ECLI:CZ:US:2021:3.US.1436.21.1
sp. zn. III. ÚS 1436/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti stěžovatelky Františkovy Lázně SAVOY a.s., IČO 041 88 080, sídlem V celnici 1031/4, Praha 1 - Nové Město, zastoupené Mgr. Petrem Kuhnem, advokátem, sídlem 28. října 767/12, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. května 2021 č. j. MSPH 59 INS 24899/2020-B-122, kterým bylo přiznáno hlasovací právo společnosti IFIS investiční fond, a.s., IČO: 243 16 717, sídlem Čechyňská 419/4a, Brno, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 31. 5. 2021, stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví specifikované rozhodnutí Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud"), přijaté na schůzi věřitelů dne 10. 5. 2021, kterým bylo přiznáno hlasovací právo společnosti IFIS investiční fond, a.s., ICO: 243 16 717, (dále jen "věřitel č. 12"), sídlem Čechyňská 419/14a, Brno. Podle tvrzení stěžovatelky bylo zasaženo do jejích základních práv v postavení dlužníka na soudní ochranu a zákonného soudce vyplývajících z čl. 36 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a insolvenční řízení stěžovatelky projednal jiný senát k řízení příslušného městského soudu.
2. Stěžovatelka je dlužníkem v insolvenčním řízení vedeném městským soudem pod sp. zn. MSPH 59 INS 24899/2020. Dne 10. 5. 2021 se u městského soudu konala první schůze věřitelů a přezkumné jednání, při kterém městský soud přijal usnesení napadené ústavní stížností. Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že věřiteli č. 12 bylo přiznáno hlasovací právo v rozporu s §177 odst. 6 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen "insolvenční zákon"), protože nesplnil podmínku podle §177 odst. 2 insolvenční zákona, neboť nedoložil k přihlášce své pohledávky prohlášení o skutečném majiteli. Stěžovatelka dále namítala, že dne 10. 5. 2021 v rámci přezkumného jednání popřel insolvenční správce pohledávky věřitele č. 12 co do pravosti i výše v celém rozsahu. Důvodem popření byla skutečnost, že část pohledávek byla v průběhu řízení v plné výši uhrazena ze strany třetí osoby a dále skutečnost, že zbývající část přihlášených pohledávek neexistuje a nevznikl na ně nárok. Schůze věřitelů se valnou většinou hlasů usnesla, že hlasovací práva se věřiteli č. 12 nepřiznávají. Městský soud přes zamítavé usnesení schůze věřitelů přiznal hlasovací práva věřiteli č. 12 a vyhlásil usnesení, kterým rozhodl, že věřitel č. 12 má právo hlasovat na schůzi věřitelů a určil rozsah hlasů zajištěných a nezajištěných. K žádosti stěžovatelky odmítla předsedkyně senátu JUDr. Zuzana Svobodová odůvodnit rozhodnutí a následně uvedla, že věřitel č. 12 nabyl pohledávku od banky, která vyplatila stěžovatelce peníze, proto jako jediný zajištěný věřitel by měl být účasten tohoto řízení a bylo rozhodnuto, že má právo hlasovat. Stěžovatelka postup soudkyně JUDr. Zuzany Svobodové považuje za flagrantní porušení principů práva na spravedlivý proces a zákonného soudce, neboť opakovaně upozornila auditorium, že není zákonným soudcem a nesouhlasí se zařazením věci do jejího senátu. Stěžovatelka uvedla, že vyjádření soudkyně narušuje vážnost a důstojnost soudního řízení a má důsledky pro další průběh insolvenčního řízení.
3. V petitu ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla, aby z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv Ústavní soud nálezem zrušil napadené rozhodnutí a nařídil, aby v dalším řízení projednal věc jiný senát městského soudu dle §243e odst. 3, resp. 221 odst. 2 občanského soudního řádu ve spojení s §63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
4. Ústavní soud se podanou ústavní stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přípustnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona o Ústavním soudu na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
5. Jedním ze zákonných předpokladů pro věcné projednání ústavní stížnosti je její přípustnost. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu se lze ústavní stížností domáhat ochrany základních práv a svobod jen proti rozhodnutím "konečným", tj. rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Zpravidla půjde o ta rozhodnutí, jimiž se soudní či jiné řízení končí. Splnění těchto podmínek lze nicméně připustit i v případě nemeritorních rozhodnutí, která jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatele a která tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení, přestože řízení ve věci samé dosud neskončilo [srov. např. nález ze dne 12. ledna 2005 sp. zn. III. ÚS 441/04 (N 6/36 SbNU 53) nebo stanovisko pléna ze dne 23. dubna 2013 sp. zn. Pl. ÚS-st. 35/13 (ST 35/69 SbNU 859; 124/2013 Sb.), bod 2]. Napadené rozhodnutí přijaté na schůzi věřitelů dne 10. 5. 2021, kterým bylo přiznáno hlasovací právo věřiteli č. 12, tuto podmínku nesplňuje.
6. Pokud jde o přípustnost ústavní stížnosti, vyšel Ústavní soud z nálezu ze dne 23. 4. 2015 sp. zn. I. ÚS 1549/11 (N 83/77 SbNU 197), stanoviska ze dne 21. 4. 2015 Pl. ÚS-st. 41/15 (ST 41/77 SbNU 963), který se přípustností ústavní stížnosti proti rozhodnutím přijatým v insolvenčním řízení podrobně zabýval. Ze závěrů v nálezu přijatých plyne, že ústavní stížnost je přípustná proti takovému rozhodnutí schůze věřitelů, po kterém nenásleduje potvrzení usnesením soudu (zejména body 47 a 48 citovaného nálezu). Konkrétně se v nálezu uvádí, že podmínka přípustnosti ústavní stížnosti je splněna v případě usnesení schůze věřitelů, kterým se podle §29 odst. 1 insolvenčního zákona odvolává insolvenční správce. Oproti tomu však není ústavní stížnost přípustná proti takovým rozhodnutím schůze věřitelů, u nichž následuje potvrzení ze strany insolvenčního soudu. Schůzi věřitelů v takovém případě nelze přiznat postavení zvláštního orgánu, který přímo vykonává státní moc, a ústavní stížnost je pak přípustná pouze proti usnesení insolvenčního soudu.
7. K posouzení toho, zda jsou v případě nemeritorního rozhodnutí uvedené podmínky přípustnosti splněny, nepostačuje pouhé konstatování, že je nelze napadnout opravným prostředkem. Rovněž musí být zvažován význam tohoto rozhodnutí z hlediska řízení jako celku (jeho výsledku) a efektivnost a nezbytnost jeho zrušení k tomu, aby byla dotčenému účastníkovi efektivně poskytnuta ochrana jeho základních práv a svobod. Jestliže by totiž vyloučení opravného prostředku bylo opodstatněno tím, že nezákonnost nebo nesprávnost určitého nemeritorního rozhodnutí mohla mít z hlediska základních práv a svobod nanejvýš nepatrný průmět do výsledku řízení nebo by se jejich ochrany bylo možné domoci jiným způsobem v dalším průběhu řízení, pak by jen stěží mohl obstát závěr, že by měl mít dotčený jednotlivec pro tyto případy k dispozici přímo ústavní stížnost. Její přípustnost by zde vylučoval její účel, jakož i její subsidiarita vůči ostatním zákonným procesním prostředkům ochrany práva.
8. Tyto závěry dopadají i na posouzení přípustnosti ústavní stížnosti, jestliže směřuje proti usnesení insolvenčního soudu, kterým bylo rozhodnuto o hlasovacím právu přihlášeného věřitele č. 12 na první schůzi věřitelů dle §51 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona. Jde o procesní usnesení, kterým insolvenční soud upravuje hlasovací poměry pro účely konkrétní schůze věřitelů, aniž by jím však byl vázán i pro schůze následující (§52 odst. 2 insolvenčního zákona). Do postavení dotčeného věřitele v insolvenčním řízení by se tak jeho případná nezákonnost mohla promítnout pouze v případě, pokud by na jeho základě (na základě z něj vyplývajícího rozdělení hlasů mezi jednotlivé věřitele) bylo přijato jiné usnesení, z něhož by mu plynula určitá povinnost nebo omezení jeho práv. Pouze zrušením tohoto usnesení, a nikoli usnesení, kterým bylo rozhodnuto o hlasovacích právech, by přitom bylo možné efektivně poskytnout ochranu základním právům dotčeného účastníka řízení.
9. Z těchto důvodů zaujal Ústavní soud právní názor, že ústavní stížnost proti usnesení insolvenčního soudu, kterým bylo rozhodnuto o hlasovacím právu přihlášeného věřitele na schůzi věřitelů, je podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná. Po přezkoumání napadeného rozhodnutí shledal Ústavní soud, že v nyní posuzované věci, kterým se přiznávají hlasovací práva věřiteli č. 12, Ústavnímu soudu (čl. 83 Ústavy) jako soudnímu orgánu ochrany ústavnosti nepřísluší preventivně zasahovat do výkladu podústavního práva, nejde-li o projev svévole či libovůle [srov. §177 odst. 7 a §58, 112, 188, 203, 219, 277 a 418c insolvenčního zákona].
10. Stěžovatelka ústavní stížností brojila také proti tomu, že insolvenční řízení stěžovatelky není vedeno zákonným soudcem a v petitu navrhuje, aby Ústavní soud přikázal, aby byla přidělena k projednání jinému příslušnému senátu městského soudu. Ústavní soud podotýká, že stěžovatelka má k dispozici jiné procesní prostředky obrany, kterými může uplatnit ochranu svých práv (např. žaloba pro zmatečnost). Konečně, pokud jde o námitku stěžovatelky, kterou brojí proti samotné existenci pohledávky věřitele č. 12, touto se Ústavní soud věcně nezabýval, neboť popření pravosti pohledávky není předmětem tohoto řízení.
11. K podání věřitele č. 12, doručenému Ústavnímu soudu dne 28. 6. 2021, nemohl Ústavní soud přihlédnout s ohledem na skutečnost, že mu nebylo přiznáno právo vedlejšího účastníka dle §76 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a nedoložil řádnou plnou moc k zastupování advokátem dle §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu pro řízení před Ústavním soudem.
12. Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud rozhodl o odmítnutí ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro její nepřípustnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. července 2021
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj