ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.701.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 701/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 8. září 2005 dovolání obviněného D. Z., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 12. 2004, sp. zn. 3 To 984/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 72 T 140/2000, a rozhodl takto:
Dovolání D. Z. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 7. 2004, sp. zn. 72 T 140/2000, byl obviněný D. Z. uznán vinným trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle ustanovení §147 odst. 1 tr. zákona, za který byl podle §147 odst. 1 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku. Výkon tohoto trestu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Dále podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zákona mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu funkce statutárního orgánu ve všech typech společností a družstev ve výměře 3 let.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně podrobně uvedené pod body 1) až 9) výroku odsuzujícího rozsudku.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 14. 12. 2004 Krajský soud v Ostravě. Ten svým usnesením sp. zn. 3 To 984/2004 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ostravě dovolání, ve kterém jednak napadá v celém rozsahu usnesení Krajského soudu v Ostravě o zamítnutí odvolání, jednak namítá, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání. Dovolatel se odkazuje na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. řádu.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný tvrdí, že z provedeného dokazování nevyplynulo, že by jeho jednáním byla naplněna skutková podstata trestného činu podle §147 odst. 1 tr. zákona a tedy že soud provedl nesprávné právní posouzení skutku. V prvé řadě vyslovuje názor, že nebyla dostatečně prokázána subjektivní stránka trestného činu a v této souvislosti označuje za spekulativní závěr soudu, že obviněný jednal minimálně v eventuálním úmyslu, neboť musel být srozuměn s tím, že stav druhotné platební neschopnosti může případně nastat, když bylo vysoce pravděpodobné očekávat, že takovýto stav nastane. Dovolatel uvádí, že si stav druhotné platební neschopnosti uvědomoval a snažil se ji různými opatřeními řešit, což potvrdil i odvolací soud. Kromě toho odkazuje i na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky a vyslovuje názor, že nebyly naplněny znaky subjektivní stránky trestného činu a za vytýkané jednání tedy neměla být vyvozena trestně právní odpovědnost. Kromě toho vyslovuje názor, že aby soud mohl ve věci vůbec učinit nějaké závěry, je třeba, aby tyto opřel o širší odborné zkoumání kvalifikovaného znalce, u něhož se předpokládají odborné znalosti, jimiž soud nemůže disponovat. Navzdory tomu, že obviněný navrhoval provedení důkazu právě znaleckým posudkem, tento ve věci nikdy učiněn nebyl. Obviněný tedy vyslovuje názor, že si soud nesprávně vyhodnotil zjištěný skutkový stav, když jeho jednání kvalifikoval jako trestný čin, aniž by vycházel z odborných poznatků znalce, což vedlo k chybnému závěru ohledně viny obžalovaného. Dle názoru dovolatele nebyly naplněny znaky subjektivní stránky trestného činu a soud si učinil závěr o vině obviněného na základě nepodložených a spekulativních závěrů.
Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu spatřuje dovolatel v tom, že veřejné zasedání se konalo v jeho nepřítomnosti. K tomu uvádí, že k veřejnému zasedání se nedostavil z důvodu náhlého onemocnění, prostřednictvím svého obhájce se řádně omluvil, přičemž obhájce požádal odvolací soud o odročení veřejného zasedání na jiný možný termín. Krajský soud však rozhodl o konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného, když pouze konstatoval, že obviněný nenavrhoval provedení dalších důkazů, a to ani prostřednictvím obhájce u příležitosti žádosti o odročení, rovněž soud sám neměl v úmyslu dokazování doplňovat a proto obviněného k veřejnému zasedání nepředvolával, ale pouze o jeho konání vyrozuměl. Dovolatel vyslovuje názor, že tímto postupem mu odvolací soud znemožnil se k trestní věci vyjádřit, v čemž spatřuje nejen porušení ustanovení trestního řádu, ale i ústavně zaručeného práva dle. čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
V petitu svého dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě i rozsudek Okresního soudu v Ostravě, jakož i všechna další rozhodnutí na tato rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž by došlo zrušením, by pozbyla podkladu, a aby věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Ostravě.
Ke dni projednání podaného dovolání u Nejvyššího soudu České republiky Nejvyšší státní zastupitelství nevyužilo svého práva se k obsahu dovolání vyjádřit.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnuto řádný opravný prostředek obviněného. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Tento dovolací důvod – obdobně jako i další zákonem taxativně vymezené dovolací důvody – tedy není určen k tomu, aby na základě jeho použití byla dovolacím soudem přezkoumávána a znovu posuzována skutková zjištění soudu první a druhé instance, neboť dovolání jako jeden z mimořádných opravných prostředků není k přezkoumávání skutkových zjištění učiněných v předchozím řízení určeno.
Z tohoto pohledu je tedy Nejvyšší soud nucen konstatovat, že ty námitky, které dovolatel v rámci výše uvedeného dovolacího důvodu uplatňuje, nejsou s tímto dovolacím důvodem v souladu, neboť směřují právě proti skutkovým zjištěním soudu. Namítá-li dovolatel jako vadu předchozího řízení, že nebyl zpracován znalecký posudek, jedná se o námitku proti nedostatečnému rozsahu dokazování s následkem nesprávného skutkového závěru. Odkazuje-li se dovolatel v této souvislosti na předchozí judikaturu, pak sice z věcného hlediska lze této argumentaci přiznat určitou logiku, nicméně je nutno konstatovat, že jde o odkaz na rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona, tedy o jiném druhu mimořádného opravného prostředku, určeném k odstraňování jiných vad předchozího řízení, než je tomu u dovolání. Nehledě na to, že odvolací soud se s touto námitkou zabýval a rozvedl svůj názor na str. 4 a str. 8 odůvodnění svého rozhodnutí.
V posuzovaném případě je zjevné, že z obsahu rozhodnutí soudů první i druhé instance nikterak nevyplývá, že by mezi skutkovými zjištěními v nich uvedenými a jejich právním posouzením existoval rozpor či extrémní nesoulad. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku sice tvrdí, že došlo k nesprávné právní kvalifikaci skutku (což by z ryze formálního hlediska použitému dovolacímu důvodu odpovídalo), toto své tvrzení však opírá o primární zpochybnění skutkových zjištění soudu, především rozsahu dokazování, a to včetně dokazování skutkových okolností důležitých pro posouzení subjektivní stránky.
Nejvyšší soud považuje v této souvislosti za potřebné zdůraznit, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení, nikoli revidovat postup soudu v rámci zjišťování skutkových okolností a tyto okolnosti přezkoumávat.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání sice formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu.
Pokud by tedy podané dovolání obsahovalo pouze výše uvedené námitky, ve kterých se obviněný odkazuje na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, Nejvyššímu soudu by nezbylo, než takto koncipované dovolání odmítnout podle ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Dovolatel uplatňuje ve svém mimořádném opravném prostředku i dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu. Pokud jde o tuto část dovolání, Nejvyšší soud konstatuje, že námitky dovolatele uvedenému dovolacímu důvodu svým obsahem odpovídají, neboť obviněný namítá nesprávnost konání veřejného zasedání odvolacího soudu v nepřítomnosti obviněného.
Nejvyšší soud na základě věcného přezkoumání této části dovolání dospěl k závěru, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné. Skutečnosti, které obviněný ve svém prostředku uvádí, řešil již odvolací soud, důvody konání veřejného zasedání bez přítomnosti obviněného řádně rozvedl a vysvětlil v písemném vyhotovení svého rozhodnutí. Nejvyšší soud neshledal v postupu soudu druhého stupně vady, které by mohly vést k odůvodněnosti této námitky obviněného. Z obsahu trestního spisu je zjevné, že konání veřejného zasedání bez přítomnosti obviněného nebránily zákonné překážky a že postup odvolacího soudu není možno označit za nezákonný.
Podle ustanovení §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání v té části, která odpovídá použitému dovolacímu důvodu, je zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného D. Z. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 8. září 2005
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h