ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.940.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 940/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. září 2003 dovolání obviněného V. E., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 5. 2003, sp. zn. 7 To 43/03, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 51 T 26/2002, a rozhodl takto:
Dovolání V. E. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 51 T 26/2002, byl obviněný V. E. uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 tr. zákona, za který byl odsouzen podle §219 odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 12 roků. Podle §39a odst. 3 tr. zákona byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zákona mu byl uložen trest propadnutí věci – samonabíjecí pistole zn. ČZ mod. 75, ráže 9 mm Parabellum (Luger), zásobníku a deseti kusů ostrých pistolových nábojů ráže 9 mm Parabellum (Luger), které jsou uloženy na OŘ PČR T., Služba správních činností – skupina pro zbraně, střelivo, výbušniny a drogy.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 17. 1. 2002 kolem 18.15 hodin v T., v prostoru U Č. k. mezi křižovatkami s ulicemi J. z P. a E. po předchozí slovní rozepři před domem vystřelil ve vzdálenosti kolem jednoho metru zezadu do ustupujícího poškozeného M. M., z legálně držené pistole ČZ vzor 75, ráže 9 mm, tak, že mu způsobil průstřel zad a břicha, po chvíli, když poškozený stále utíkal ve směru ke křižovatce, se za ním rozběhl a pokračoval ve střelbě tak, že po doběhnutí ke klesajícímu poškozenému tomuto způsobil průstřel hlavy a krku, průstřel hrudníku zezadu a zástřel hrudníku zepředu, čímž mu způsobil smrt v důsledku poranění krční míchy, pravé plíce, levé ledviny a jater.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání dne 13. 5. 2003 Vrchní soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 7 To 43/03 podle §256 tr. řádu odvolání obviněného zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolání, ve kterém napadá rozhodnutí odvolacího soudu v plném rozsahu a u soudu prvního stupně zejména výrok o trestu, když oběma soudům vytýká nesprávné právní posouzení skutku a odkazuje se při tom na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu.
V odůvodnění svého dovolání poukazuje na to, že odvolací soud sice konstatoval pochybení soudu prvního stupně v tom, že v jeho jednání shledal přitěžující okolnost uvedenou sub. ust. §34 písm. b) tr. zákona a naopak nepřihlédl k polehčující okolnosti uvedené sub. ust. §33 písm. ch) tr. zákona, nepromítl však tento závěr do svého rozhodnutí, ač mu tak ukládá ust. §258 odst. 1 písm. e) tr. řádu. Za této situace tedy považuje trest uložený soudem prvního stupně za nepřiměřený. Dále polemizuje s charakteristikou přitěžujících okolností, jak ji provedl zejména soud druhého stupně, když zaměnil znak skutkové podstaty za okolnost sloužící ke stanovení výměry trestu uvnitř trestní sazby příslušné skutkové podstaty. Oběma soudům pak vytýká nepřípustně restriktivní výklad podmínek aplikace ustanovení §33 písm. e) tr. zákona a dále vznáší námitku proti úvaze soudu prvního stupně, že obviněný nedoznal úmysl usmrtit poškozeného, kde vyslovuje názor, že pro přiznání polehčujících okolností je bezvýznamný jeho pohled na jednání, které je předmětem stíhání a na jeho právní hodnocení ze strany obviněného; za rozhodující považuje skutkové údaje obsažené ve svém doznání a názor soudu prvního stupně stran omezenosti rozsahu doznání dovolatele tedy označuje za zřetelně chybný.
Dovolatel tedy formuluje závěr, že souhrn nesprávných hmotně právních posouzení vedl k vyměření nepřiměřeného trestu soudem prvního stupně a k jeho chybné akceptaci odvolacím soudem. V petitu svého dovolání proto navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení odvolacího soudu a výrok o výměře trestu rozsudku soudu prvního stupně a aby mu podle §265m tr. řádu uložil trest o přiměřené výměře.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Ta konstatuje, že obsah dovolání není v souladu s uplatněnými dovolacími důvody, neboť veškeré námitky dovolatele směřují vůči hodnocení důkazů z hlediska ukládání trestu. Do oblasti ukládání trestu však směřuje především dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který však dovolatelem uplatněn nebyl a s ohledem na podobu rozhodnutí by ani nebyl naplněn. Navíc poukazuje i na skutečnost, že námitky uplatněné dovolatelem jsou opakováním obhajoby z řádného opravného prostředku a že s těmito námitkami se odvolací soud vypořádal. Proto navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako dovolání podané z jiného důvodu, než který je uveden v §265b tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatel spatřuje v nesprávném hodnocení provedených důkazů zejména ve vztahu k výši uloženého trestu. Obviněný nevytýká konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu a rozhodování o výši trestu.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Stejně je nutno připomenout, že pokud jde o vady rozhodnutí soudu ve výroku o trestu, lze dovoláním jako mimořádným opravným prostředkem napadnout na základě speciálního dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, což ovšem dovolatel neučinil a vznáší námitky proti výroku o trestu pod formálně uplatněným dovolacím důvodem dle §265b odst. 1 písm. g) a v návaznosti na to písm. l) tr. řádu. Obsah námitek uvedených v dovolání však v souladu s uplatněnými dovolacími důvody není.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatele uplatněnému dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a v návaznosti na to tedy ani dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení §265b tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného V. E. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 11. září 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h