ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.65.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 65/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. února 2006 dovolání obviněných A. K. a V. V., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. 7 To 84/2005, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 T 2/2005, a rozhodl takto:
Dovolání A. K. a V. V. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2005, sp. zn. 47 T 2/2005, byli obvinění K. a V. společně uznáni vinnými trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zákona a obviněný K. sám trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. b) tr. zákona. Za tyto trestné činy byli odsouzeni obviněný K. podle §219 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 15 roků, obviněný V. podle §219 odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 14, 5 roků. Pro výkon tohoto trestu byli oba podle §39 odst. 2 písm. d) tr. zákona zařazeni do věznice se zvýšenou ostrahou.
Oběma byl podle §57 odst. 1, 2 tr. zákona dále uložen trest vyhoštění, a to na dobu neurčitou.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že
I. obžalovaní K. a V. společně
dne 21. října 2003 po 10. hodině po vzájemné dohodě provedli přepadení B. – Z. v P., F. tím způsobem, že nejprve obž. V. vyzval majitele B. – Z. poškozeného R. N., k otevření vitríny s autorádii a poté, co se poškozený k vitríně sehnul, napadl jej v úmyslu usmrtit obž. K. opakovanými údery stavebním kladivem do hlavy, čímž poškozenému způsobil sedm hlubokých tržně zhmožděných ran na hlavě v oblasti čela, temena, týla a šíje, tříštivé zlomeniny lební klenby, spodiny lební, pohmoždění velkého rozsahu obou čelních a týlních laloků mozku, pravého spánkového laloku a levého temenního laloku, na následky těchto poranění poškozený dne 22. října 2003 zemřel, přičemž příčinou smrti bylo pohmoždění mozku velkého rozsahu s otokem mozku. Obžalovaný V. mezitím odcizil nejméně 5.000,- Kč na hotovosti, 35 ks mobilních telefonů různých značek, plynovou pistoli stříbrné barvy nezjištěné značky, obž. K. autorádio zn. Pioneer, tj. odcizili peníze a věci v celkové hodnotě nejméně 89.100,- Kč;
II. obžalovaný K. sám
v době od 17. září 2003 do 12. května 2004, kdy byl zadržen, se zdržoval na území České republiky, ačkoliv mu byl rozhodnutím P.ČR, Oblastní ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, Odbor pátrání a kontroly pobytu pod čj. SCPP-298/HK-OPK-SV-2003 ze dne 6. září 2003, které nabylo právní moci dne 12. září 2003 uloženo správní vyhoštění na dobu jednoho roku s 5-ti denní lhůtou k vycestování.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podali oba obvinění odvolání, kterými se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 6. 9. 2005 Vrchní soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 7 To 84/2005 odvolání obou obviněných podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svých obhájců podali oba obvinění ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze dovolání.
A. K. směřuje své dovolání proti výroku o vině v bodu I. a výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a proti rozhodnutí soudu druhého stupně v celém rozsahu, a to s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. řádu. Tvrdí, že předmětného trestného činu se nedopustil, na místě činu nikdy nebyl a o celé záležitosti ví jenom z doslechu a vyprávění. V průběhu celého řízení i před odvolacím soudem se snažil upozornit na důkazy, které měly být provedeny, aby byla zajištěna objektivnost celého řízení, jeho právo na spravedlivý proces a následně tak vyvrácena podezření a obvinění směřující proti jeho osobě, přičemž žádný z těchto návrhů nebyl akceptován a proveden. O důkazech, které byly provedeny v průběhu dokazování před oběma soudy, prohlašuje, že ani jeden z nich neprokazuje jeho vinu. V dalším odkazuje na svoji argumentaci z předchozí obhajoby především v rámci odvolacího řízení. Vyslovuje názor, že obě napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil obě napadená rozhodnutí a aby „věc vrátil tak, aby byla v potřebném rozsahu znovu projednána a rozhodnuta“, přičemž neuvádí, komu by dle jeho představy věc měla být takto vrácena.
V. V. obsahem svého dovolání napadá výrok o vině i o trestu odsuzujícího rozsudku, jakož i rozhodnutí soudu druhého stupně s tím, že rozhodnutí spočívají dle jeho názoru na nesprávném právním posouzení a odkazuje se tedy na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku vyslovuje názor, že soudy vycházely z nesprávných zjištění a neúplně provedeného dokazování, přičemž některé jím navrhované důkazy byly nepřijaty, resp. odmítnuty, a některé byly hodnoceny jinak, než jak byly provedeny či byly posuzovány v rozporu s tímto jejich provedením. V další části odůvodněného dovolání pak tato svá tvrzení v několika bodech konkretizuje.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí Městského soudu v Praze a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, popřípadě aby rozhodl o vrácení věci do přípravného řízení státnímu zástupci. Ve svém návrhu neuvádí, zda má být rozhodnutím Nejvyššího soudu nějak dotčeno i rozhodnutí soudu druhého stupně.
K oběma podaným dovoláním podala své písemné vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). V obou případech konstatuje, že obsah dovolání je ve zjevném rozporu s použitými dovolacími důvody, neboť oba dovolatelé své argumenty zaměřují výhradně na postup obou soudů v rámci dokazování a při vypořádání se s obhajobou. Protože státní zástupkyně neshledává u žádného z podaných dovolání soulad s některým ze zákonných dovolacích důvodů dle §265b tr. řádu, navrhuje, aby obě dovolání byla odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že obě dovolání jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byli obvinění uznáni vinnými a uložen jim trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jejich řádný opravný prostředek. Obvinění jsou rovněž osobami oprávněnými k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod (resp. v případě dovolání A. K. uplatněné dovolací důvody) lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, oba obvinění v něm uplatňují zmíněný dovolací důvod jen zcela formálně, ve zjevném rozporu s tím však vznášejí pouze námitky směřující proti skutkovým zjištěním soudu, zejména proti rozsahu provedeného dokazování a proti způsobu hodnocení provedených důkazů při zjišťování skutkového stavu.
Dovolání jako specifický druh mimořádného opravného prostředku není určen k přezkoumávání skutkových zjištění soudu, jakož ani postupu při provádění či hodnocení důkazů, dovolání není možno považovat za „druhé odvolání“ a dovolací soud nemá charakter soudu třetí instance. Nejvyšší soud je skutkovými zjištěními soudu prvního a druhého stupně vázán. Žádný ze zákonných dovolacích důvodů není určen k přezkoumávání námitek toho druhu, které uplatňují oba dovolatelé.
Je zcela zjevné, že žádný z dovolatelů ve svém mimořádném opravném prostředku nevznáší žádné námitky a argumenty, které by směřovaly k nesprávnému právnímu posouzení skutku či jinému hmotně právnímu posouzení, nýbrž že pod záminkou formálně uplatněného dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zcela evidentně žádají toliko revizi samotných skutkových zjištění soudu.
Formálně uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu v dovolání A. K. by byl naplněn tehdy, jestliže by v rozhodnutí některý výrok chyběl nebo byl neúplný. Dovolatel však nic v tomto směru ve svém mimořádném opravném prostředku netvrdí. Tvrdí však, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Toto tvrzení by svým obsahem odpovídalo ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v platném znění, na které se ovšem dovolatel výslovně neodkazuje. Jelikož obsah tohoto dovolání neobsahuje ani žádné námitky, které by byly podřaditelné pod dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu s tím, že - jak výše uvedeno - dovolání není v souladu ani s uplatněným dovolacím důvodem dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je zjevné, že ani dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu nebyl relevantně uplatněn.
Za výše uvedeného stavu věci se Nejvyšší soud nemusel zabývat ani nekvalifikovaně formulovanými návrhy v petitu obou dovolání.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že žádné z podaných dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného A. K. i dovolání obviněného V. V. odmítají. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 15. února 2006
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h