ECLI:CZ:NS:2001:3.TVO.62.2001.1
sp. zn. 3 Tvo 62/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. května 2001 stížnost obviněného K. B., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 4. 2001, č. j. 3 Ntv 3/2001, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 T 7/2001, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se podaná stížnost zamítá.
Odůvodnění:
Výše uvedeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci bylo rozhodnuto podle §71 odst. 3 tr. řádu o prodloužení vazby obviněného K. B. do 1. 11. 2001 s tím, že u něj nadále trvají důvody vazby uvedené v ustanovení §67 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě stížnost. V jejím písemném vyhotovení nesouhlasí s důvody vazby podle §67 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu, jak je shledává vrchní soud, ani s jeho závěry o splnění podmínek §71 odst. 3 tr. řádu ve směru prodloužení vazební doby nad dva roky.
Na rozdíl od vrchního soudu neshledává obviněný žádné konkrétní skutečnosti vyplývající z důkazů, které by mohly vést k závěru o jeho jednání směřujícím k ovlivňování svědků v trestním řízení, či jednání směřujícímu k jeho maření. Ze spisového materiálu je navíc jasné, že svědky v projednávané věci jsou policisté a lze si jen těžko představit, že by na ně obviněný jakýmkoliv způsobem působil. Dále obviněný poukazuje na skutečnost, že se nijak nepodílel na vzniklých průtazích v řízení, k nimž podle jeho názoru došlo výhradně postupem orgánů činných v přípravném řízení nesplněním pokynů soudu v rámci doplnění dokazování. Mimo toho, že svoji účast na jednání popisované v obžalobě popírá, hájí se zákonným způsobem a svoji obhajobu nijak nemění. Tvrzení soudu I. stupně o tom, že trestná činnost měla být provedena značně organizovaným, předem připraveným, konspirativním způsobem, je přinejmenším předčasné a zcela v rozporu se zásadou presumpce neviny.
Obviněný se dále neztotožňuje se závěrem vrchního soudu, že jeho propuštěním na svobodu by hrozilo zmaření nebo podstatné ztížení dosažení účelu trestního řízení. Jestliže by orgány činné v trestním řízení postupovaly v souladu s trestním řádem, v žádném případě nemohlo dojít k tomu, že by věc byla již 2 x vrácena do stadia přípravného řízení, a to při stejné obhajobě a navrhování stejných důkazů z jeho strany. Další setrvávání ve vazbě považuje obviněný za protizákonné a protiústavní a proto v závěru své stížnosti navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a propustil jej z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud přezkoumal ve smyslu ustanovení §147 odst. 1 tr. řádu správnost výroku napadeného usnesení, jakož i příslušnou část řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že podaná stížnost není důvodná.
Z obsahu spisu vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 T 7/2001 i z napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci je zřejmé, že obviněný Karel Bubela je stíhán spolu s obviněným M. K., který je stíhán jako uprchlý pro trestný čin padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona, kterého se měli dopustit tím, že poté, co v přesně nezjištěné době a dosud neobjasněným způsobem si opatřili nejméně 998 ks padělaných bankovek v nominální hodnotě 5 000,- Kč, dne 4. 5. 1999 kolem 16.00 hodin v prostoru parkoviště u motorestu R., okr. B.-v., předali výše uvedené množství padělaných bankovek osobě vystupující pod utajeným jménem J. N., načež od něj převzali jako protihodnotu 1.000 000,- Kč.
Ve věci bylo již jedenkrát rozhodováno Krajským soudem v Brně na podkladě obžaloby Krajského státního zastupitelství v Brně, sp. zn. 2 KZv 56/99 ze dne 9. 12. 1999 a obviněný K. B. byl rozsudkem tohoto soudu sp. zn. 40 T 23/99 ze dne 18. 2. 2000 uznán vinným uvedeným trestným činem a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 12-ti a půl roku se zařazením k jeho výkonu do věznice se zvýšenou ostrahou. Tento rozsudek nenabyl právní moci, neboť na podkladě odvolání obou obžalovaných se věcí zabýval Vrchní soud v Olomouci, který jej usnesením ze dne 25. 10. 2000, sp. zn. 3 To 83/2000 podle §258 odst. 1 písm. a), b), c), d) tr. řádu zrušil a věc podle §260 tr. řádu vrátil státnímu zástupci k došetření a současně vydal pokyn, v jakých směrech a v jakém rozsahu má být věc došetřena. Dne 2. 3. 2001 byla na oba obviněné podána u Krajského soudu v Brně nová obžaloba pro stejný skutek, kterou krajský soud dne 23. 3. 2001 předběžně projednal a po zjištění, že věc nebyla došetřena v plném rozsahu, usnesením sp. zn. 40 T 7/2001 znovu věc vrátil do přípravného řízení. Současně rozhodl i o vazbě obviněného K. B.
Do vazby byl obviněný K. B. v této trestní věci vzat na podkladě usnesení Městského soudu v Brně, č. j. Nt 3877/99 ze dne 6. 5. 1999 z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a), b), c) tr. řádu se zápočtem vazby od 4. 5. 1999. O trvání uvedených důvodů vazby bylo v průběhu řízení několikráte rozhodováno jak krajským tak vrchním soudem, naposledy důvody vazby byly přezkoumány a korigovány napadeným rozhodnutím vrchního soudu. Zákonná dvouletá vazební lhůta (§71 odst. 3 věta první tr. řádu) tedy uplynula dne 4. 5. 2001. Návrh na prodloužení této vazby o téměř šest měsíců podal za podmínek §71 odst. 5 tr. řádu, ve lhůtě uvedené v ustanovení §71 odst. 6 tr. řádu Vrchnímu soudu v Olomouci předseda senátu Krajského soudu v Brně. Předmětný návrh odůvodnil vývojem řízení a jeho současným stavem, jenž neumožňoval, aby řízení bylo pravomocně skončeno v zákonné lhůtě trvání vazby.
Podle zjištění Nejvyššího soudu učinil Vrchní soud v Olomouci v napadeném usnesení správný závěr, že důvody vazby podle §67 písm. a), b) tr. řádu u obviněného K. B. nadále trvají i v nynější době, zatím co důvod vazby podle §67 odst. 1 písm. c) tr. řádu v současném stadiu řízení již pominul. K námitkám obviněného uplatněným v podané stížnosti je nutno především poznamenat, že jeho ohrožení vysokým trestem nevyplývá jen z příslušné zákonné sazby, ale v projednávané věci má i konkrétní podobu spočívající v tom, že obviněnému byl soudem prvního stupně již uložen vysoký trest odnětí svobody, byť rozsudkem, který byl později zrušen. Tato skutečnost ve spojení se skutečnostmi konstatovanými v napadeném usnesení a především v rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2001, sp. zn. 40 T 7/2001 (č. l. 538 - 539) nepochybně zesiluje obavu, že by si obviněný v případě propuštění z vazby na svobodu počínal způsobem předpokládaným v ustanovení §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu, t. j. uprchl anebo se skrýval, aby se reálně hrozícímu trestu vyhnul. K důvodům vazby podle §67 odst. 1 písm. b) tr. řádu (vazby koluzní) nutno uvést, že tento důvod nespočívá v tom, že by obviněný v případě propuštění z vazby působil na svědky z řad policistů, ale tento důvod vyplývá především z obavy možného kontaktu a dohody s uprchlým spoluobviněným M. K. Naproti tomu vrchní soud správně omezil důvody trvání vazby u obviněného o důvody vazby uvedené v ustanovení §67 odst. 1 písm. c) tr. řádu. S tímto jeho závěrem i argumentací se Nejvyšší soud plně ztotožnil.
S napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci se lze ztotožnit i v tom, že v posuzovaném případě jsou splněny podmínky pro prodloužení vazby podle §71 odst. 3 tr. řádu. Délka řízení byla dle zjištění Nejvyššího soudu ovlivněna především povahou této věci, která se vymyká běžnému rámci páchané trestné činnosti, zejména z hlediska opatřování důkazů a jejich následného zprocesnění. K jejímu objasnění ze všech hledisek potřebných pro meritorní rozhodnutí bylo nutno užít i nestandartních vyšetřovacích postupů, které měly a mají za daného stavu věci na délku řízení nepochybně vliv. Je konečně i v zájmu obviněného, aby věc byla řádně objasněna ze všech hledisek, včetně jeho obhajoby. Tyto důvody, jež ve smyslu ustanovení §71 odst. 3 tr. řádu nutno považovat za závažné, pak zapříčinily, že trestní stíhání obviněného K. B. i M. K. nebylo možno skončit ve dvouleté vazební lhůtě, t. j. do 4. 5. 2001. Při stávajících důvodech vazby u obviněného současně hrozí, že v případě jeho propuštění z vazby na svobodu by se mohl stát pro soud nedosažitelným, popř. by mohl případným kontaktem se spoluobviněným K. mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, čímž by bylo podstatně ztíženo či dokonce zmařeno dosažení účelu trestního řízení, který podle §1 odst. 1 tr. řádu spočívá především v tom, aby trestné činy byly náležitě zjištěny, jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni a aby bylo předcházeno a zamezováno trestné činnosti.
Doba, na kterou Vrchní soud v Olomouci prodloužil trvání vazby obviněného K. B., t. j. téměř šest měsíců nad lhůtu uvedenou v §71 odst. 3 věta první tr. řádu (do 1. 11. 2001), se jeví jako nezbytně nutná, jak vzhledem k povaze projednávané věci, tak ke stadiu, v němž se trestní stíhání nyní nachází a předpokládanému vývoji řízení v dané věci. Jak orgány přípravného řízení, tak i soud prvního stupně jsou ovšem i v rámci prodloužení vazby vázána ustanovením §71 odst. 1 tr. řádu, jež orgánům činným v trestním řízení ukládá povinnost vyřizovat vazební věci přednostně a s největším urychlením.
Za tohoto stavu proto Nejvyšší soud námitkám uplatněným ve stížnosti obviněného K. B. nevyhověl a podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jeho stížnost jako nedůvodnou zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 16. května 2001
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych