ECLI:CZ:US:2014:3.US.1908.14.1
sp. zn. III. ÚS 1908/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího Kubelky, zastoupeného JUDr. Tomášem Capouškem, advokátem se sídlem Praha 2 - Nové Město, Apolinářská 6, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. května 2014 č. j. 59 Cm 354/2013-82, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 3. 6. 2014, stěžovatel napadl a domáhal se zrušení shora označeného soudního rozhodnutí s tím, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Jak patrno z ústavní stížnosti a její přílohy, napadeným usnesením Krajského soudu v Praze byl stěžovatel vyzván, aby do tří dnů od jeho doručení zaplatil soudní poplatek (za odvolací řízení) ve výši 45 780 Kč, k jehož zaplacení byl (již) vyzván usnesením téhož soudu ze dne 16. 4. 2014 č. j. 59 Cm 354/2013-63.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že intenzita porušení jeho základního práva na spravedlivý proces je taková, že to odůvodňuje zásah Ústavního soudu, což vyvodil ze skutečnosti, že jej uvedený soud jako účastníka řízení vyzval k zaplacení soudního poplatku, ač ještě nebylo (pravomocně) rozhodnuto o jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků.
Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [§42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen "zákon o Ústavním soudu")], přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Otázkou přípustnosti ústavní stížnosti proti usnesení soudu, jehož obsahem je výzva k zaplacení soudního poplatku, se zabývalo plénum Ústavního soudu a ve svém stanovisku ze dne 23. dubna 2013 sp. zn. Pl. ÚS-st. 35/13 (č. 124/2013 Sb.) dospělo k závěru, že "[ú]stavní stížnost proti usnesení soudu, kterým byl účastník řízení podle §9 odst. 1 zákona České národní rady č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, vyzván k zaplacení poplatku za řízení, splatného podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnost, je podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, nepřípustná".
S ohledem na tento závěr (resp. na důvody, na základě kterých byl učiněn) nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost mimo ústavní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. června 2014
Jan Filip v. r.
soudce Ústavního soudu