ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.989.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 989/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. září 2006 dovolání obviněného M. Š., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 1. 2006, sp. zn. 5 To 870/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 5 T 232/2005, a rozhodl takto:
Dovolání M. Š. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 10. 11. 2005, sp. zn. 5 T 232/2005, byl obviněný M. Š. uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, odst. 2 tr. zákona jako zvlášť nebezpečný recidivista ve smyslu §41 odst. 1 tr. zákona, za který byl podle §242 odst. 2 tr. zákona za použití §42 odst. 1 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 9 let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zákona zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný v přesně neustanovené dny nejméně od měsíce února roku 2003 do 10. 7. 2005 v K., okres K., v místě trvalého bydliště v kuchyni, koupelně a ve sklepních prostorách, jakož i jinde na území okresu K., s výjimkou období od 13. 5. do 13. 8. 2003, kdy byl ve výkonu trestu odnětí svobody, soustavně, nejméně 2 krát týdně vykonával pohlavní styk se svou nevlastní nezl. dcerou D. Ch., která s ním žila ve společné domácnosti a jejíž věk znal, přitom ji v mnoha případech osahával na prsou a líbal ji na ústa, přičemž k tomuto jednání zneužil její podřízenosti, když o ni i její tři mladší sourozence společně s její matkou v uvedeném období pečoval a zastával funkci jejího otce, přičemž se tohoto jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 24. 4. 1997, č. j. 1 T 130/96-168, který nabyl právní moci dnem 1. 7. 1997, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 26. 5. 1998, č. j. 1 T 130/96-196, které nabylo právní moci dnem 26. 5. 1998, potrestán mimo jiné pro trestný čin pohlavního zneužívání dle §242 odst. 1 tr. zákona úhrnným nepodmíněným trestem v trvání 40-ti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a tento trest vykonal dne 28. 8. 1999.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný i okresní státní zástupce odvolání, kterými se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 5. 1. 2006 Krajský soud v Ostravě. Ten svým usnesením sp. zn. 5 To 870/2005 obě odvolání podle §256 zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Karviné dovolání, kterým napadá výrok o zamítnutí svého řádného opravného prostředku s odkazem na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu s tím, že v řízení předcházejícím tomuto usnesení byl dán důvod dovolání dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení pachatele jako zvlášť nebezpečného recidivisty.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný vyslovuje názor, že skutková zjištění soudu neodpovídají zcela provedenému dokazování a jsou v rozporu se správným hodnocením důkazů, když okresní soud nehodnotil všechny provedené důkazy i v jejich souhrnu a jednotlivě hodnotil zejména důkazy svědčící v neprospěch obviněného. Hodnocení důkazů provedené okresním soudem vykazuje dle názoru dovolatele ve vztahu k provedeným důkazům řadu nelogických a neodpovídajících závěrů a je v rozporu se zásadami hodnocení důkazů. Tento názor dále dovolatel blíže specifikuje ve vztahu k jednotlivým skutkovým zjištěním.
Dovolatel má za to, že soud učinil jednak nesprávná skutková zjištění ohledně doby trestné činnosti a také konstatuje, že při hodnocení obžalovaného jako zvlášť nebezpečného recidivisty soud pochybil i v tom směru, že nepřihlížel k okolnostem spáchání předchozího trestného činu, kdy obžalovaný nevykonal soulož s osobou mladší 15 let, ale jeho jednání spočívalo v osahávání nezletilé dívky. Nejasnosti vytýkané dovolatelem a neúplnost skutkových zjištění má pak dle názoru obviněného za následek porušení zásady „in dubio pro reo“ a nesprávné právní posouzení pachatele jako zvlášť nebezpečného recidivisty. S přihlédnutím k době spáchání trestného činu, jakož i k okolnosti, že obžalovaný plně vykonal dřívější trest, by dle jeho názoru postačila plně ke splnění účelu trestního zákona výměra trestu v rámci nezvýšené trestní sazby.
V petitu svého dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby sám ve věci rozhodl tak, že za spáchaný trestný čin mu uloží nepodmíněný trest odnětí svobody dle trestních sazeb v souladu s §242 odst. 2 tr. zákona.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Konstatuje, že z dovolací argumentace je zřejmé, že v jejím rámci stěžejně uplatněná námitka jiného nesprávného právního posouzení, spočívající ve vadném vyhodnocení materiální stránky dovolatelova jednání v kvalifikovaném postavení zvlášť nebezpečného recidivisty, byla postavena toliko na zpochybnění skutkového stavu věci, a proto nemůže být způsobilou k věcnému projednání. Podobně je dle názoru státní zástupkyně třeba nahlížet i na nepřímo vyjádřenou námitku absence znaku „zneužívaje její závislosti“ ve smyslu kvalifikované podstaty trestného činu pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zákona, pokud se v textu dovolání poukazuje na výlučnou dobrovolnost přístupu poškozené vůči dovolateli. Současně státní zástupkyně upozorňuje, že v daném případě nepřichází do úvahy ani výjimečný zásah do skutkového stavu věci, neboť není dán extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a přijatými právními závěry, na který dovolatel ostatně ani neupozorňuje.
S ohledem na tyto závěry státní zástupkyně navrhuje, aby podané dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.
Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že zmíněný dovolací důvod byl uplatněn s poukazem na to, že v řízení předcházejícím rozhodnutí soudu druhého stupně byl dán dovolací důvod dle §265b odast. 1 písm. g) tr. řádu. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je pak dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V daném případě je z obsahu dovolání zřejmé, že s takto formulovaným zákonným dovolacím důvodem podané dovolání v souladu není. Dovolatel totiž vznáší námitky částečně proti rozsahu dokazování, zejména však proti hodnocení provedených důkazů v rámci zjišťování skutkového stavu v souvislosti s otázkou zvlášť nebezpečné recidivy. Dovolatel tak nenapadá primárně nesprávnost právních závěrů soudů obou stupňů, nýbrž nedostatek skutkových zjištění pro přijetí těchto právních závěrů. Revize skutkových zjištění soudu se však s odkazem na uvedený (ani žádný jiný) zákonný dovolací důvod nelze domáhat, neboť dovolání jako specifický druh mimořádného opravného prostředku není určeno k odstraňování vad ve skutkových zjištěních soudů prvního a druhého stupně. V daném případě je zjevné, že dovolatel M. Š. sice formálně s odkazem na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (a v závislosti na tom i dle §265b odst. 1 písm. l/ tr. řádu) napadá nesprávnost právních závěrů obou soudů, tyto výtky však nestaví na námitce nesprávného hmotně právního posouzení, nýbrž na výhradách vůči údajnému nedostatečnému skutkovému zjištění, resp. nedostatečnému hodnocení důkazů.
Ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu má na mysli skutečně případy, kdy je rozhodnutí primárně založeno na nesprávném právním posouzení, přičemž nelze připustit výkladovou extenzi tohoto ustanovení v tom smyslu, že by bylo možno v dovolání přezkoumávat případy, kdy dovolatel vznáší primárně námitky proti skutkovým zjištěním s tím, že nesprávné právní posouzení je důsledkem vad při zjišťování skutkového stavu.
Za takového stavu věci nezbylo Nejvyššímu soudu než konstatovat, že dovolání bylo podáno z jiného než z některého ze zákonných dovolacích důvodů.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že obsah dovolání není v souladu s uplatněnými dovolacími důvody, jakož ani s jiným ze zákonných důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání M. Š. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 20. září 2006
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h