ECLI:CZ:NS:2001:3.TZ.68.2001.1
sp. zn. 3 Tz 68/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 24. dubna 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Eduarda Teschlera a soudců JUDr. Jindřicha Fastnera a Mgr. Josefa Hendrycha stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch i ve prospěch obviněného J. B., proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 9. 2000, č. j. 4 T 145/97-142, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř., za podmínek §272 odst. 1 tr. ř. takto:
Pravomocným usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 9. 2000, č. j. 4 T 145/97-142,
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanovení §231 odst. 1, §223 odst. 2 a §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. ve prospěch obviněného J. B.
Toto usnesení se zrušuje .
Zrušují se též další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Českých Budějovicích se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích podal dne 18. 11. 1997 pod sp. zn. Zt 1285/97 u tamního okresního soudu na obviněného J. B. obžalobu pro trestný čin zasahování do nezávislosti soudu podle §169a odst. 1 tr. zák., trestný čin útoku na veřejného činitele podle §156 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zák. (bod 1/obžaloby) a pro trestný čin útoku na veřejného činitele podle §156 odst. 1 písm. b) tr. zák. (bod 2/ obžaloby). Uvedených trestných činů se měl dopustit jednáním spočívajícím v tom, že (ad 1/) „v dopisech ze dne 2. 12. a 16. 12. 1996, adresovaných předsedkyni senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. H. K., odeslaných z Vazební věznice v Českých Budějovicích, této vyhrožoval zabitím a hrubě ji urážel jednak proto, že nerozhodla o jeho propuštění z vazby, a jednak proto, aby tohoto propuštění dosáhl,\" a dále tím, že (ad 2/) „v dopise ze dne 16. 12. 1996, adresovaném nejvyšší státní zástupkyni JUDr. B. K., odeslaném z Vazební věznice v Českých Budějovicích, vyhrožoval zabitím a zmrzačením předsedkyni senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. H. K., vyšetřovateli PČR KÚV České Budějovice J. D., státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích JUDr. J. Č., soudci Krajského soudu v Českých Budějovicích JUDr. Z. K., a přísedícím tohoto soudu J. K., a J. T., a to proto, jak rozhodovali v jeho trestní věci.\"
Okresní soud v Českých Budějovicích ve věci následně rozhodl trestním příkazem ze dne 9. 7. 1998, č. j. 4 T 14597-41, jímž obviněného uznal vinným ve shodě s obžalobou, s výjimkou bodu 1), kdy trestný čin útoku na veřejného činitele kvalifikoval toliko podle ustanovení §156 odst. 1 písm. b) tr. zák. (§16 odst. 1 tr. zák.). Podle §169a odst. 1 tr. zák., za použití §35 odst. 1, §45 odst. 1, §45a odst. 1 tr. zák. obviněnému uložil úhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Poněvadž státní zástupce považoval tento trest za nepřiměřeně mírný, podal proti výše uvedenému trestnímu příkazu ve lhůtě odpor, v důsledku něhož byl napadený trestní příkaz zrušen.
Ve věci bylo posléze meritorně rozhodnuto tak, že Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 27. 9. 2000, č. j. 4 T 145/97-142, za podmínek §231 odst. 1 tr. ř., podle §223 odst. 2 a §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. trestní stíhání obviněného J. B. pro skutky uvedené v obžalobě zastavil. Předmětné usnesení nabylo právní moci dne 10. 10. 2000.
Ministr spravedlnosti České republiky podal proti tomuto usnesení ve lhůtě uvedené v ustanovení §272 odst. 1 tr. ř. u Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona, a to v neprospěch i ve prospěch obviněného J. B.
Ve svém mimořádném opravném prostředku především namítl, že je-li trestní stíhání zastaveno podle §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. pro neúčelnost, musí být podkladem pro takové rozhodnutí důkladné porovnání trestů obviněnému již uložených či bezprostředně očekávaných s trestem, který by obviněnému byl uložen v předmětné trestní věci. K tomu stěžovatel dále uvedl, že v posuzovaném případě je v napadeném rozhodnutí argumentováno odsouzením popř. trestním stíháním obviněného v jiných věcech, kdy uvedené okolnosti sice vzbuzují dojem závažnosti ukládaných nebo očekávaných trestů, na druhé straně však nebylo vzato v úvahu, že podstatnou část těchto trestů obviněný vykonal vazbou a u jiných není vůbec zřejmé, kdy je nastoupí. Dle stěžovatele lze učinit závěr, že obviněný bude v nejbližší době vykonávat jednak nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 15 měsíců uložený mu v trestní věci sp. zn. 3 T 56/2000 Okresního soudu v Hradci Králové, jednak přibližně polovinu trestu v původní výměře 3 let uloženého mu v trestní věci 5 T 59/98 Krajským soudem v Hradci Králové. Podle stěžovatele obviněného ve smyslu §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. bezprostředně neohrožuje ani trest z dosud probíhajícího trestního stíhání ve věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 9 T 30/97 pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., neboť jde o věc složitou, zatíženou průtahy a prodlužováním řízení. Ovšem i v případě, pokud by k odsouzení obviněného došlo, lze stěží očekávat, že by s ohledem na výši škody uložený souhrnný trest odnětí svobody výrazněji přesáhl dolní hranici trestní sazby podle §250 odst. 4 tr. zák.
Stěžovatel dále zdůraznil závažnost trestné činnosti obviněného J. B. v nyní projednávané trestní věci. V dané souvislosti poukázal na to, že vysoký stupeň společenské nebezpečnosti je spoluurčován nejen kriminální narušeností obviněného, ale zejména způsobem provedení činu, kdy orgánům činným v trestním řízení vyhrožoval opakovaně a s vysokou intenzitou - zmrzačením, mučením a zabitím. Podle stěžovatele bylo třeba vzít v úvahu i specifickou povahu trestné činnosti obviněného, jež je charakterizována hrubými útoky proti výše uvedeným orgánům v souvislosti s trestním stíháním pro jinou závažnou trestnou činnost. V těchto případech by proto mělo být zastavení trestního stíhání pro neúčelnost vždy zvažováno mnohem důkladněji. Podle přesvědčení stěžovatele nelze akceptovat, aby obviněný, stíhaný pro závažný trestný čin, měl privilegované postavení vyplývající z toho, že by s ohledem na očekávané závěry o neúčelnosti trestního stíhání pro méně závažné delikty, mohl v takových případech spoléhat na svoji beztrestnost.
Z těchto důvodů proto stěžovatel považuje napadené usnesení za nezákonné a má za to, že jím byl porušen ve prospěch obviněného zákon, jednak v ustanoveních §231 odst. 1, §223 odst. 2 a §172 odst. 2 písm. a) tr. ř., podle nichž bylo trestní stíhání zastaveno, a jednak v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o dokazování, když si soud před svým rozhodnutím ani neopatřil trestní spisy (týkající se odsouzení či očekávaného odsouzení obviněného), popř. alespoň fotokopie jejich částí.
Podle stěžovatele byl zákon porušen i v neprospěch obviněného, a to v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. Neúplnost dokazování spatřuje stěžovatel v obsenci posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který byl soudem nejprve důvodně vyžádán, avšak po zjištění obtíží s účastí obviněného na vyšetření duševního stavu nebyl nakonec realizován a soud rozhodl, aniž by důkaz znaleckým posudkem provedl.
V petitu stížnosti pro porušení zákona pak ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích i v řízení mu předcházejícím, byl porušen zákon ve prospěch i v neprospěch obviněného J. B. v ustanoveních §2 odst. 5, 6, §231 odst. 1, §223 odst. 2 a §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. toto usnesení zrušil a poté postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud z podnětu stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo a shledal, že zákon byl porušen.
Zastavení trestního stíhání podle §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. je fakultativním rozhodnutím, které lze vydat tehdy, je-li trest, k němuž trestní stíhání může vést, zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo který ho podle očekávání postihne.
Z odůvodnění napadeného usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích vyplývá, že v posuzovaném případě byly podmínky ustanovení §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. dovozovány z odsouzení obviněného ve věcech vedených u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 5 T 59/98 a 3 T 56/2000, a dále z dosud neskončeného trestního stíhání pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., kde je ohrožen trestem odnětí svobody v rámci sazby na pět až dvanáct let. Bylo poukázáno rovněž na to, že zastavení trestního stíhání se týká skutku, kterých se měl obviněný dopustit před téměř čtyřmi lety a v „souvislosti s jeho nedobrým psychickým stavem, kdy se nacházel ve vazbě\".
Nejprve je zapotřebí uvést, že pro správné použití ustanovení §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. je nutno především vycházet z úvahy, zda uložený nebo očekávaný trest za jiný skutek (trestný čin) bude dostatečný ke splnění účelu trestu ve smyslu §23 odst. 1 tr. zák. K tomuto závěru nestačí jen srovnání trestních sazeb u jednotlivých trestných činů, ale je vždy nezbytné porovnávat trest, který buď již byl anebo by měl být z hledisek §31 tr. zák. za jiný trestný čin uložen, ve vztahu k trestu, který lze podle stejných hledisek očekávat za čin, jehož se má zastavení trestního stíhání týkat.
K výše uvedené zásadě ovšem přistupuje ještě další významné kritérium spočívající v tom, že při rozhodování o zastavení trestního stíhání podle §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. musí být vedle uloženého (očekávaného) trestu za jiný trestný čin přihlíženo zároveň ke stupni nebezpečnosti nového činu pro společnost a v souvislosti s tím k účelu trestu uvedenému v §23 odst. 1 tr. zák. (srov. rozh. č. 1/1975 Sb. rozh. tr.).
V nyní projednávané věci měl obviněný J. B. podle obžaloby státního zástupce spáchat tři úmyslné trestné činy, ze kterých je nejzávažnější trestný čin zasahování do nezávislosti soudu podle §169a odst. 1 tr. zák. Objektem tohoto trestného činu je zájem na ochraně nezávislosti soudů a soudců a zájem na ochraně zákonného, nestranného a řádného plnění soudcovských povinností před neoprávněnými zásahy.
Trestného činu podle §169a odst. 1 tr. zák. se dopustí pachatel, jenž působí na soudce, aby porušili své povinnosti v řízení před soudem. Pod pojmem „působí na soudce\" lze zařadit celou řadu forem neoprávněného ovlivňování soudce (mimo fyzického násilí), jež mohou mít různou podobu a intenzitu (přemlouvání, intervence, výhrůžky apod.). Je nesporné, že jednou z nejzávažnějších forem působení na soudce ve smyslu výše citovaného ustanovení zákona jsou výhrůžky, zejména pak výhrůžky usmrcením. Právě tyto výhrůžky měl opakovaně použít obviněný J. B. vůči osobě předsedkyně senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. H. K., mj. proto, aby dosáhl propuštění z vazby (č. l. 16/2, 19/2). Značná intenzita jednání obviněného, jeho osoba (charakterizovaná sklony k páchání trestné činnosti), i pohnutka činů, spolu s významem chráněného zájmu patří mezi okolnosti rozhodné pro posouzení stupně nebezpečnosti jeho jednání pro společnost podle §3 odst. 4 tr. zák. Z těchto hledisek se však Okresní soud v Českých Budějovicích věcí blíže nezabýval, ačkoliv právě vyhodnocení stupně nebezpečnosti činu pro společnost by bylo v konkrétním případě významným podkladem pro závěr, zda újma, která by obviněnému v důsledku trestního stíhání vzešla (srov. §23 odst. 1 tr. zák.) by skutečně byla bez významu vedle postihu za jiné skutky, a zda by skutečně bylo možno očekávat, že již tímto postihem bude dosaženo účelu trestu podle §23 odst. 1 tr. zák.
Dále je nutno připomenout, že na celé věci je specifické, že se obviněný měl inkriminovaného skutku dopustit, když se nacházel ve vazbě pro jinou (závažnou) trestnou činnost a jeho jednání bylo motivováno dosažením propuštění z vazby. Ministr spravedlnosti v dané souvislosti ve stížnosti pro porušení zákona namítl, že zastavení trestního stíhání bez zřetele k uvedeným okolnostem by v posuzovaném a podobných případech znamenalo akceptování privilegovaného postavení pachatelů vazebně stíhaných za zvlášť závažné trestné činy, jež by jim umožnilo spoléhat se na beztrestnost za méně závažné delikty spáchané ve vazbě s ohledem na tzv. neúčelnost dalšího postihu. S uvedeným názorem se lze ztotožnit v tom, že rozhodnutí o zastavení trestního stíhání z důvodů uvedených v §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. by nemělo být v rozporu s účelem trestního řízení, jak je formulován v ustanovení §1 odst. 1 tr. ř. a který spočívá mj. v tom, že toto řízení musí působit k předcházení a zamezování trestné činnosti.
Z důvodů, jež byly podrobně rozvedeny výše, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že ve věci obviněného J. B. nebyly splněny podmínky pro zastavení trestního stíhání podle §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. Pokud Okresní soud v Českých Budějovicích napadeným usnesením takto rozhodl, porušil zákon v citovaném ustanovení a dále v ustanovení §231 odst. 1 a §223 odst. 2 tr. ř. K porušení zákona došlo ve prospěch obviněného, který byl předmětným rozhodnutím neoprávněně zvýhodněn.
Nejvyšší soud proto výrokem podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona ve prospěch obviněného, a to ve shora konstatovaném rozsahu. Jak uvedeno výše, podstata porušení zákona byla spatřována toliko v ustanoveních, na základě nichž bylo trestní stíhání obviněného nezákonně zastaveno a nikoliv též v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť ministrem spravedlnosti vytýkané nedostatky řízení spočívající v tom, že nebyly vyžádány příslušné spisy či jejich části, popř. se soud nevypořádal s dobou vazby započítané do trestu, měly na nesprávnost napadeného rozhodnutí pouze sekundární vliv. Nebylo rovněž shledáno porušení zákona v §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného vzhledem k namítanému neprovedení důkazu posudkem znalců z odvětví zdravotnictví, oboru psychiatrie, neboť tento důkaz nebyl z hlediska zjišťování skutkového stavu věci v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí podle §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. relevantní.
V důsledku zjištěného porušení zákona pak Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř., za podmínek §272 odst. 1 tr. ř. napadené usnesení zrušil a současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. pak Okresnímu soudu v Českých Budějovicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Především bude nezbytné, aby byl vykonán obsah usnesení ze dne 1. 12. 1998, č. j. 4 T 145/97-105, jímž Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl o přibrání znalců z odvětví zdravotnictví, oboru psychiatrie, jejichž úkolem bylo vyšetřit duševní stav obviněného J. B. a zodpovědět soudem položené otázky. Poněvadž v důsledku zrušení napadeného usnesení se věc vrací do stadia řízení po zrušení trestního příkazu ze dne 9. 7. 1998, č. j. 4 T 145/97-41, bude zapotřebí, aby v souladu s ustanovením §314g odst. 2 věta první tr. ř. bylo ve věci nařízeno hlavní líčení, v němž soud rozhodne o podané obžalobě. V novém řízení o této věci se bude řídit právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem (§270 odst. 4 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 7 tr. ř.).
V Brně dne 24. dubna 2001
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler