ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.68.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 68/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. dubna 2002 o dovolání podaném nejvyšším státním zástupcem v neprospěch obviněných MUDr. H. V. a MUDr. Š. P., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 1. 2002, sp. zn. 6 To 981/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň -jih pod sp. zn. 1 T 84/2000, takto:
Podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň - jih ze dne 25. 10. 2001, sp. zn. 1 T 84/2000, byly obviněné MUDr. H. V. a MUDr. Š. P. podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěny obžaloby z trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., jehož se měly dopustit skutkem spočívajícím v tom, že „v době od 07.00 hod. do 13.55 hod. dne 30. 12. 1997 na dětském oddělení Nemocnice s poliklinikou ve S., okr. P. – j., kde byla od 18.00 hod. dne 29. 12. 1997 se zánětem hrtanu hospitalizována nezl. N. M., MUDr. Š. P. jako ošetřující lékařka jmenované podcenila známky porušené průchodnosti dýchacích cest a v důsledku toho opožděně reagovala na zhoršující se stav, když žilní přístup a léčba kyslíkem byly zajišťovány až v době rozvoje akutní celkové dechové nedostatečnosti, rehydratace byla zajišťována pouze nazogastrickou sondou, anesteziolog nebyl konzultován již při známkách inspiračního stidoru se známkami dušení a nebyl zajištěn včasný převoz nezl. N. M. na specializované pracoviště - jednotku intenzivní péče Fakultní nemocnice v P., s cílem zajištění průchodnosti dýchacích cest a umělé plicní ventilace, vzhledem k nemožnosti zajištění intenzivní péče v Nemocnici s poliklinikou ve S., MUDr. H. V. jako primářka uvedeného oddělení, odpovědná za léčebný postup, která byla o stavu N. M. informována, rovněž podcenila rozvoj onemocnění, a to známky porušení průchodnosti dýchacích cest, opožděně reagovala na zhoršující se stav a neordinovala odpovídající léčebný postup, přičemž po opožděném převozu do Fakultní nemocnice v P. pak nezl. N. M. ve 21.55 hod. dne 1. 1. 1998 zemřela, když k její smrti vedlo závažné hypoxické poškození mozku, a to v důsledku zástavy dýchání a oběhu při nezvládnuté celkové dechové nedostatečnosti vyvolané dusivým akutním zánětem hrtanu, průdušnice a průdušek.“
Odvolání, které proti uvedenému rozsudku podal okresní státní zástupce, Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 16. 1. 2002, sp. zn. 6 To 981/2001, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dnem 16. 1. 2002 (§139 odst. 1 písm. b/, cc/ tr. ř .).
Shora citované usnesení Krajského soudu v Plzni napadla ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. dovoláním nejvyšší státní zástupkyně. Tento mimořádný opravný prostředek, který dovolatelka uplatnila v neprospěch obou obviněných, je opírán o dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. Dovolatelka především namítla, že okresní ani krajský soud se dostatečně nezabývaly hodnocením podílu obviněných na celkové léčebné péči, která byla pacientce poskytována v době od 18.00 hod. dne 29. 12. 1997 do jejího úmrtí, ani léčebnými možnostmi, jaké měly obviněné v dané fázi vývoje onemocnění a faktickému stavu pacientky a jaké možnosti měli posléze další lékaři. V uvedené souvislosti bylo dále namítáno, že soud prvního stupně závěr o nenaplnění příčinné souvislosti mezi jednáním obviněných a úmrtím pacientky dovodil ze znaleckého posudku, ačkoliv tento elementární a rozhodující důkaz neodpovídá zákonným hlediskům, když znalci při vypracování posudku vycházeli z materiálů opatřených vyšetřovatelem před sdělením obvinění. Podle názoru dovolatelky i samotný znalecký posudek trpí vnitřními rozpory a kromě toho znalci vedle odborných otázek hodnotili i otázky právní, což jim nenáleží. Krajský soud v Plzni konstatované vady nezjistil a nepřihlédl k nim, když rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání) státního zástupce, aniž by byly splněny podmínky stanovené v §256 tr. ř. a potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, jež byl založen na „nesprávném hmotněprávním posouzení základů trestní odpovědnosti“ obviněných (příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem ve smyslu trestního práva hmotného).
Vzhledem k výše uvedeným důvodům dovolatelka v petitu dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §265k odst. 1 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst.1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Plzni a zrušil též rozsudek Okresního soudu Plzeň - jih ze dne 25. 10. 2001, sp. zn. 1 T 84/2000, a poté aby postupoval podle §265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu Plzeň - jih, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K tomuto dovolání se prostřednictvím svých obhájců vyjádřily obviněné MUDr. H. V. a MUDr. Š. P. Ve svých písemných vyjádřeních obě obviněné shodně uvedly, že námitky uplatněné v dovolání nepovažují za důvodné. Podle jejich přesvědčení učinil soud prvního stupně na podkladě bezchybně provedeného dokazování správné skutkové i právní závěry, přičemž uvedené skutečnosti vzal správně v úvahu při svém rozhodování i soud odvolací. Za tohoto stavu pak obviněné navrhly, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265j tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný zproštěn obžaloby (§265a odst. 2 písm. b/ tr. ř.).
Nejvyšší státní zástupce je podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. oprávněnou osobou k podání dovolání, a to jak ve prospěch tak i v neprospěch obviněného.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Existenci těchto vad spatřuje dovolatelka v nesprávném právním posouzení příčinného vztahu mezi jednáním obviněných a způsobeným následkem z hlediska jejich trestní odpovědnosti. Z obsahu dovolání je však zřejmé, že tyto závěry dovolatelka opírá o namítané skutkové vady, když oběma soudům je v dovolání vytýkáno, že se dostatečně (resp. vůbec) nezabývaly hodnocením podílu obviněných na celkové léčebné péči, která byla pacientce až do jejího úmrtí poskytována, při objasňování léčebného postupu obviněných vycházely z procesně vadných důkazů, atd.
Ve výše uvedené souvislosti je nutno připomenout, že z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění. Pokud jde o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., znamená to, že Nejvyšší soud musí vycházet ze skutkového zjištění soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotí správnost hmotněprávního posouzení.
V posuzovaném případě obviněných MUDr. H. V. a MUDr. Š. P. soud prvního stupně na podkladě vyhodnocení provedených důkazů (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) nezjistil příčinný vztah mezi zaviněným jednáním obviněných a následkem spočívajícím ve smrti pacientky. Tímto skutkovým zjištěním pak bylo podmíněno hmotněprávní posouzení skutku, když soud nedovodil naplnění znaků tzv. objektivní stránky skutkové podstaty žalovaného (ani jiného) trestného činu. Proto ve věci rozhodl zprošťujícím výrokem podle §226 písm. b) tr. ř. Poněvadž se odvolací soud s uvedenými skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně ztotožnil, rozhodl o zamítnutí odvolání státního zástupce.
Podle názoru dovolatelky rozhodl vadně i soud druhého stupně, jestliže v dané věci nebyly splněny podmínky pro zamítnutí řádného opravného prostředku (§256 tr. ř.). Proto byl v dovolání uplatněn i důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Uvedený důvod patří mezi procesní dovolací důvody a jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá tedy na případy, kdy došlo k zamítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena práva přístupu ke druhé instanci.
V posuzované věci však odvolací soud druhého stupně konal odvolací řízení a o zamítnutí řádného opravného prostředku (§256 tr. ř.) rozhodl po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován (primárně) ve skutkových vadách, jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotněprávní posouzení věci. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je opírán o vady odvolacího řízení (týkající se přezkumné činnosti soudu druhého stupně). Takové důvody však zákon v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. v taxativním vymezení dovolacích důvodů neuvádí. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. .ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s ustanovením §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. dubna 2002
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler