ECLI:CZ:US:2023:3.US.1544.23.1
sp. zn. III. ÚS 1544/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce Radovana Suchánka a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele S. H., zastoupeného Mgr. Veronikou Husičkovou, advokátkou, sídlem Jungmannova 1310/10, Kyjov, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. března 2023, č. j. 38 Co 128/2022-353, a rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4. dubna 2022, č. j. 0 Nc 1051/2021-232, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Hodoníně, jako účastníků řízení, a M. D. a nezletilé K. H., jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného spisu Okresního soudu v Hodoníně (dále jen "okresní soud") sp. zn. 0 P 179/2023 (dříve 0 Nc 1051/2021) vyplývá, že napadeným rozsudkem uvedeného soudu bylo rozhodnuto, že se nezletilá vedlejší účastnice svěřuje do péče první vedlejší účastnice (matky) [I. výrok]. Stěžovateli (otci) byla uložena povinnost přispívat na výživu nezletilé do budoucna částkou 3 000 Kč měsíčně (II. výrok) a bylo rozhodnuto o nedoplatku na výživném za období od 1. 6. 2021 do 31. 3. 2022 v celkové výši 4 000 Kč a o jeho splatnosti (III. výrok). Styk stěžovatele s nezletilou byl upraven každý kalendářní týden v úterý od 9:00 hodin do 17:00 hodin, každý sudý týden od soboty od 9:00 hodin do neděle do 17:00 a každý lichý týden od pátku od 9:00 hodin do soboty do 17:00 hodin; rovněž byl upraven styk o vánočních svátcích (IV. výrok). Místem předávání nezletilé ke styku bylo stanoveno bydliště matky s tím, že otec je oprávněn tam nezletilou ve stanovenou dobu převzít ke styku a po jeho ukončení ji tamtéž předat matce (V. výrok), a matce byla uložena tomu odpovídající povinnost nezletilou ve stanovenou dobu v tomto místě stěžovateli předat a po ukončení styku si ji zde opět převzít (VI. výrok). Tímto bylo zrušeno předběžné opatření, nařízené usnesením okresního soudu ze dne 30. 7. 2021, č. j. 0 Nc 1051/2021-59 (VII. výrok), a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (VIII. výrok).
3. K odvolání obou rodičů rozhodl Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem tak, že rozsudek okresního soudu v I., II. a VII. výroku potvrdil (I. výrok). Ve III. výroku ho změnil tak, že nedoplatek na výživném za období od 1. 6. 2021 do 28. 2. 2023 činí 19 500 Kč a rozhodl o podmínkách jeho splatnosti (II. výrok). Ve IV., V. a VI. výroku rozsudek okresního soudu změnil tak, že stěžovatel je oprávněn stýkat se s nezletilou každý týden v úterý od 9:00 hodin do 17:00 hodin a každý sudý týden od pátku od 17:00 hodin do neděle do 17:00 hodin a upravil styk o vánočních svátcích; podmínky realizace styku upravil tak, že místem předávání nezletilé ke styku je místo matčina bydliště a matce uložil s tím spojené povinnosti (III. výrok). O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (IV. výrok).
4. Při rozhodování o péči o nezletilou a o určení místa, v němž má docházet k předávání nezletilé ke styku se stěžovatelem (stížnostní argumentace fakticky směřuje výhradně proti těmto dvěma otázkám - pozn. Ústavního soudu), soudy shodně dospěly k těmto závěrům. Předně shledaly, že nebyly splněny podmínky pro svěření nezletilé do střídavé péče, neboť nezletilá (nyní ve věku tří let) je od svého narození výlučně v péči matky a u stěžovatele doposud nikdy nebyla přes noc. V jejím nejlepším zájmu proto bylo zvolení postupného navykacího režimu s tím, že je samozřejmě možné, bude-li styk v zájmu nezletilé postupně rozšiřován, v budoucnu uvažovat o změně jejího výchovného prostředí ve prospěch střídavé péče. O tom, že stěžovatel splňuje předpoklady pro řádnou výchovu nezletilé, soudy neměly pochyb, bylo však namístě zohlednit její útlý věk a požadavek stability výchovného prostředí a citového zázemí, kdy v dosavadním výchovném prostředí u matky nezletilá vyrůstá spolu s polorodým bratrem. K určení místa předávání nezletilé mezi rodiči soudy rozhodly, že se tak bude dít vždy v místě bydliště nezletilé, resp. matky, přičemž skutečnost, že stěžovateli tím vznikají výdaje spojené s cestováním osobním automobilem, zohlednily při rozhodování o výši výživného.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel úvodem ústavní stížnosti rekapituluje skutkový stav věci a zevrubně rozebírá odůvodnění napadených rozhodnutí. V prvé řadě nesouhlasí se svěřením nezletilé do péče matky, neboť je přesvědčen o splnění podmínek pro její svěření do střídavé péče rodičů, což podrobněji rozvádí. Okresní soud ani krajský soud dále nezohlednily stěžovatelovy námitky, že to byla matka, která s nezletilou odešla ze společné domácnosti, a že z tohoto důvodu by se měla podílet na předávání nezletilé ke styku s ním. Zohlednění této skutečnosti pouze v rozhodnutí o výživném je podle stěžovatele nedostatečné.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů v rodinně právních věcech. Posuzování těchto otázek je především doménou obecných soudů, které mají v řízení nejlepší podmínky pro dokazování a následné rozhodnutí. Do rozhodování těchto soudů Ústavní soud zasahuje pouze v případech extrémního vybočení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. Další přehodnocování jejich závěrů Ústavnímu soudu nepřísluší, jelikož jsou to právě tyto soudy, které jsou na základě bezprostředního kontaktu s účastníky nejlépe vybaveny k tomu, aby dokázaly vhodně zohlednit a upravit aktuální rodinné poměry. Tyto premisy platí o to více v řízeních ve věcech nezletilých dětí, která jsou vyvolána vyhrocenými rodičovskými konflikty.
8. K námitkám směřujícím proti rozhodnutí o úpravě péče o nezletilou lze shrnout, že - byť stěžovatel trvá na opaku - jak okresní soud, tak krajský soud pečlivě a srozumitelně vysvětlily, z jakých konkrétních důvodů nebylo možno v současnosti uvažovat o svěření nezletilé do střídavé péče rodičů, a proč je naopak v jejím nejlepším zájmu ponechání v matčině péči s tím, že styk se stěžovatelem bude postupně rozšiřován tak, aby jí bylo umožněno zvyknout si v prvé řadě na přespávání u něho a na trávení delších časových úseků bez přítomnosti matky, v jejíž výlučné péči byla od svého narození. Závěry obou soudů jsou v této části rozumné a náležitě odůvodněné a jsou plně v souladu též s návrhy kolizního opatrovníka nezletilé, který naposledy v odvolacím řízení doporučil upravit styk v rozsahu jednoho dne v týdnu a víkendu od pátku do neděle s tím, že v současné době podmínky pro střídavou péči nejsou splněny (srov. bod 7 odůvodnění rozsudku krajského soudu, případně bod 10 odůvodnění rozsudku okresního soudu).
9. Z ústavněprávního hlediska je udržitelným též rozhodnutí o určení místa předávání nezletilé ke styku se stěžovatelem. Ústavní soud nicméně připouští, že soudy pochybily, nerozvedly-li v odůvodnění napadených rozhodnutí podrobněji své úvahy, které je vedly k závěru, že k předávání nezletilé mezi rodiči má docházet výlučně v místě matčina bydliště, a to za situace, kdy stěžovatel proti takovémuto nastavení podmínek realizace styku opakovaně vznášel konkrétní námitky.
10. Jak okresní soud, tak krajský soud se omezily toliko na konstatování povinnosti matky nezletilou ve stanovenou dobu předat stěžovateli v místě svého bydliště a tam ji od něho po ukončení styku opět převzít, s tím, že ostatně v tomto místě k předávání nezletilé mezi rodiči docházelo již dříve (bod 32 odůvodnění rozsudku okresního soudu a bod 18 odůvodnění rozsudku krajského soudu). Z příslušných částí odůvodnění jejich rozhodnutí není seznatelné, na základě čeho dospěly i přes stěžovatelovy námitky k závěru, že není namístě povinnosti rodičů spojené s uskutečňováním styku s nezletilou rozložit rovnoměrněji, resp. z jakých důvodů je právě takovéto řešení tím nejvhodnějším. I přes uvedený nedostatek však Ústavní soud zastává názor, že není dán důvod k jeho jinak výjimečnému zásahu, a to především s ohledem na skutečnosti vyplývající z vyžádaného spisového materiálu, které svědčí ve prospěch soudy zvoleného uspořádání povinností rodičů.
11. Lze rekapitulovat, že vzdálenost mezi současnými bydlišti rodičů činí zhruba 40 km, a ačkoliv ji nelze označit ze zcela zanedbatelnou, nepovažuje ji Ústavní soud zároveň za natolik značnou, aby zatížení pouze jednoho rodiče povinností zajišťovat dopravu za účelem realizace styku s nezletilým dítětem bylo možno již na základě této skutečnosti označit za zcela nepřiměřené. Z vyjádření matky v řízení před obecnými soudy navíc vyplývá, že na rozdíl od stěžovatele nevlastní ani nemá k dispozici osobní automobil, neboť není držitelkou řidičského oprávnění; při cestách do stěžovatelova bydliště by proto byly s nezletilou odkázány na využití prostředků hromadné dopravy, přičemž mezi obcemi, v nichž se nacházejí bydliště rodičů, jsou dostupná pouze spojení s několika přestupy (povětšinou s kombinací vlakové i autobusové dopravy), a celkový čas strávený cestou by tak pokaždé přesahoval dvě hodiny (cesta automobilem naproti tomu trvá zhruba 40 až 50 minut). K tomu nutno doplnit, že rovněž opatrovník nezletilé poukazoval na nevhodnost stěžovatelem prosazované úpravy, neboť nezletilá by byla s ohledem na svůj nízký věk vystavena velké zátěži spojené s takovýmto způsobem cestování (viz protokol o jednání před krajským soudem ze dne 2. 3. 2023, č. l. 348 verte).
12. Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že podstatné a pro posouzení věci klíčové je to, že při rozhodování o úpravě styku rodiče s nezletilým dítětem je předním hlediskem nikoliv dosažení co nejrovnoměrnějšího uspořádání povinností rodičů, pojících se s předáváním dítěte (byť tuto okolnost je rovněž nutno zohlednit), nýbrž nejlepší zájem tohoto dítěte (viz např. usnesení ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. III. ÚS 3406/20; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). V posuzované věci má přitom Ústavní soud - i přes výhrady vyjádřené výše - za to, že obecné soudy při rozhodování o místě předávání nezletilé ke styku zvolily s ohledem na okolnosti věci z nabízejících se možností právě takové řešení, které nejlépe odpovídá v řízení zjištěnému zájmu nezletilé. Z tohoto důvodu napadená rozhodnutí obstojí i v této části.
13. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. srpna 2023
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu