ECLI:CZ:US:2009:3.US.192.09.1
sp. zn. III. ÚS 192/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. M., zastoupeného JUDr. Milanem Staňkem, advokátem v Brně, Kuřimská 42, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2008 sp. zn. 11 T 264/2006 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 12. 2008 sp. zn. 4 To 354/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 26. 1. 2009 se stěžovatel domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí obecných soudů. Má za to, že byla porušena jeho práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.
Stěžovatel k ústavní stížnosti připojil kopie obou napadených rozhodnutí. Z nich se podává, že stěžovatel byl prvostupňovým rozsudkem uznán vinným dvěma trestnými činy spočívajícími v samostatných skutcích (jednání). Jedná se o trestný čin pojistného podvodu dle §250a odst. 1, 3 trestního zákona a dále o pokus trestného činu podvodu dle §8 odst. 1 k §250 odst. 1, 2 trestního zákona. Částečně byl rovněž obžaloby zproštěn. Za trestné činy byl stěžovatel odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody dle §250 odst. 2 a §35 odst. 1 trestního zákona. Odvolání stěžovatele druhostupňový soud zamítl.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že ohledně trestného činu pojistného podvodu podal rovněž dovolání. Proti odsouzení za pokus trestného činu podvodu dovolání nepodal, neboť jeho námitky nespadají pod žádný z dovolacích důvodů (námitky proti hodnocení důkazů); proto v tomto rozsahu podal toliko ústavní stížnost.
Ústavní soud si vyžádal od prvostupňového soudu kopii stěžovatelova dovolání; ta potvrzuje, že stěžovatel podal dovolání toliko ohledně trestného činu pojistného podvodu. Dovolání podal z dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci [§265b odst. 1 písm. g) trestního řádu].
Na základě zjištěných skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Jak Ústavní soud zjistil, stěžovatel podal souběžně s ústavní stížností také dovolání. Rozdíl v těchto stěžovatelem uplatněných procesních prostředcích spočívá v tom, že ústavní stížností brojí proti odsouzení za oba trestné činy, zatímco v dovolání brojí toliko proti odsouzení za trestný čin pojistného podvodu, když pouze v tomto rozsahu (jak tvrdí) mohl uplatnit přípustné dovolací důvody.
Ohledně části ústavní stížnosti, která směřuje proti odsouzení za trestný čin pojistného podvodu, je nepřípustnost ústavní stížnosti zcela zjevná, neboť ohledně tohoto trestného činu (a skutku) probíhá paralelně s řízením o ústavní stížnosti také řízení o dovolání. V obou se stěžovatel může domáhat ochrany svých práv. Pro ústavní stížnost však platí zásada subsidiarity (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Ve vztahu k druhé části ústavní stížnosti, týkající se pokusu trestného činu podvodu, však Ústavní soud také musí konstatovat nepřípustnost.
Rozhodnutí ve stěžovatelově věci (tj. prvostupňový rozsudek i odvolací usnesení) tvoří jeden celek, kdy stěžovatel byl sice odsouzen za dva různé trestné činy (naplněné různými skutky), avšak za tyto mu byl uložen úhrnný trest. I kdyby Ústavní soud přistoupil k ústavněprávnímu přezkumu závěru soudů o vině stěžovatele pokusem trestného činu podvodu, bránila by mu zásada subsidiarity ve vztahu k výroku o úhrnném trestu. V případě vyhovění ústavní stížnosti ohledně otázky viny pokusem trestného činu podvodu by Ústavní soud musel zasáhnout také do navazujícího výroku o trestu; ohledně výroku o úhrnném trestu však souběžně probíhá řízení u Nejvyššího soudu v rámci dovolání.
Uvedené skutečnosti vedly Ústavní soud k tomu, že postupoval dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost stěžovatele odmítl pro nepřípustnost (z důvodu souběhu řízení o dovolání).
Tato skutečnost přitom nebrání tomu, aby se stěžovatel příp. ochrany svých práv domáhal prostřednictvím ústavní stížnosti poté, co bude rozhodnuto Nejvyšším soudem o jeho dovolání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. února 2009
Jiří Mucha
soudce Ústavního soudu