ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.883.2002.1
3Tdo 883/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. listopadu 2002 o dovolání podaném obviněným R. Ř., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici H. S., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 5. 2002, sp. zn. 6 To 214/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 4 T 165/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 4 T 165/2001, byl obviněný R. Ř. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že „dne 22. září 2001 kolem 06.00 hodin ve F. L., v baru vinárny B. L. požadoval po Š. P., vrácení finanční částky 700,- Kč, kterou předtím prohrál s jmenovaným v karetní hře, a když Š. P. odmítl peníze vrátit, vyzval jej obviněný, aby šel před vinárnu a věci si vysvětlili, a při odchodu z vinárny srazil obviněný poškozeného Š. P. ze schodů na chodbě objektu a poté, co se poškozený zvedl ze země, udeřil jej opakovaně pěstí do obličeje až poškozený znovu upadl na zem a v napadání přestal obviněný až poté, co mu poškozený podal bankovku v hodnotě 1.000,- Kč, kterou obviněný přijal s připomínkou, zda mu to stálo za to, při napadení utrpěl poškozený Š. P. hematom očí a okolní krajiny a tržnou ránu délky 3 cm pod pravým okem a byl v pracovní neschopnosti od 24. 9. do 8. 10. 2001.“ Obviněnému byl podle §234 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 15. 5. 2002, sp. zn. 6 To 214/2002, podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného a okresního státního zástupce v Chebu proti citovanému rozsudku.
Obviněný R. Ř. podal prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. dovolání, kterým napadl jak výše uvedené usnesení Krajského soudu v Plzni, tak i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Chebu. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že „rozhodnutí jak Okresního soudu v Chebu tak Krajského soudu v Plzni spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, ke kterému oba soudy došly proto, že nesprávně hodnotily důkazy nebo tyto důkazy, jak byly navrhovány, neprovedly.“
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel především vyjádřil pochybnosti o věrohodnosti výpovědí poškozeného, jež nebyl schopen opakovaně shodně popsat předmětný konflikt mezi ním a obviněným, přičemž soudy obou stupňů vycházely ve svých závěrech o vině právě z tohoto důkazu. V důsledku vadného hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. pak dle názoru dovolatele došlo k chybné právní kvalifikaci žalovaného jednání, které nevykazuje zákonné znaky trestného činu loupeže a mohlo být kvalifikováno pouze jako trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. Vzhledem k těmto důvodům v petitu svého dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Chebu.
Ke dni projednání předmětného dovolání nevyužila nejvyšší státní zástupkyně svého práva se k podanému dovolání písemně vyjádřit ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř.
Obviněný R. Ř. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z těchto zákonných důvodů je tedy dovolání určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru.
Pokud tedy dovolatel odůvodnil svůj mimořádný opravný prostředek tím, že označil výpovědi poškozeného za nevěrohodné a vytkl především nalézacímu soudu vadné hodnocení provedených důkazů v rozporu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., nelze tuto námitku považovat za oprávněnou ve smyslu deklarovaného dovolacího důvodu. S přihlédnutím k výkladu podrobně rozvedenému shora nelze totiž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřovat ve skutkových, tj. procesních vadách. V tomto smyslu tedy bylo dovolání podáno z jiného důvodu než předpokládá §265b tr. ř. a pokud by bylo podáno výlučně z těchto důvodů, bylo by nutné je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Jak bylo výše uvedeno, obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku vyslovil také pochybnost o právním posouzení skutku, tedy právní kvalifikaci žalovaného jednání jako trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., když důkazy podle jeho názoru nesvědčily pro úmysl zmocnit se peněz násilím. Potud lze považovat námitky dovolání za relevantní dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Východiskem pro existenci tohoto dovolacího důvodu bude zejména popis skutku v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé. Podle názoru Nejvyššího soudu z formulace shora citované skutkové věty v rozhodnutí nalézacího soudu jednoznačně vyplývá, že obviněný v posuzovaném případě napadl poškozeného v úmyslu zmocnit se finanční částky, kterou předtím s tímto prohrál v karetní hře, přičemž od fyzického napadání poškozeného obviněný ustoupil až poté, co poškozený vydal peněžní hotovost, tedy obviněný jednoznačně užil proti jinému násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, čímž naplnil skutkovou podstatu trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. Popis skutku ve výrokové části rozsudku nalézacího soudu nepřipouští pochybnosti o jeho právní kvalifikaci učiněné Okresním soudem v Chebu, s níž se ztotožnil i odvolací Krajský soud v Plzni.
Nejvyšší soud proto tyto námitky obviněného ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. považuje za neodůvodněné a dovolání za zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Poněvadž stanovisko obviněného vyjádřené v dovolání ohledně právní kvalifikace skutku v posuzované trestní věci je v rozporu s výkladem Nejvyššího soudu, jak je uvedeno shora, je podané dovolání v posuzovaném případě zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto rozhodl tak, že dovolání obviněného R. Ř. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. listopadu 2002
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych
Vypracovala:
JUDr. Blanka Roušalová