ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.889.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 889/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. září 2006 dovolání obviněné M. D., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 8 To 170/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 6 T 6/2006, a rozhodl takto:
I. Dovolání M. D. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
II. Návrh na odklad výkonu rozhodnutí podaný ve smyslu ustanovení §265h odst. 3 tr. řádu se z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 2. 2006, sp. zn. 6 T 6/2006, byla obviněná M. D. uznána vinnou trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, odst. 2 tr. zákona, za který byla podle §224 odst. 2 tr. zákona odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců. Pro výkon tohoto trestu byla podle §39a odst. 2 písm. a) tr. zákona zařazena do věznice s dohledem. Podle §49 odst. 1 tr. zákona jí byl uložen dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 6 let.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněná dne 22. 9. 2005 ve 21.44 hod. na P. řídila osobní motorové vozidlo tov. zn. Škoda Octavia, přičemž porušila ustanovení §11 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů ve znění pozdějších předpisů a přejela z nezjištěného důvodu do protisměru, kde se čelně střetla s osobním automobilem tov. zn. Škoda 130, řízeným jeho majitelem P. Z., přičemž při dopravní nehodě utrpěli P. Z. a jeho spolujezdec P. S., závažná poranění hlavy a vnitřních orgánů, kterým na místě podlehli.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podala obviněná odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 27. 4. 2006 Městský soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 8 To 170/2006 odvolání obviněné podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podala obviněná ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 dovolání, z jehož obsahu je zřejmé, že v něm napadá rozhodnutí soudu druhého stupně ve spojení s výrokem o vině odsuzujícího rozsudku, přičemž se odkazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatelka namítá, že soudem nebyla prokázána složka jejího zavinění dopravní nehody, neboť sice po skutkové stránce je dle nalézacího soudu prokázáno její přejetí do protisměru, avšak, protože není známa příčina tohoto manévru, absentuje složka zavinění. Ze skutku tak, jak byl zjištěn nalézacím soudem, nelze dle názoru dovolatelky zavinění dovodit. Dovolatelka v tom spatřuje nesprávné právní posouzení skutku. K podpoře toho názoru argumentuje tím, že není-li znám důvod přejetí vozidla do protisměru, resp. příčinu tohoto přejetí nelze stanovit, ani posoudit, zda pachatel mohl skutkový děj tak, jak se vyvinul, předvídat. Nelze tedy uzavřít na jeho zavinění, byť třeba v nedbalostní formě, přičemž je třeba mít na paměti, že pokud k nehodě a jejím následkům dojde nepředvídatelným způsobem, nemůže se dovozovat odpovědnost za zavinění dopravní nehody. Jestliže soud konstatuje nezjištěnou příčinu počátku nehodového děje, zahrnuje takto definovaný důvod množinu různých příčin včetně těch příčin, které řidič nemůže předvídat. Jiný výklad by byl dle názoru dovolatelky v rozporu se zásadami formální logiky.
Protože otázka posouzení zavinění je otázkou právní, má obviněná za to, že nesprávné posouzení této otázky je legitimním důvodem k podání dovolání.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Současně navrhuje, aby předsedkyně senátu soudu prvního stupně navrhla dovolacímu soudu rozhodnout o odkladu výkonu uloženého trestu odnětí svobody. Této její žádosti bylo vyhověno a předsedkyní senátu Obvodního soudu pro Prahu 2 byl spolu s dovoláním a trestním spisem předložen příslušný návrh na odklad výkonu zmíněného trestu učiněný v souladu s ustanovením §2645h odst. 3 tr. řádu.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Dovolání považuje za zjevně neopodstatněné. Tento názor odůvodňuje tím, že z odůvodnění rozsudku, které skutkovou větu výroku dále rozvádí, vyplývá, že nebyly zjištěny žádné okolnosti objektivního charakteru, které by vysvětlovaly přejetí vozidla obviněné do protisměru, takže logicky k přejetí do protisměru došlo v důsledku činnosti obviněné, přičemž však přesná příčina této činnosti zjištěna nebyla. Státní zástupce považuje za zcela lhostejné, zda touto příčinou byla její únava, nepozornost, současné provádění jiné činnosti během jízdy, či reakce na (v dovolání dedukovanou) náhlou překážku. I v posledně uvedeném případě by totiž reakce, porušující zákonné ustanovení o jízdě vpravo, byla vadná a ze všech možných reakcí ta nejhorší. Státní zástupce má tedy za to, že zavinění obviněné formou přímé nedbalosti ve smyslu §5 písm. a) tr. zákona je nepochybně dáno.
Z výše uvedených důvodů státní zástupce navrhuje, aby podané dovolání bylo jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byla obviněná uznána vinnou a uložen jí trest a odvolacím soudem byl zamítnut její řádný opravný prostředek. Obviněná je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V daném případě je z obsahu dovolání zřejmé, že s takto formulovaným zákonným dovolacím důvodem podané dovolání je v souladu. Dovolatelka totiž vznáší námitky proti způsobu právního posouzení otázky zavinění, tedy směřuje svůj mimořádný opravný prostředek k otázce právní, přičemž nenapadá samotná skutková zjištění soudu, naopak vytýká nesprávné právní posouzení otázky zavinění s poukazem na to, že ke správnému posouzení této věci skutková zjištění absentují, resp. je soudem samotným konstatováno „nezjištění příčin“ jednání obviněné.
Nejvyšší soud však po přezkoumání věci samé i podaného dovolání dospěl k závěru, že námitkám dovolatelky zjevně nelze přisvědčit. Především pokud jde o názor, že není-li soudu známa přesná příčina „manévru“ v podobě vjetí do protisměru, pak nelze dovodit zavinění a tedy trestní odpovědnost obviněné. Tento názor by byl eventuelně relevantní tehdy, jestliže by soud tuto otázku nezjišťoval a tedy by skutková zjištění nutná k posouzení zavinění zcela absentovala. Z obsahu rozhodnutí soudů obou stupňů je však zcela zjevné, že ve věci bylo řádným způsobem provedeno dokazování, jehož výsledkem bylo jednoznačné vyloučení jakýchkoli objektivních důvodů, které by obviněnou přiměly ke zmíněnému „manévru“. Závěr o tom, že za tohoto stavu věci je nutno dovodit subjektivní příčiny na straně obviněné jako řidičky motorového vozidla, pak nelze rozhodně označit za závěr, který by byl v rozporu se zásadami formální logiky. Nejvyšší soud se proto ztotožňuje jednak se závěry soudů obou stupňů v této věci, jednak i s výše uvedeným stanoviskem státního zástupce, dle kterého byť přesně nezjištěné, nicméně reálně do úvahy přicházející subjektivní důvody na straně obviněné jednoznačně opravňují závěr o nedbalostním zavinění k fatálnímu následku.
Za takového stavu věci nezbylo Nejvyššímu soudu než konstatovat, že dovolání je nutno považovat za zjevně neopodstatněné.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání M. D. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Vedle shora uvedených skutečností Nejvyšší soud dále konstatuje, že k navrhovanému odkladu výkonu rozhodnutí neshledal důvod, a proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 13. září 2006
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h