ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.896.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 896/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. listopadu 2002 o dovolání podaném obviněným J. K, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2002, sp. zn. 9 To 261/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu pro Prahu – východ pod sp. zn. 13 T 387/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu pro Prahu – východ ze dne 27. 2. 2001, sp. zn. 13 T 387/2000 byl obviněný J. K. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v tom, že „poté, co dne 30. 11. 1994 v obci Ř., od své sestřenice J. K., převzal za účelem zakoupení družstevního bytu v Ř. částku 990 000,- Kč a další částku ve výši 4 840,- Kč na náklady spojené s vyřizováním této záležitosti, jako jsou zápisné do bytového družstva, poplatek MěÚ Ř., poplatek JUDr. P. P. a nájemné za prosinec roku 1994, byt zakoupil, ale poté co ho poškozená odmítla z důvodu absence sjednaných požadavků, přislíbil zakoupení jiného bytu nebo vrácení peněz, a přesto, že dne 13. 10. 1995 byt prodal ing. J. N., CSc., poškozené J. K. nevrátil finanční prostředky ani neopatřil jiný byt, čímž jmenované způsobil škodu v celkové výši 994 840,- Kč.“ Za tento trestný čin mu byl podle §248 odst. 3 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let. Podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. v tehdy platném znění a §59 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný povinen uhradit poškozené J. K. škodu ve výši 994 840,- Kč.
O odvolání obviněného proti shora citovanému rozsudku rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 24. 7. 2002, sp. zn. 9 To 261/2002, tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 24. 7. 2002 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Obviněný J. K. podal prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. dovolání, jímž napadl usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2002, sp. zn. 9 To 261/2002. Uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel především namítl, že nesprávné právní posouzení skutku, resp. skutkového děje, bylo založeno na protiprávním postupu soudů obou stupňů, které se dostatečně nevypořádaly s důkazy svědčícími o jeho nevině. Zejména nalézací soud důkazy svědčící v jeho prospěch v podstatě zcela pominul. Přitom právě důkazy, k nimž nebylo v řízení přihlíženo, podle dovolatele svědčí pro závěr, že se žádného trestného činu nedopustil, a že celý případ je jen občanskoprávní záležitostí řešící majetkové vyrovnání v (početnější) rodině dovolatele.
Dovolatel dále poukázal na to, že trestní stíhání jeho osoby navíc ani nebylo přípustné a mělo být zastaveno z důvodu promlčení. Za předpokladu, že by se vůbec trestného činu zpronevěry dopustil, měly soudy při posuzování promlčení činu vycházet z data 30. 11. 1994, kdy mu byly peníze poškozenou k údajnému zakoupení družstevního bytu svěřeny. Tento názor dovolatel opřel o tvrzení, že „peníze od poškozené (ať již je právně pojmenovával jakkoliv) přebíral dne 30. 11. 1994 z titulu jím popisované dohody a jestliže se již tehdy domníval, že mu náležejí, je jasné, že si je přisvojil již toho dne a již od tohoto dne je nemínil vracet či vrátit“. Uvedenou okolnost považuje dovolatel za rozhodnou pro počátek běhu promlčení, k němuž by pak podle něj došlo k datu 1. 12. 1999. Obvinění mu ovšem bylo sděleno až v červenci následujícího roku.
V petitu dovolání proto navrhl, aby dovolací soud „napadené usnesení zrušil a trestní stíhání zastavil“. Současně učinil alternativní návrh, aby dovolací soud, nedospěje-li k názoru, že trestní stíhání je promlčeno, po zrušení napadeného usnesení Krajskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně sám rozsudkem rozhodl, že se dovolatel obžaloby zprošťuje.
K dovolání obviněného se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce) a konstatoval, že dovolací námitky týkající se skutkových zjištění neodpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naproti tomu námitky vztahující se k promlčení trestního stíhání považuje státní zástupce za odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. V souvislosti s otázkou promlčení pak uvedl, že se s dovolatelem lze ztotožnit v tom, že trestný čin zpronevěry je dokonán přisvojením si věci. To však v žádném případě nenastalo dne 30. 11. 1994, kdy obviněný (dovolatel) převzal od poškozené peníze, neboť v takovém případě (tj. jestliže by již v tomto okamžiku jednal v úmyslu peníze si přisvojit) by šlo o trestný čin podvodu podle §250 tr. zák. a nikoli o trestný čin zpronevěry podle §248 tr. zák. Poněvadž z popisu skutku ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že s penězi zpočátku nakládal v souladu s účelem jejich svěření, kterým bylo obstarání bytu, mohlo k přisvojení peněz dojít nejdříve dne 13. 10. 1995, kdy obviněný převedl obstaraný byt na jinou osobu a peníze si ponechal pro svoji potřebu. S ohledem na ustanovení §67 odst. 1 písm. c) tr. zák. by promlčení nastalo nejdříve dne 14. 10. 2000. Ke sdělení obvinění přitom došlo dne 14. 7. 2000, tedy ještě před uplynutím promlčecí doby a zastavení trestního stíhání pro nepřípustnost podle §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. proto nepřicházelo v úvahu. Vzhledem k těmto důvodům státní zástupce navrhl, aby dovolací soud podané dovolání podle §265i odst.1 písm. b), e) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Obviněný J. K. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku. Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g)tr. ř. tedy bude popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé.
Ve věci obviněného J. K. však námitky, jež se opírají o shora uvedený důvod dovolání, směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění, když dovolatel poukazuje na pochybení při hodnocení důkazů a na neúplnost provedeného dokazování. Poněvadž tento vadný postup měl vést k tomu, že soudy obou stupňů nesprávně zjistily skutkový stav věci, spojuje s ním dovolatel i hmotně právní důsledky, jež měly spočívat ve vadném právním posouzení skutku jako trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích je zřejmé, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolatelem spatřován ve skutkových vadách (tj. vadách procesní povahy), jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. zák. Pokud by obviněný své dovolání opřel jen o shora konstatované důvody, muselo by být odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání, jež bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolatel však uplatnil ještě další dovolací důvod, a to podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., jenž je dán v případech, kdy bylo proti obviněnému vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Podmínky nepřípustnosti trestního stíhání byly podle již zmiňovaných argumentů dovolatele splněny tím, že vzhledem k uplynutí promlčecí doby trestnost inkriminovaného činu zanikla. Uplatněné námitky je třeba považovat z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. za relevantní.
Promlčecí doba u trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. činí pět let (§67 odst. 1 písm. c/ tr. zák.). Pro počátek jejího běhu je rozhodný okamžik, kdy byl trestný čin dokonán, tj. od naplnění všech znaků příslušné skutkové podstaty trestného činu.
V posuzované věci obviněného J. K. je ze skutkových zjištění soudu prvního stupně popsaných ve výrokové části rozsudku zřejmé, že ke svěření věci ve smyslu ustanovení §248 tr. zák. došlo dne 30. 11. 1994, kdy obviněný převzal od poškozené peníze, aby pro ni obstaral družstevní byt a financoval s tím související záležitosti. V rozporu s účelem svěření jednal podle rozsudku teprve poté, kdy dne 13. 10. 1995 obstaraný byt prodal (resp. převedl jej na jinou osobu), aniž by poškozené svěřené peníze vrátil anebo jí opatřil jiný byt. To znamená, že k dokonání trestného činu zpronevěry tím, že si obviněný přisvojil svěřenou (cizí) věc mohlo dojít nejdříve dnem 13. 10. 1995. K zániku trestnosti předmětného činu uplynutím pětileté promlčecí doby by v takovém případě došlo až 14. 10. 2000. Poněvadž trestní stíhání obviněného J. K. bylo zahájeno sdělením obvinění (§160 odst. 1 tr. ř. v tehdy účinném znění) dne 14. 7. 2000 (č. l. 18 spisu), je zřejmé, že promlčení trestního stíhání nemohlo nastat, neboť sdělením obvinění byl běh promlčecí doby přerušen (§67 odst. 3 tr. zák.).
Skutečnosti uvedené v předcházejícím odstavci tak vylučují závěr, že v posuzované věci bylo proti obviněnému vedeno trestní stíhání, ačkoli podle zákona bylo nepřípustné (§11 odst. 1 písm. b/ tr. ř.), a že tedy námitky dovolatele jsou ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. důvodné.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud proto v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného J. K. odmítl, přičemž toto své rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. listopadu 2002
Předseda senátu :
JUDr. Eduard Teschler