ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.953.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 953/2012-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. srpna 2012 dovolání, které podal obviněný R. L. , nar., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. 9 To 94/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 8 T 10/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. L. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 19. 1. 2012, sp. zn. 8 T 10/2011, byl obviněný R. L. uznán vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, a současně přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, jichž se dle skutkových zjištění pod bodem 1) výroku dopustil společně se spoluobviněným R. S., nar., tím, že „ ve společném v úmyslu se obohatit, spolu s nejméně jednou další osobou, dne 12. 3. 2011 kolem 19.40 hod. v Č. B., okr. K., vnikli do domu čp. v ul. P. V., majitelů H. a F. M., a to tak, že obv. R. S. zaťukal na okno a přitom, když pošk. M. otvírala vrata, natlačili ji dovnitř, jeden z nich ji silou srazil na zem a po zemi ji vlekl až do kuchyně, čímž jí způsobil lehké zhmoždění horní končetiny vyžadující lékařské ošetření, následně jeden z nich poškozenou v přítomnosti pošk. M. v kuchyni střežil, další dva pak prohledali dům, z něhož odcizili finanční hotovost ve výši 5.360,- Kč, ke škodě T. M., nar., a dále finanční hotovost ve výši 15.000,- Kč a tři obrazy od akademického malíře J. P. v pozlacených rámech v celkové hodnotě 40.000,- Kč ke škodě H. M., nar. , a F. M., nar. “.
Za to byl obviněný odsouzen podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku k úhrnnému trestu dle §43 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo obviněnému podle §43 odst. 3 trestního řádu a §121 písm. a) tr. ř. uloženo, aby společně a nerozdílně se spoluobviněným R. S. nahradili škodu, kterou trestným činem způsobili, a to poškozenému T. M., nar., ve výši 5.360,-Kč a poškozené H. M., nar.,ve výši 15.000,- Kč.
Současně byl obviněný R. L. podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obvinění dle bodu 3) obžaloby Okresního státního zastupitelství v Kolíně ze dne 19. 9. 2011, sp. zn. ZT 98/2011, pro skutek, v němž byl spatřován přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl stíhán.
Proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 19. 1. 2012, sp. zn. 8 T 10/2011, podali obviněný R. L. a spoluobviněný R. S. odvolání. Odvolání v neprospěch obviněných podal i státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Kolíně.
O odvoláním rozhodl Krajský soudu v Praze rozsudkem ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. 9 To 94/2012 , a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání státního zástupce ohledně obou obviněných částečně zrušil, a to pouze ve výroku o trestu, kdy při nedotčeném výroku o vině, výroku o náhradě škody a výroku zprošťujícím týkajícím se obviněného R. L. , s použitím §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného R. L. podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) roků a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl obviněný podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně bylo rozhodnuto o trestu spoluobviněného R. S..
Odvolání obviněného R. L. a spoluobviněného R. S. byla podle §256 tr. ř. zamítnuta.
II.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný R. L. dovolání (č. l. 587) , v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu spatřuje v tom, že dle ustanovení §36 odst. 3 tr. ř. měl mít obhájce již v přípravném řízení, a to od jeho zahájení, neboť od počátku trestního stíhání byl stíhán pro trestný čin loupeže, za který trestní zákoník stanoví trest, jehož horní hranice převyšuje 5 let. Usnesení o zahájení trestního stíhání mu bylo doručeno dne 14. 3. 2011 a téhož dne mu byl ustanoven obhájce. Opatření o ustanovení obhájce mu bylo doručeno dne 17. 3. 2011. Za porušení svého práva na obhajobu považuje to, že ač mu byl obhájce ustanoven, nebyl o tomto vyrozuměn a písemné vyhotovení opatření soudce o ustanovení obhájce ze dne 14. 3. 2011, sp. zn. 20 Nt 525/2011, mu bylo doručeno až dne 26. 5. 2011, tedy po více než dvou měsících od zahájení trestního stíhání. Na jedné straně tak sice měl obhájce již od počátku přípravného řízení, na druhé straně však z jeho pohledu jako obviněného obhájce neměl, a nemohl proto vykonávat své právo na obhajobu, které měl zaručeno, nejenom proto, že byl stíhán pro závažný zločin, ale i proto, že byl ve vazbě, kde se právo na obhajobu bez obhájce vykonává nesnadno. Jelikož nevěděl, jestli vůbec obhájce má či kdo jím případně je, bylo mu znemožněno, aby se se svým obhájcem radil, obdržel kvalifikované informace jak z hmotného, tak procesního práva, podával důkazní či jiné procesní návrhy a prostřednictvím obhájce vykonával další procesní práva. Dle obviněného nelze připustit, aby docházelo k situacím, kdy obviněný sice bude mít ustanoveného obhájce, ale nebude o tom vědět nebo nebude vědět, kdo tímto obhájcem je. Má za to, že situaci, která v jeho případě nastala, je třeba posoudit tak, že obhájce neměl v přípravném řízení až do 26. 5. 2011, byť mu ustanoven byl.
V návaznosti na výše uvedené proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek a vadné řízení mu předcházející zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Poté, co zopakovala dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedla, že porušení práva na obhajobu na straně obviněného nenastalo. A to ani za té tvrzené, a pouze obsahem trestního spisu Okresního soudu v Kolíně sp. zn. 8 T 10/2011, doložitelné okolnosti, že mu písemné vyhotovení opatření soudce Okresního soudu v Kolíně Mgr. J. K. ze dne 14. 3. 2011, sp. zn. 20 Nt 525/2011, kterým se mu z důvodu nutné obhajoby ve smyslu §36 odst. 3 tr. ř. ustanovuje podle §39 odst. 1 tr. ř. obhájce JUDr. T. N., bylo doručeno až dne 26. 5. 2011. Obviněný převzal usnesení o zahájení trestního stíhání ve smyslu §160 odst. 1 tr. ř. ze dne 14. 3. 2011 téhož dne v 17.20 hodin. Jelikož nevyužil svého práva zvolit si obhájce za podmínek §38 odst. 1 tr. ř., kdy požádal o jeho ustanovení ze strany Okresního soudu v Kolíně, byl mu obhájce z důvodu nutné obhajoby ve smyslu §36 odst. 3 tr. ř. ustanoven. Soudem ustanovený obhájce JUDr. T. N. se účastnil prvého dovolatelova výslechu v postavení obviněného, započatého ještě dne 14. 3. 2011 ve 21.05 hodin. Nelze přehlédnout, že úvodní část označeného procesního úkonu obsahuje nejen prohlášení, že poskytnuté zákonné poučení obviněného bere na vědomí, ale především jeho srozumění se skutečností, kterou deklaroval slovy „mého výslechu se od počátku účastní můj obhájce JUDr. T. N.“. Tím dal dostatečným způsobem najevo, že nemá pochyb o tom, že vedle dalších ustanovených obhájců jeho spoluobviněných vystupuje při této procesní příležitosti právě JUDr. T. N. poprvé v postavení jeho obhájce.
Vzhledem k shora uvedeným zjištěním státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného R. L. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť je zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) v neveřejném zasedání nejprve zkoumal, zda v této věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obdobně Nejvyšší soud zjistil, že dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., bylo podané osobou oprávněnou k podání dovolání (§265d odst. 1 písm. b/, odst. 2 tr. ř.), ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným R. L. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán tehdy, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Jedná se tedy o porušení ustanovení o nutné obhajobě (srov. §36 tr. ř. a §42 zákona č. 218/2003, Sb. zákona o soudnictví ve věcech mládeže), neboť právo na obhajobu je jedním ze základních procesních práv a je garantováno mezinárodními smlouvami i ústavními předpisy.
V této souvislosti je nutno připomenout, že tento dovolací důvod nedopadá pouze na případy nutné obhajoby a na porušení příslušných zákonných ustanovení ji upravujících v tom smyslu, že obviněný obhájcem v řízení, kde jsou podmínky nutné obhajoby, formálně vůbec nedisponoval, jak by se mohlo zdát z restriktivního výkladu tohoto dovolacího důvodu, ale Nejvyšší soud má za to, že pokrývá i případy, kdy sice obviněný obhájce má (ať již zvoleného nebo ustanoveného soudem), ale orgány činnými v trestním řízení nejsou plněny zákonné povinnosti z této situace vyplývající, jež mají obhájci umožnit, aby svá zákonná oprávnění a povinnosti plnil. Rovněž v případě, v němž sice nejsou splněny zákonné podmínky nutné obhajoby, ale k ustanovení obhájce soudem dojde z jiných zákonem stanovených důvodů nebo si obviněný obhájce sám zvolí, resp. mu jej zvolí oprávněná osoba, a orgány činné v trestním řízení postupují tak, jakoby se tak nestalo, lze dovodit, že obviněný v řízení obhájce neměl, ač jej ze zákona mít měl ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 636/2002, sp. zn. 11 Tdo 1286/2003).
V daném případě obviněný tento dovolací důvod uplatnil s tím, že v jeho případě byla porušena ustanovení o nutné obhajobě, neboť mu písemné vyhotovení rozhodnutí o ustanovení obhájce ze dne 14. 3. 2011, sp. zn. 20 Nt 525/2011, bylo doručeno až dnem 26. 5. 2011, čímž byl postaven do situace, kdy nevěděl, jestli obhájce vůbec má, případně kdo tímto obhájcem je, a bylo mu tedy znemožněno, aby se se svým obhájcem radil a uplatňoval tak své právo na obhajobu.
Ustanovení o nutné obhajobě je důležitou součástí práva na obhajobu zakotveného v čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Shrnují se tu případy, kdy obviněný musí mít obhájce, a to i tehdy, kdyby zastoupení výslovně odmítal. Zákon v těchto případech vzhledem k určitým přesně stanoveným okolnostem považuje obhajobu obhájcem za tak důležitou, že rozhodnutí o ní nenechává na úvaze obviněného. Nutná obhajoba je stanovena především v těch případech, kdy obviněný nemůže svou obhajobu vzhledem k určitým objektivním okolnostem sám náležitě obstarávat (např. je ve vazbě či ve výkonu trestu odnětí svobody, nemá plnou způsobilost k právním úkonům, není dostatečně vyspělý, je nepřítomen, trpí závažnými tělesnými nebo duševními vadami nebo jde o závažnou či právně složitou věc). Jestliže obviněný v případech uvedených v §36 tr. ř. (příp. v §36a tr. ř.) obhájce nemá a nezvolil si ho (§33 odst. 1 tr. ř. a §37 tr. ř.), postupuje se podle §38 a §39 tr. ř., a to ihned poté, co důvod nutné obhajoby vznikl. Nutná obhajoba začíná v přípravném řízení od zahájení trestního stíhání (§160 odst. 1 tr. ř.) a pokračuje v dalších stadiích řízení, pokud její důvod nadále trvá, nebo pokud je jeden důvod, který odpadl, současně nahrazen jiným (srov. též §202 odst. 4 a §263 odst. 3 tr. ř.; viz R 1/1968, R 2/1978, R 1/1979).
Přesto, že přípravné řízení nyní zahrnuje i postup před zahájením trestního stíhání, od sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení nebo provedení neodkladných a neopakovatelných úkonů, které mu bezprostředně předcházejí, nutná obhajoba počíná až od zahájení trestního stíhání, což vyplývá z použitého pojmu obviněný v návětí §36 tr. ř., když od té doby se také řízení vede proti konkrétní osobě (srov. §160 odst. 1 tr. ř.). V případě vazby povinnost mít obhájce vzniká vzetím do vazby ; u výkonu trestu odnětí svobody nástupem výkonu trestu . Obhajoba je nutná, i když obviněný byl vzat do vazby v jiné trestní věci (srov. R 16/1970). Pochybnosti o způsobilosti náležitě se hájit mohou vzniknout např. u obviněných, u nichž jejich duševní stav vyvolává v tomto směru pochybnosti, dále u obviněných hluchých, hluchoněmých, němých, slepých, s vadami řeči nebo těžce nemocných (např. u osob s organickým onemocněním mozku, silným kornatěním apod.), u obviněných, kteří jsou po utrpěném úrazu v kómatu nebo v jiném obdobném stavu hospitalizováni v nemocnici, anebo u obviněných, kteří neumí číst nebo psát, apod. (srov. R 27/1977, R 65/1978) – srovnej Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck 2008, str. 270 – 272.
K zahájení trestního stíhání obviněného ve smyslu §160 odst. 1 tr. ř. došlo usnesením komisařky Služby kriminální policie Krajského ředitelství Policie Středočeského kraje, Územního odboru Kolín pod č. j. KRPS-8834-26/TČ 2011-010471 ze dne 14. 3. 2011 (č. l. 16 až 19), a to pro skutek právně kvalifikovaný jako zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaný v jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Obviněný téhož dne ve 17.20 hodin stvrdil svým podpisem převzetí tohoto rozhodnutí (č. l. 19) s tím, že si nevolí obhájce a žádá o jeho ustanovení Okresní soud v Kolíně. Obviněnému byl dne 14. 3. 2011 podle §39 odst. 1 tr. ř. z důvodu nutné obhajoby ve smyslu §36 odst. 3 tr. ř. ustanoven obhájce JUDr. T. N. (č. l. 28).
Soudem ustanovený obhájce JUDr. T. N. se téhož dne, tj. 14. 3. 2011, účastnil prvého výslechu R. L. v postavení obviněného, uskutečněného ve 21.00 hodin. Z protokolu o výslechu obviněného se na č. l. 66 podává, že obviněný se vyjádřil k jím poskytnutému poučení, kdy svým podpisem stvrdil, že před započetím výslechu byl vyslýchajícím poučen o svých právech a poučení v plném rozsahu porozuměl, a dále uvedl, že „ mého výslechu se od počátku účastnil můj obhájce JUDr. T. N., s jeho osobou souhlasím , nemám žádných námitek proti jeho osobě “.
Obviněný tak svým podpisem stvrdil, že si byl vědom toho, že mu byl ustanoven obhájce, kdo tímto obhájcem je, a že tento byl přítomen jeho výslechu, tedy, že vedle dalších osob zúčastněných jeho výslechu (zejména pak obhájců či zástupců těchto obhájců spoluobviněných P. H. /JUDr. J. M. / a R. S. /JUDr. F. R. /), vystupoval v pozici jeho obhájce právě JUDr. T. N.. Obviněný sám v rámci podaného dovolání uvedl, že jeho obhájci byla umožněna účast na všech rozhodných procesních úkonech přípravného řízení.
Ačkoli bylo obviněnému písemné vyhotovení o ustanovení obhájce doručeno až dnem 26. 5. 2011, obviněný se s jemu ustanoveným obhájcem setkal v den jeho jmenování u prvního výslechu v postavení obviněného dne 14. 3. 2011, a nadále mu nic nebránilo v tom, aby se na konkrétní osobu svého obhájce obracel. Naopak jejím prostřednictvím došlo k uplatnění obviněného práva na obhajobu ve smyslu §2 odst. 13 tr. ř. a tím i k využití všech jejích zákonných možností tak, jak jsou v ustanovení §33 tr. ř. specifikovány. Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněnému bylo zajištěno jeho právo na obhajobu, a to z kvalifikovaných důvodů nutné obhajoby dle §36 odst. 3 tr. ř., později podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř., a jeho námitku proto shledal neopodstatněnou.
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného R. L. odmítl . Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. srpna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a