ECLI:CZ:US:2009:3.US.2098.09.1
sp. zn. III. ÚS 2098/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o návrhu stěžovatele P. Č., proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2009, č. j. 9 Aps 2/2009-104, ze dne 9. 4 2009, č. j. 9 Aps 3/2009-82, ze dne 9. 4. 2009, č. j. Aprk 4/2009-76, spojený s návrhem na zrušení §103 odst. 1 písm. e) a odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, a §14 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatních, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 10. 8. 2009, označeným jako ústavní stížnost, a doplněným podáním ze dne 18. 8. 2009, napadá stěžovatel rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, kterými byla 1/ zamítnuta jeho kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2008, č. j. 11 Ca 51/2008-32, o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, 2/ odmítnuta jeho žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti, a 3/ byl zamítnut návrh na vydání předběžného opatření. Ústavní stížnost stěžovatel spojil též s návrhem na zrušení v záhlaví označených ustanovení soudního řádu správního a zákona o soudních poplatcích, neboť je názoru, že "změna rozhodnutí o zastavení řízení, o pořádkové pokutě i o odmítnutí návrhu není vždy kasací soudu prvního stupně a právní řád ČR zaručuje řádný opravný prostředek v záležitostech netýkajících se věci samé bez soudního poplatku a bez podmínky právního zastoupení" a "kasační stížnost netýkající se věci samé je také odvoláním se všemi procesními podmínkami apelace k civilnímu soudu ČR".
Stěžovatel při podání ústavní stížnosti a připojeného návrhu nebyl (a není) zastoupen advokátem (viz §29, §30 odst. 1 a §31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákona o Ústavním soudu") a jeho podání za řádný návrh na zahájení řízení považovat nelze.
Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatel vede, se podává, že tento postup (jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti) volí, ačkoli byl opakovaně poučen, jaké náležitosti zákon pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje (viz kupříkladu věci vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 424/09, sp. zn. I. ÚS 257/09, sp. zn. III. ÚS 765/09, sp. zn. I. ÚS 787/09, sp. zn. III. ÚS 291/09, sp. zn. I. ÚS 467/09, či sp. zn. I. ÚS 786/09).
Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady) návrhu; vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (jeho odmítnutí) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.
Ústavní soud je však toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly stěžovateli objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než podáním řádným a v zastoupení advokátem, jeví se pak setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
Vědomost o povinném zastoupení a důsledcích toho, že tato podmínka není splněna, dává stěžovatel ostatně najevo i v posuzovaném návrhu, a ač se zde - pod uvedením svého jména a v závěru podání - výslovně označuje jako subjekt "zastupovaný nyní ještě určovaným advokátem", Ústavní soud vlastním šetřením ze dne 27. 8. 2009 u České advokátní komory, pobočky v Brně, zjistil, že stěžovatel návrh na ustanovení advokáta nepodal.
V souladu s dřívějším hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem (shodně viz usnesení ve stěžovatelově věci sp. zn. II. ÚS 1822/09, sp. zn. I. ÚS 1786/09, sp. zn. III. ÚS 1989/09 a sp. zn. IV. ÚS 1785/09) se tudíž Ústavní soud znovu uchýlil k přiměřenému použití ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem ústavní stížnost spojenou s dalšími návrhy bez jednání odmítl, s poukazem též na to, že jeho rozhodovací praxe je v tomto směru již ustálená (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2387/08, sp. zn. IV. ÚS 2386/08, sp. zn. II. ÚS 713/08, sp. zn. II. ÚS 1638/07, sp. zn. III. ÚS 847/07 a další).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. září 2009
Vladimír Kůrka
soudce zpravodaj