ECLI:CZ:US:2009:3.US.2166.07.1
sp. zn. III. ÚS 2166/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Casta a. s., se sídlem v Písku, Pražská 467, zastoupené JUDr. Ondřejem Davidem, Ph.D., advokátem v Praze 4, K Safině 669, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 5. 2007 č. j. 6 Co 950/2007-443 a usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 29. 12. 2006 č. j. 3 Nc 1345/2003-344, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 17. 8. 2007, doplněnou dne 7. 8. 2008, se stěžovatelka domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 5. 2007 č. j. 6 Co 950/2007-443 a usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 29. 12. 2006 č. j. 3 Nc 1345/2003-344. Má za to, že byla porušena její práva zakotvená v čl. 11 a čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod.
Z předložených kopií napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že usnesením Okresního soudu v Písku ze dne 12. 8. 2008 č. j. 3 Nc 1345/2003-5 (ve spojení s opravným usnesením ze dne 16. 9. 2003) byla nařízena exekuce na majetek stěžovatelky pro částku 4 573 337,- Kč s příslušenstvím.
Okresní soud v Písku usnesením ze dne 29. 12. 2006 č. j. 3 Nc 1345/2003-344 rozhodl tak, že k návrhu povinné "zastavil exekuční řízení dle §268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu" s tím, že stěžovatelka (povinná) splnila svůj závazek i náklady exekuce. Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Výrokem III rozhodl, že se soudnímu exekutorovi nepřiznává náhrada nákladů, neboť stěžovatelka (povinná) náklady uhradila.
Stěžovatelka a soudní exekutor podali odvolání. Krajský soud v Českých Budějovicích vydal dne 28. 5. 2007 pod č. j. 6 Co 950/2007-443 usnesení, kterým odmítl odvolání stěžovatelky. Odvolání soudního exekutora částečně odmítl a částečně změnil výrok III prvostupňového usnesení tak, že stěžovatelka je povinna nahradit exekutorovi náklady exekuce ve výši 988 641,- Kč. Rozhodnutí o odvolání stěžovatelky odůvodnil tím, že nebyla oprávněna odvolání podat, neboť prvostupňovým usnesením jí nebyla způsobena žádná újma (došlo k zastavení exekuce a nebyla jí uložena ani povinnost k náhradě nákladů řízení a exekuce).
V ústavní stížnosti stěžovatelka proti rozhodnutí odvolacího soudu namítla, že tento jí nezákonně a protiústavně odejmul právo se odvolat (jednat před soudem), neboť usnesením o zastavení exekuce jí byla způsobena újma. V této souvislosti uvedla podrobnou argumentaci proti usnesení prvostupňového soudu, ve které namítla nesprávný postup při zastavení exekuce, v důsledku kterého bude na vymáhanou pohledávku plněno dvakrát.
Ústavní soud dotazem u Okresního soudu v Písku (č. l. 14 spisu Ústavního soudu) zjistil, že stěžovatelka podala ve věci žalobu pro zmatečnost, která je vedena pod sp. zn. 11 C 85/2007 a spis se nachází u Krajského soudu v Českých Budějovicích. Ústavní soud si vyžádal od okresního soudu kopii stěžovatelčiny žaloby pro zmatečnost.
Z kopie žaloby pro zmatečnost vyplývá, že stěžovatelka napadla žalobou pro zmatečnost usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 5. 2004 č. j. 6 Co 950/2007-443 s tím, že tímto rozhodnutím jí byla odňata možnost podat odvolání (jednat před soudem). Ze žaloby vyplývá, že v ní stěžovatelka vznesla zcela shodnou argumentaci jako v ústavní stížnosti, kdy poukazovala na nesprávný postup prvostupňového soudu při zastavení exekuce.
Následně Ústavní soud telefonicky (č. l. 20 spisu Ústavního soudu) zjistil, že o žalobě pro zmatečnost již bylo rozhodnuto a stěžovatelka podala odvolání, poté i dovolání. Dne 18. 12. 2008 tak byla věc (spis) předána Nejvyššímu soudu.
Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZÚS"), přičemž dospěl k závěru, že se jedná o návrh nepřípustný.
Podle §75 odst. 1 ZÚS ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 ZÚS); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 ZÚS).
Z uvedeného ustanovení vyplývá zásada subsidiarity ústavní stížnosti a zásada minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti jiných orgánů veřejné moci; na tyto zásady Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře poukazuje. Ústavní soudnictví je založeno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných procesních norem, upravujících to které řízení.
Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka souběžně s ústavní stížností podala také žalobu pro zmatečnost dle §229 odst. 4 občanského soudního řádu, přičemž v žalobě argumentovala zcela shodně jako v ústavní stížnosti a požadovala zrušení téhož rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích. Ústavní soud zjistil, že paralelně probíhá řízení o ústavní stížnosti a řízení ve věci žaloby pro zmatečnost (věc je nyní u Nejvyššího soudu s dovoláním stěžovatelky); pro ústavní stížnost je přitom charakteristická zásada subsidiarity (§72 odst. 3 a §75 odst. 1 ZÚS). Závěr o nepřípustnosti ústavní stížnosti vyplývá ostatně i ze stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2008 sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08 (http://nalus.usoud.cz).
Ústavní soud proto postupoval tak, že ústavní stížnost odmítl pro její nepřípustnost podle §43 odst. 1 písm. e) ZÚS. Tímto rozhodnutím není dotčena možnost stěžovatelky domáhat se ochrany práv poté, kdy bude věc skončena před obecnými soudy.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. ledna 2009
Jiří Mucha
soudce Ústavního soudu