ECLI:CZ:US:2007:3.US.1005.07.1
sp. zn. III. ÚS 1005/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 13. září 2007 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. V., právně zastoupeného Mgr. Pavlem Marťánem, advokátem AK se sídlem Latrán 193, 381 01 Český Krumlov, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 23. 1. 2007 č. j. 22 Co 486/2006-111, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 19. 4. 2007, a která byla doplněna podáním Ústavnímu soudu doručeným dne 7. 6. 2007, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 23. 1. 2007 č. j. 22 Co 486/2006-111, a to pro porušení článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") jakož i článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny zákonné formální náležitosti, a proto nic nebrání projednání a rozhodnutí věci samé.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 27. 6. 2006 č. j. 10 C 76/2005-95 byla žalované pojišťovně uložena povinnost zaplatit žalobci (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatel") částku 4 131,50 Kč s 2% úrokem z prodlení ročně od 20. 11. 2004 do zaplacení (výrok pod bodem I.). Žalobu v části, ve které se žalobce domáhal proti žalované zaplacení dalších 11 443,- Kč s 2% úrokem z prodlení ročně od 20. 11. 2004 do zaplacení, soud zamítl (výrok pod bodem II.). Dále soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body III. - IV.).
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 23. 1. 2007 č. j. 22 Co 486/2006-111 byl k odvolání žalobce změněn rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 27. 6. 2006 č. j. 10 C 76/2005-95 v části výroku pod bodem II., ve kterém byla zamítnuta žaloba o zaplacení dalších 619,- Kč s 2% úrokem z prodlení od 20. 11. 2004 do zaplacení tak, že žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci dalších 619,- Kč s 2% úrokem z prodlení od 20. 11. 2004 do zaplacení (výrok pod bodem I.). Ve výroku pod bodem II. odvolací soud potvrdil rozsudek okresního soudu v části výroku pod bodem II., ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení dalších 10 823,50 Kč s 2% úrokem z prodlení od 20. 11. 2004 do zaplacení. Ve výrocích pod body III. - V. rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím.
II.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že napadenými rozsudky soudů obou stupňů bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, neboť došlo k nesprávnému výkladu a aplikaci pojistných podmínek, neboť článek I-6 pojistných podmínek SU PD 96 se na jeho případ nevztahuje. Podle pojistných podmínek je předmětem pojištění soubor movitých věcí tvořící zařízení domácnosti včetně stavebních součástí budovy pořízených pojištěným. Za stavební součásti se podle pojistných podmínek příkladem považují ohřívače vody, etážové topení, zařízení koupelen, vodovodní baterie aj. Stěžovatel je přesvědčen, že jeho zamítnutý nárok je třeba podřadit právě pod ustanovení pojistných podmínek zakládající nárok pojištěného na náhradu škody způsobené na stavebních součástech budovy. Jestliže pojistné podmínky považují za stavební součást budovy etážové topení, tedy mj. rozvody teplé vody po bytě pro účely vytápění bytu, pak není důvod, aby za stavební součásti nebyly považovány rozvody teplé vody po bytě sloužící k přímé spotřebě členů domácnosti. K odůvodnění tohoto názoru stěžovatel uvádí, že za vodovodní zařízení ve smyslu pojistných podmínek je nutno považovat i vnitřní rozvody teplé vody v bytě stěžovatele, neboť podle pojistných podmínek je škodou z vodovodního zařízení také voda unikající např. z etážového topení, odváděcího potrubí atd. Na příkladu etážového topení je podle stěžovatele zřejmé, že pojistné podmínky toto topení považují jak za stavební součást, tak za vodovodní zařízení. Článek I-6 pojistných podmínek se pak vztahuje na přívodní potrubí vodovodního zařízení. Stěžovatel proto dovozuje, že tento článek neupravuje nárok na pojistné plnění v případě vnitřních rozvodů teplé vody v bytě, ale přívodního potrubí k těmto vnitřním rozvodům. Stěžovatel je přesvědčen, že k prasknutí vodovodního potrubí došlo s největší pravděpodobností přetlakem páry v potrubí. Obecné soudy podle stěžovatele nezjistily skutkový stav věci tak, aby mohl sloužit k vydání spravedlivého rozhodnutí, neboť zpráva společnosti VAK JČ, a. s., provedená v řízení jako důkaz, se vyjadřuje pouze k přetlaku studené vody, avšak u stěžovatele došlo k prasknutí trubky s teplou vodou.
III.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
Ústavní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Podstatou ústavní stížnosti, která ostatně postrádá jakoukoli ústavně právní argumentaci, je nesouhlas stěžovatele se závěrem obecných soudů, že stěžovatel nemá nárok na pojistné plnění představující náhradu škody na vodovodním potrubí.
V ústavní stížnosti obecným soudům vytýká, že dostatečně nezjistily skutkový stav věci, neboť je přesvědčen, že škoda na vodovodním potrubí byla s největší pravděpodobností způsobena přetlakem páry v potrubí, a z toho stěžovatel dovozuje, že mu v souvislosti s předmětnou škodní událostí vzniklo rovněž právo na pojistné plnění za poškozené vodovodní potrubí v koupelně bytu (v podobě nákladů na jeho výměnu a s ní související práce). Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že "trvá na výslechu navržených svědků Ing. M. a svědka N.".
Stěžovatel se ústavní stížností domáhá přehodnocení závěrů obecných soudů způsobem, který by měl přesvědčit o opodstatněnosti jeho právního názoru a v ústavní stížnosti přitom uvádí tytéž argumenty, se kterými se obecné soudy vypořádaly, čímž staví Ústavní soud do role další odvolací instance, která mu, jak bylo uvedeno, nepřísluší.
Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocování důkazů provedených obecnými soudy resp. posuzování skutkového stavu jako správně zjištěného, není-li ve věci shledán extrémní nesoulad, jež by zakládal porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces zakotveného v článku 36 Listiny. O takový případ se v souzené věci nejedná. Skutečnost, že po vyhodnocení provedených důkazů dospěl obecný soud k závěru, se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nemůže sama o sobě zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti (nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 191/96, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 7, č. 1). Ústavní soud ve své judikatuře již několikrát konstatoval, že jeho pravomoc je dána také tam, kde právní závěry obecného soudu jsou v hrubém nesouladu s provedenými skutkovými zjištěními. V projednávané věci však nejde o takový případ.
Těžiště námitek obsažených v ústavní stížnosti směřuje k posouzení otázky, zda stěžovateli v souvislosti s předmětnou škodní událostí vzniklo rovněž právo na pojistné plnění za poškozené vodovodní potrubí v koupelně bytu (v podobě nákladů na jeho výměnu a s ní související práce). Stěžovatel obecným soudům vytýká, že výklad již výše citovaných všeobecných pojistných podmínek pojistitele (pojistné podmínky), které jsou součástí pojistné smlouvy, obecné soudy neprovedly správně, neboť podle názoru stěžovatele se ust. článku I-6 pojistných podmínek SU PD 96 na daný případ nevztahuje.
V návaznosti na ustálenou judikaturu bylo povinností Ústavního soudu v reakci na námitky stěžovatele zvažovat nikoliv to, zda a do jaké míry je výklad provedený obecnými soudy pro účastníky sporu "optimální", nýbrž posoudit pouze případný exces v podobě takové interpretace, která již vybočuje z postulátů zakotvených v hlavě páté Listiny, a z tohoto důvodu by ji bylo možno kvalifikovat jako svévolnou interpretaci práva (shodně viz usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2003 sp. zn. III. ÚS 280/03, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 31, str. 383).
V napadeném druhostupňovém rozsudku ze dne 23. 1. 2007 č. j. 22 Co 486/2006-111 se Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně, když v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že okresní soud správně posuzoval pojistnou událost z pohledu článku 1/I odst. 1 písm. h) pojistných podmínek SU PD 96, dle něhož pojištěnému vznikne právo na pojistné plnění, jestliže škoda na pojištěné věci byla způsobena vodou z vodovodního zařízení, dále článku 1/I odst. 6 pojistných podmínek, podle něhož, je-li pojištěna budova, vzniká právo na plnění i za poškození mimo jiné přívodního potrubí vodovodního zařízení, došlo-li k němu přetlakem páry nebo zamrznutím vody, a v neposlední řadě z hlediska článku 2 odst. 5 písm. d) pojistných podmínek, podle něhož se pojištění vztahuje rovněž na stavební součásti budovy pořízené pojištěným, jehož aplikace na danou část nároku se dovolával právě žalobce. Citovaná ustanovení pojistných podmínek podle odvolacího soudu soud prvního stupně správně vyložil, když dovodil, že škoda na samotném vodovodním potrubí není v daném případě kryta pojištěním, neboť k ní nedošlo přetlakem páry nebo zamrznutím vody. Odvolací soud proto v odůvodnění svého rozhodnutí uzavřel, že sporný nárok je nutno posuzovat podle citovaného článku 6/I odst. 6 pojistných podmínek, který spojuje právo na plnění za poškození přívodního potrubí vodovodního zařízení výlučně s přetlakem páry nebo zamrznutím vody. Žádné jiné ustanovení pojistných podmínek na předmětné poškození nepamatuje, a proto podle odvolacího soudu nutno dovodit, že se jedná o speciální ustanovení, jehož aplikace má přednost před jinými (obecnými) ustanoveními pojistných podmínek, tedy i před žalobcem zmiňovaným ustanovením článku 2 odst. 5 písm. d) pojistných podmínek. O správnosti tohoto výkladu nasvědčuje podle odvolacího soudu i okolnost, že v rámci výkladu pojmů (viz článek 11 pojistných podmínek) není za stavební součást (viz tam uvedený demonstrativní výčet stavebních součástí) považováno vnitřní vodovodní potrubí. Z výše uvedených důvodů podle odvolacího soudu soud prvního stupně nepochybil, pokud žalobci nepřiznal pojistné plnění za poškození samotného vodovodního potrubí představované jím uplatňovanými náklady na vodoinstalatérské práce a materiál.
Nelze souhlasit s názorem stěžovatele, že by právní posouzení věci bylo ze strany obecných soudů nedostatečné, resp. že by výklad pojistných podmínek, které jsou součástí pojistné smlouvy, k němuž obecné soudy dospěly, nebyl správný.
Při výkladu právního úkonu za použití interpretačních pravidel ve smyslu ustanovení §35 odst. 2 obč. zák. nelze již učiněný právní úkon doplňovat, měnit či nahrazovat jiným, neboť základním účelem výkladu je zjištění skutečné vůle jednajícího účastníka, která nachází svůj výraz v obsahu právního úkonu. Přitom se (obvykle) obsah právního úkonu zjišťuje ze slovního vyjádření. V obecné rovině se může stát, že slovní znění není vždy jednoznačným vodítkem ke zjištění skutečného obsahu projevu vůle, a proto je třeba brát zřetel i na ostatní okolnosti, za kterých byl projev vůle učiněn, což znamená potřebu vzít v úvahu i textový rámec - kontext celkového ujednání stran.
Ohledně použitého výkladu pojistných podmínek dospěl Ústavní soud k závěru, že není v extrémním nesouladu s obsahem obvyklých výkladových metod v jejich vzájemných spojitostech a odpovídá výkladovým směrnicím vyjádřeným v ust. §35 odst. 2 obč. zák.
Ústavní soud ověřil, že obecné soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté Listiny, jejich rozhodnutí nelze označit jako rozhodnutí svévolná, nýbrž tato rozhodnutí jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. září 2007
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu Ústavního soudu