Orac - trestní, č. 3/2004, s. 1628).
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnout jako dovolání, které není přípustné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, přičemž s ohledem na uvedené ani nerozhodoval o vzneseném návrhu na odklad výkonu napadeného rozhodnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. května 2006
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka