ECLI:CZ:US:1998:3.US.181.98
sp. zn. III. ÚS 181/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele F.F., zastoupeného JUDr. M.P., o návrhu ze dne 17. dubna 1998, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem, podaným k Ústavnímu soudu 17. dubna 1998, se stěžovatel domáhal rozhodnutí, jímž by bylo zrušeno sdělení obvinění z trestného činu krádeže podle §247 odst. 1, 4 trestního zákona, jehož se měl dopustit ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 trestního zákona, a které mu bylo doručeno dne 19. února 1998 vyšetřovatelem Policie ČR, O.ú.v. Poté, co byl usnesením Okresního soudu ve Znojmě sp. zn. 2 Nt 22/98 vzat dne 20. února 1998 do vazby, podal si proti rozhodnutí soudu stížnost, ta byla Krajským soudem v Brně dne 11. března 1998 zamítnuta. Poukázal dále na problémy spojené s ustanovením advokáta a na předpisy mezinárodního práva, které podle jeho názoru nebyly respektovány. Nabyl přesvědčení, že policie i soudy postupovaly v rozporu s trestním řádem a s čl. 8 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a navrhl, aby Ústavní soud zrušil nejen sdělení obvinění ze dne 19. února 1998, ale také usnesení soudce Okresního soudu ve Znojmě ze dne 20. února 1998, sp. zn. 2 Nt 22/98, jímž byl vzat do vazby.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [§72 odst. 1 písm. a) a §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu ČVS: KVV-114/10-98, Policie ČR, K.ú.v., a podání stěžovatele bylo zjištěno, že navrhovatel po sdělení obvinění nevyčerpal procesní prostředky, umožňující mu požádat, v souladu s §167 tr. řádu, o přezkoumání postupu vyšetřovatele státního zástupce, který, jak mu ukládá §174 tr. řádu, vykonává nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení dozor, a který je povinen dohlížet i na to, aby nikdo nebyl bezdůvodně trestně stíhán. Proto byla stížnost navrhovatele, směřující proti sdělení obvinění ze dne 19. února 1998 a postupu vyšetřovatele, shledána nepřípustnou.
Nepřípustným je také návrh, kterým se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 20. února 1998, sp. zn. 2 Nt 22/98, jímž byl vzat do vazby. Z obsahu §72 odst. 1 písm. a), odst. 2 a 4 a §75 odst. 1 zák. o Ústavním soudu je nepochybné, že k podání ústavní stížnosti je oprávněn ten, kdo nedocílil ochrany tvrzených práv uvnitř soustavy obecných soudů při vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně práv poskytuje. Tím je naplňován smysl subsidiarity, z jehož principu vyplývá povinnost stížností napadnout rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon poskytuje. Takovým rozhodnutím je usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 9 To 167/98, ze dne 11. března 1998, kterým byla stížnost obviněného proti usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 20. února 1998 zamítnuta, navrhovatel však rozhodnutí Krajského soudu v Brně stížností u Ústavního soudu nenapadl.
S ohledem na výše uvedená zjištění byla stížnost, v souladu s §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustná v celém rozsahu odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 17. srpna 1998
JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj