ECLI:CZ:US:2010:3.US.2423.10.1
sp. zn. III. ÚS 2423/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 14. září 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele M. Ch., zastoupeného JUDr. Františkem Bártíkem, advokátem se sídlem Libušina ul. 3, 370 06 České Budějovice, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2010 sp. zn. 11 Tvo 17/2010 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. dubna 2010 sp. zn. 11 To 88/2008, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že se jimi cítí být dotčen ve svém ústavně zaručeném základním právu, plynoucím z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Dle odůvodnění návrhu k zásahu do "práva na nestranný soud" mělo dojít tím, že soudce, jenž dle názoru stěžovatele nesplňuje podmínku "nezávislého, nestranného, nezaujatého a nepředpojatého" soudce, byl členem senátu rozhodujícího v jeho trestní věci, z níž ostatní dva členové byli v důsledku rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva vyloučeni. Dále tím, že měl tento soudce bez splnění zákonné podmínky vyloučit z obhajoby stěžovatele JUDr. F. B. a nezákonným způsobem ustanovil stěžovateli obhájkyni JUDr. I. S. Proto se stěžovatel se domáhal, aby Ústavní soud předmětná rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Přesvědčení stěžovatele o porušení jeho práva na spravedlivý proces Ústavní soud nesdílí. Z obsahu napadených rozhodnutí se s poukazem na ustanovení §30 tr. řádu dostatečným a přezkoumatelným, tj. ústavně souladným způsobem podává, čím jsou založeny co do relevantních úvah jejich rozhodovací důvody, o něž se přesvědčení soudů, resp. výrokový výsledek jejich rozhodnutí opírá (čl. 1 odst. 1 ve spojení s čl. 82 odst. 1, čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR). Adekvátně reagují na námitky stěžovatele, pročež postačí na obsah odůvodnění předmětných usnesení odkázat, když jejich opakování by bylo za těchto podmínek zjevně formálním.
V návaznosti na námitky stěžovatele obsažené v návrhu Ústavní soud pro úplnost též poznamenává, že usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2010 sp. zn. 11 Tvo 3/2010, jímž byla zamítnuta stížnost stěžovatele směřující do usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. ledna 2010 sp. zn. 11 To 88/2010, kterým byl vyloučen JUDr. F. B. z obhajování, stěžovatel samostatnou (a včas podanou) ústavní stížností nenapadl.
V důsledku uvedeného Ústavní soud posléze ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. září 2010
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu