ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.888.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 888/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. srpna 2009 o dovolání obviněného Bc. M. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. 4 To 989/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 18 T 61/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Bc. M. Š. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 9. 10. 2008, sp. zn. 18 T 61/2007 , byl obviněný Bc. M. Š. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák.
Toho se podle skutkových zjištění okresního soudu dopustil tím, že:
„v přesně nezjištěné době dne 21. 3. 2006 jako předseda Občanského sdružení Karate S. se sídlem S., S., doručil Městskému úřadu ve S. „Čestné prohlášení pro potřebu Komise pro tělesnou výchovu a sport Města S.“, za účelem získání dotace na organizovanou tělovýchovu a sport podle článku 3 „Zásad rozdělování finančních prostředků Města S., určených pro tělovýchovu a sport a ostatní volnočasové aktivity“, pro mládež do 18 let věku, organizovanou v tělovýchovných organizacích na území Města S., vyvíjejících pravidelnou činnost, přičemž v tomto čestném prohlášeni uvedl nepravdivé údaje, když vykázal, že členská základna ve věku do 18 let věku k datu 1. 1. 2006 Občanského sdružení Karate S. čítá celkem 274 členů a současně též prohlásil, že tato mládežnická členská základna aktivně využívá služeb a programů organizovaných tímto sdružením v oblasti tělovýchovy a sportu, a tak uvedl příslušné členy komise pro tělovýchovu a sport v omyl, neboť údaje jím uvedené se nezakládaly na pravdě, protože nejméně 169 nahlášených členů nebylo skutečně aktivních, žádnou aktivitu nevyvíjeli, když nejméně 37 z těchto osob nebylo ani členy tohoto sdružení a na základě takto nepravdivého čestného prohlášení byla Občanskému sdružení Karate S. poskytnuta neinvestiční dotace za rok 2006 ve výši 41.100,- Kč, tj. v částce 150,- Kč na jednoho člena, a tímto jednáním, kdy vykázal neoprávněně nejméně 169 členů, způsobil Městu S. škodu ve výši nejméně 25.350,- Kč.“
Obviněnému Bc. M. Š. byl podle §250 odst. 2 tr. zák. ve spojení s §53 odst. 2 písm. a) tr. zák. uložen peněžitý trest ve výši 20.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. byl obviněnému stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán. Dále podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému stanovena povinnost k náhradě škody poškozenému Městu S. v částce 25.350,- Kč. Se zbytkem nároku na náhradu škody bylo poškozené Město S. odkázáno na řízení ve věcech občanskoprávních podle §229 odst. 2 tr. ř.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání směřující proti výroku o vině i trestu, státní zástupce podal odvolání v neprospěch obviněného proti výroku o trestu. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. 4 To 989/2008 , podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. sám rozhodl tak, že uznal obviněného vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. Toho se podle zjištění krajského soudu dopustil tím, že:
„dne 21. 3. 2006 jako předseda Občanského sdružení Karate S. se sídlem S., S., doručil Městskému úřadu ve S.„Čestné prohlášení pro potřebu Komise pro tělesnou výchovu a sport Města S.“, které vyhotovil za účelem získání dotace pro organizovanou tělovýchovu a sport podle článku 3 „Zásad rozdělování finančních prostředků Města S.“ určené na podporu pravidelné tělovýchovné a sportovní činnosti mládeže do 18 let věku, organizované v tělovýchovných organizacích na území města S., přičemž v tomto čestném prohlášení uvedl nepravdivé údaje, když vykázal, že členská základna ve věku do osmnácti let k datu 1. 1. 2006 Občanského sdružení Karate S. činí celkem 274 členů a prohlásil, že všichni tito aktivně využívají služeb a programů organizovaných tímto sdružením v oblasti tělovýchovy a sportu, a uvedl tak poskytovatele dotace v omyl, neboť čestně prohlašované údaje se nezakládaly na pravdě, protože nejméně 169 nahlášených osob se činnosti občanského sdružení nikterak neúčastnilo a z toho nejméně 37 osob ani členy sdružení nebylo, a na podkladě takto nepravdivých údajů byla Občanskému sdružení Karate S. poskytnuta neinvestiční dotace za rok 2006 ve výši 41.100,- Kč, tj. v částce 150,- Kč na jednoho člena, a tímto jednáním, kdy neoprávněně vykázal nejméně 169 členů, způsobil Městu S. škodu ve výši nejméně 25.350,- Kč.“
Výrok o trestu i povinnosti obviněného k náhradě škody se zcela shodoval s výroky rozsudku okresního soudu.
II.
Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích podal obviněný Bc. M. Š. prostřednictvím svého obhájce dovolání , a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , neboť nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu, který jeho jednání posoudil jako trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 3 tr. zák. Obviněný uvádí, že čestné prohlášení, které v předmětné věci předložil, není a nemůže být rozhodně považováno za žádost o poskytnutí subvence či dotace, což také nebylo v průběhu trestního řízení jakýmkoliv právně relevantním způsobem podloženo. Dále konstatuje, že nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by zakládaly jakákoli podezření, že by obviněný danou dotaci nějakým způsobem zneužil či měl z ní jakýkoli osobní prospěch. Jak uvádí, finanční prostředky použil výhradně na činnost předmětného občanského sdružení.
Dle názoru obviněného nemohl údaje o počtu členů záměrně zkreslovat, jelikož nelze přesně vymezit počet členů, kteří aktivně využívají služby a programy daného sdružení. Uvádí, že neexistuje žádný právní předpis, usnesení Rady města S. či jiného orgánu města, který by stanovil, že dotace budou udělovány na základě čestných prohlášení v návaznosti na počet aktivních členů. Obviněný má za to, že město S. poskytovalo dotace jen podle prostého počtu členů, když pojem „aktivní“ člen začaly užívat až orgány činné v tomto trestním řízení. Dále uvádí, že on sám nikdy výslovně neprohlásil o osobách uvedených na seznamu, že jsou pravidelně zapojeni do sportovní a tělovýchovné činnosti a že řádně platí členské příspěvky. Na svou obhajobu doplnil, že on sám nečinil jako první žádné kroky pro získání příspěvku, ale reagoval na výzvu městského úřadu a žádost o vyplnění formuláře, resp. čestného prohlášení. Dále upozorňuje na to, že proces přidělování dotací neměl žádná pravidla a on nemůže být činěn za tyto nedostatky odpovědným.
Podle mínění obviněného vykazuje jeho jednání jen nepatrnou společenskou nebezpečnost a to i s ohledem na to, že se jménem předmětného sdružení výslovně zavázal vrátit všechny finanční prostředky, které byly získány na základě zkreslených a nepravdivých údajů. Má za to, že jeho jednáním nebyla naplněna materiální stránka trestného činu, takže nejde o trestný čin.
Proto na základě výše uvedeného dovolatel Nejvyššímu soudu navrhl, aby zrušil v celém rozsahu napadený rozsudek krajského soudu a přikázal příslušnému soudu věc znovu projednat.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání do data neveřejného zasedání Nejvyššího soudu podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně nevyjádřila.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve ověřil, zda je dovolání přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda dovolatelem uváděný důvod, lze považovat za některý z dovolacích důvodu vyjmenovaných v §265b odst. 1 tr. ř., jelikož uplatnění námitek, které naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem dle §265i odst. 3 tr. ř.
Dovolatel opřel své dovolání o důvod uvedený §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud na tomto místě připomíná, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, tak jak byl soudy zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Nelze proto v jeho rámci namítat nesprávná skutková zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování (k tomu viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 282/03).
Pokud tedy dovolatel namítal, že jeho jednání nevykazuje znaky trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 3 tr. zák., relevantně tak naplnil touto námitkou deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud však shledal dovolání zjevně neopodstatněné.
Trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. se dopustí ten, kdo v žádosti o poskytnutí dotace uvede nepravdivé údaje a tímto činem způsobí škodu nikoli malou, tedy škodu nejméně 25.000,- Kč (§89 odst. 11 tr. zák.).
Námitku obviněného, že čestné prohlášení nelze považovat za žádost o poskytnutí dotace, neshledává Nejvyšší soud opodstatněnou. V Zásadách rozdělování finančních prostředků MÚ S. určených pro tělovýchovu, sport a ostatní volnočasové aktivity (schválených Radou města S. usnesením č. 24/2005) jsou stanovena pravidla rozdělování finančních příspěvků v této oblasti. V nich je uvedeno, že finanční příspěvky jsou vypláceny na základě žádosti, které se podávají písemně. Mimo písemné formy však uvedené Zásady žádné další náležitosti žádosti nestanoví. Je tedy zřejmé, že není podstatné, jak je žádost označena, nýbrž zda plní účel žádosti, to znamená, že je prostředkem, kterým někdo žádá o udělení dotace z veřejných finančních prostředků. Přesně tuto úlohu plnilo čestné prohlášení, které obviněný jako odpovědný zástupce Občanského sdružení Karate S. vyplnil a podal. Okresní soud v této souvislosti na podporu závěru o úmyslném zavinění obviněného správně zdůraznil, že tento se jako člen Sportovní komise města S. na vypracování Zásad podílel.
Soudy provedeným zjistily, že v lednu 2006 byla obviněnému Bc. M. Š. doručena žádost o vyplnění formuláře – čestného prohlášení k poskytnutí finančního příspěvku na rok 2006 na pravidelnou, organizovanou tělovýchovnou a sportovní činnost pro členy TJ/SK do 18 let (viz č. l. 48), spolu s ní byly zaslány Zásady rozdělování finančních prostředků města S. určených pro tělovýchovu, sport a ostatní volnočasové aktivity a formulář – čestné prohlášení si přitom obviněný sám upravil tak, že v něm doplnil vedle údaje o počtu členů doslova: „Tato mládežnická základna aktivně využívá služeb a programů organizovaných o.s. Karate S. v oblasti tělovýchovy a sportu.“ Z tohoto je zřejmé, že obviněný si byl již v době, kdy žádal o poskytnutí finančního příspěvku, vědom kritéria aktivních členů, kteří pravidelně sportují, jako jedné z podmínek pro přidělení finančního příspěvku. Není tedy pravdou, jak uvádí dovolatel, že by tuto podmínku konstruovaly až orgány činné v trestním řízení.
Podle Nejvyššího soudu nelze akceptovat ani argument obviněného, na němž zakládá svou obhajobu, a sice, že je těžké vymezit počet členů, kteří aktivně využívají služeb občanského sdružení. Ze soudy prokázané skutečnosti, že obviněný do seznamu aktivních členů sdružení za rok 2006 zařadil i osoby, které v daném roce, resp. nikdy členy sdružení nebyly, ukončily členství v předchozích letech, nebo se účastnily zcela jednorázových akcí (letního tábora), lze spolehlivě dovozovat úmysl obviněného získat dotaci na větší počet osob, než který Občanskému sdružení Karate S. dle shora zmíněných Zásad náležel.
S obviněným lze souhlasit potud, že v řízení nebylo prokázáno, že by se uvedeným jednáním osobně obohatil. To ovšem nebylo znakem skutkové podstaty trestného činu podle §250b tr. zák. a soudy tuto skutečnost ve prospěch obviněného promítly do uloženého trestu, (viz str. 9 odůvodnění rozsudku okresního soudu).
Námitka, že jednáním obviněného nebyla naplněna materiální stránka trestného činu, rovněž neobstojí a to jak vzhledem k výši způsobené škody, tak vzhledem k tomu, že obviněný kvalifikovaně zneužil svého postavení a znalosti dotační politiky Města S. v oblasti sportu. Závazek deklarovaný obviněný jménem občanského sdružení vrátit přidělené finanční prostředky, resp. jejich část, prokáží-li se údaje uvedené v čestném prohlášení jako nepravdivé, rovněž stupeň nebezpečnosti činu obviněného nijak nesnižuje. V kontextu důkazů zmíněných výše napovídá spíše o snaze obviněného eliminovat následky eventuálního odhalení jeho činu, jehož protiprávnosti si byl nepochybně vědom.
IV.
Nejvyšší soud proto ze shora uvedených důvodů posoudil dovolání obviněného Bc. M. Š. jako zjevně neopodstatněné a jako takové je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Toto rozhodnutí učinil v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. srpna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr