ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.961.2016.1
sp. zn. 3 Tdo 961/2016 -20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 8. 2016 o dovolání podaném J. R. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 4 To 283/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 4 T 55/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 2. 7. 2015, sp. zn. 4 T 55/2015, byl J. R. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený přečin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, přičemž mu takto uložený trest byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvaceti měsíců.
V předmětné věci podal J. R. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 4 To 283/2015, tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti výše uvedenému usnesení odvolacího soudu podal J. R. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí.
Obviněný J. R. v tomto svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že jej podává z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. Předně namítl, že nebyla naplněna subjektivní ani objektivní stránka skutkové podstaty ve smyslu ustanovení §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. K tomuto uvedl, že rozhodnutí Magistrátu města Chomutova ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. MMCH/66777/1128/2014/ODaSČ/Šp, nikdy nenabylo právní moci, tudíž nemohl naplnit objektivní stránku přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. K doručení zamítavého rozhodnutí o odvolání proti výše uvedenému rozhodnutí Magistrátu města Chomutova mělo dojít fikcí dne 9. 10. 2014. Avšak dopis obsahující rozhodnutí o přestupku byl obviněnému doručen prostřednictvím České pošty až dne 14. 10. 2014. S ohledem na toto datum poté lhůta pro podání odvolání skončila až 29. 10. 2014. Obviněný tudíž dodržel lhůtu pro podání odvolání, neboť toto podal dne 27. 10. 2014. O odvolání obviněného poté bylo rozhodnuto až 26. 3. 2015. Dne 7. 3. 2015, kdy byl kontrolován hlídkou PČR, ještě nebyl seznámen s rozhodnutím odvolacího orgánu a neměl povědomí o právní moci předmětného rozhodnutí. Nadto uvedl, že sice již 5. 12. 2014 byl policisty při kontrole informován, že má platný zákaz řízení, avšak takové sdělení nemá potenciál nahradit řádné doručení prvoinstančního správního úřadu či dokonce odvolacího orgánu. Stran subjektivní stránky předmětné skutkové podstaty poté dle obviněného absentuje úmyslná forma zavinění a svého jednání se mohl dopustit maximálně ve formě vědomé nedbalosti. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení i jemu předcházející rozsudek, stejně jako všechna další rozhodnutí na tato rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změnám, k nimž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu, a aby Nejvyšší soud podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Rovněž ve smyslu §265o odst. 1 tr. ř. požádal předsedu senátu Nejvyššího soudu, aby odložil výkon trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil příslušný státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce), který uvedl, že dovolací námitky obviněného nepovažuje za důvodné, přičemž učiněná skutková zjištění plně korespondují s užitou právní kvalifikací jednání obviněného jako přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání ve smyslu §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Ve věci nelze rovněž dovodit přítomnost extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Pochybnosti nevznikají ani stran úmyslné formy zavinění, neboť obviněný si byl existence zákazu řízení plně vědom, a to pravděpodobně již od října 2014, jak ostatně konstatoval soud druhého stupně ve svém rozhodnutí. Závěr, že právní moc příslušného správního rozhodnutí nastala ke dni 25. 10. 2014, považuje za správný a v napadeném rozhodnutí soudu druhého stupně náležitě odůvodněný. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřil výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na označený dovolací důvod se však za dané situace nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez jeho věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením. Druhá alternativa pak představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené v rámci alternativy první, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzovaném případě by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotněprávními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a na které reaguje dovolací soud v další části tohoto svého rozhodnutí.
S přihlédnutím k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
Nejvyšší soud připomíná, že přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání ve smyslu ustanovení §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se mj. dopustí ten, kdo maří výkon rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána. Soud prvního stupně, s jehož závěry se následně odvolací soud zcela ztotožnil, přitom mohl na základě provedeného dokazování dospět ke skutkovým zjištěním, že obviněný dne 7. 3. 2015 řídil osobní motorové vozidlo, a to přesto, že rozhodnutím Magistrátu města Chomutov ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. MMCH/66777/1128/2014/ODaSČ/Šp, které nabylo právní moci dne 25. 10. 2014, mu byla mj. uložena sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvanácti měsíců.
Obviněný v průběhu trestního řízení, stejně jako ve svém dovolání, nikterak nerozporuje skutková zjištění stran toho, že dne 7. 3. 2015 osobní automobil řídil. Rozporuje však závěry soudů, že výše uvedené rozhodnutí Magistrátu města Chomutov nabylo dne 25. 10. 2014 právní moci. Nejvyšší soud, mj. s ohledem na závěry napadeného rozhodnutí (podrobně rozvedené v odůvodnění usnesení soudu druhého stupně na str. 3 a 4), může konstatovat, že totožnými námitkami se již ve věci činné soudy zabývaly a že stran právní moci rozhodnutí Magistrátu města Chomutov nevznikají důvodné pochybnosti. Nejvyšší soud na tomto místě plně odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, s jehož závěry se zcela ztotožnil. V tomto bylo logicky a náležitě odůvodněno, za jakých okolností nabylo předmětné rozhodnutí Magistrátu města Chomutov právní moci, když obviněný proti němu v zákonné lhůtě odvolání nepodal. Nadto byl policisty již v prosinci 2014 informován o platném zákazu řízení, kdy o náležitostech a formě takového sdělení lze zajisté polemizovat, ale i tak mohl obviněný takovou informaci vzít v potaz a na příslušných místech si ji ověřit. Nevznikají tudíž ani pochybnosti stran zavinění obviněného, který, jak ostatně konstatoval již soud druhého stupně, jednal (přinejmenším) v úmyslu nepřímém. Námitkám obviněného stran absentující objektivní a subjektivní stránky předmětné skutkové podstaty tudíž nebylo možné přisvědčit.
Na základě přezkumu věci Nejvyšší soud konstatuje, že si soudy vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak také nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů jako zásady trestního řízení uvedené v §2 odst. 6 tr. ř. Z hlediska práva na spravedlivý proces je poté klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř., přičemž tento požadavek shledává Nejvyšší soud v případě rozhodnutí soudů v projednávané věci za naplněný, neboť soudy své závěry v odůvodnění svých rozhodnutí logicky a přesvědčivě odůvodnily. Lze tedy uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru zcela přiléhavé.
S poukazem na uvedené Nejvyššímu soudu nezbylo, než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné. S ohledem na takto přijaté rozhodnutí potom také o podaném návrhu na odložení výkonu trestu zákazu činnosti dovolací soud již nerozhodoval. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 8. 2016
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu