ECLI:CZ:US:2019:3.US.2613.18.1
sp. zn. III. ÚS 2613/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti obchodní společnosti 4 VIP s. r. o., sídlem Velké Kunratické 1362/29, Praha 4 - Kunratice, zastoupené Mgr. Janem Boučkem, advokátem, sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. července 2018 č. j. 21 Co 63/2018-255 ve spojení s opravným usnesením z téhož dne č. j. 21 Co 63/2018-256, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stručné vymezení věci
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") stěžovatelka navrhuje zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť jím měla být porušena její základní práva, zaručená v čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 17. 10. 2017 č. j. 18 C 55/2015-157 (ve spojení s opravným usnesením ze dne 17. 1. 2018 č. j. 18 C 55/2015-166) uložil vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovatelce částku 58 500 Kč s příslušenstvím z titulu finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení, a co do zbylé částky 91 500 Kč s příslušenstvím stěžovatelčinu žalobu zamítl.
3. K odvolání vedlejší účastnice Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem vyhovující výrok rozsudku obvodního soudu co do částky 21 250 Kč potvrdil, a ve zbývajícím rozsahu jej změnil tak, že se žaloba zamítá.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti, jejíž obsah netřeba na tomto místě z níže uvedených důvodů podrobněji rekapitulovat, namítá, že napadené rozhodnutí je zcela překvapivé a rozporné s příslušnou konstantní judikaturou vyšších soudů. Nadto stěžovatelka poukazuje na podjatost soudců v dané věci, jíž se dovolávala již v ústavní stížnosti, odmítnuté usnesením ze dne 13. 6. 2018 sp. zn. II. ÚS 1913/18.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), tedy se v prvé řadě musí zabývat otázkou, zda je ústavní stížnost podána včas, resp. zda je přípustná. V posuzovaném případě k takovému závěru z dále uvedených důvodů nedospěl.
6. Stěžovatelka v samotném úvodu ústavní stížnosti konstatuje, že napadený rozsudek nelze napadnout dovoláním, neboť zamítavý výrok rozsudku městského soudu se týká částky 37 250 Kč s příslušenstvím, tedy nepřevyšuje částku 50 000 Kč.
7. Závěr o nepřípustnosti dovolání v dané věci tedy stěžovatelka patrně opírá o §238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), ve znění účinném do 29. 9. 2017.
8. Stěžovatelka tak přehlíží, že zákonem č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, byl §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. novelizován tak, že se slova ", v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč" nahrazují slovy "vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení".
9. Podle čl. II zákona č. 296/2017 Sb. přitom platí, že podle dosavadních právních předpisů se projednají pouze ta dovolání, jež směřují proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Napadený rozsudek však byl vydán dne 24. 7. 2018, tedy po účinnosti zákona č. 296/2017 Sb.
10. Je tak zřejmé, že v posuzované věci bylo dovolání přípustné - za podmínek §237 o. s. ř., neboť v době vydání napadeného rozsudku byla předmětem řízení částka převyšující 50 000 Kč, respektive že nebylo ex lege nepřípustné; tomu ostatně koresponduje i poučení napadeného rozsudku, ve kterém je výslovně uvedeno, že proti němu je dovolání přípustné.
11. Jelikož tedy stěžovatelka nepodala dovolání, jež jí v dané době bylo k dispozici (stěžovatelka neprokázala v ústavní stížnosti opak, když zjevně vycházela z nesprávného znění o. s. ř.), nevyčerpala veškeré dostupné opravné prostředky, a proto její ústavní stížnost nemůže být přípustná.
12. Ústavní soud ze zaznamenaných důvodů ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. května 2019
JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v.r.
soudce zpravodaj