ECLI:CZ:US:2018:3.US.2229.18.1
sp. zn. III. ÚS 2229/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti Petra Bartheldiho, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. kvěštna 2018 č. j. 72 Co 172/2018-112 a usnesení ze dne 24. dubna 2018 č. j. 68 Co 130/2018-32, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 28. 6. 2018 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelova stížnost, kterou se domáhal zrušení v záhlaví označených usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud"). Prvním z nich potvrdil městský soudu usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") ze dne 5. 4. 2018 č. j. 26 C 49/2016-106, jímž nebyl stěžovateli ustanoven zástupce pro dovolací řízení z řad advokátů, a to v řízení zahájeném na podkladě žaloby stěžovatele domáhajícímu se po vedlejší účastnici náhrady škody ve výši 945 000 Kč. Druhým usnesením městský soud potvrdil usnesení obvodního soudu ze dne 1. 3. 2018 č. j. 28 C 56/2017-24, kterým byla zamítnuta stěžovatelova žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů, jenž by ho zastupoval v řízení, v němž se domáhá po vedlejší účastnici zadostiučinění za vzniklou újmu ve výši 1 212 000 Kč. Současně stěžovatel v petitu ústavní stížnosti požádal o umožnění euthanasie.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Návrh stěžovatele trpí zjevnými vadami; stěžovatel především není zastoupen advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 3759/15, sp. zn. II. ÚS 292/16, sp. zn. II. ÚS 293/16, sp. zn. I. ÚS 879/16, sp. zn. II. ÚS 1616/16, sp. zn. I. ÚS 1778/16, sp. zn. II. ÚS 1779/16). Stěžovatel i nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.
5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický. V nyní posuzované věci Ústavní soud doplňuje, že stěžovatel v ústavní stížnosti žádné konkrétní argumenty vůči postupu městského soudu ani obvodního soudu při rozhodování o jeho žádostech o ustanovení zástupce z řad advokátů neformuluje.
6. Stejně jako ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 2127/16, sp. zn. II. ÚS 2506/16, sp. zn. II. ÚS 2997/16, sp. zn. II. ÚS 3787/16, sp. zn. III. ÚS 3875/16, sp. zn. II. ÚS 114/17, sp. zn. II. ÚS 302/17, sp. zn. IV. ÚS 303/17, sp. zn. III. ÚS 304/17, sp. zn. I. ÚS 712/17, sp. zn. III. ÚS 1057/17, sp. zn. III. ÚS 1358/17, sp. zn. III. ÚS 2424/17, sp. zn. III. ÚS 2766/17, sp. zn. III. ÚS 2968/17, sp. zn. III. ÚS 3276/17, sp. zn. III. ÚS 3477/17, sp. zn. III. ÚS 3708/17, sp. zn. III. ÚS 3720/17, sp. zn. III. ÚS 3990/17, sp. zn. III. ÚS 136/18, sp. zn. III. ÚS 313/18, sp. zn. III. ÚS 325/18, sp. zn. III. ÚS 514/18, sp. zn. III. ÚS 838/18, sp. zn. III. ÚS 853/18, sp. zn. III. ÚS 865/18, sp. zn. III. ÚS 1177/18, sp. zn. III. ÚS 1189/18, sp. zn. III. ÚS 1527/18, sp. zn. III. ÚS 1878/18 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), jakož i v mnoha a mnoha dalších, se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. července 2018
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj