Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 06.03.1997, sp. zn. III. ÚS 271/96 [ nález / HOLLÄNDER / výz-3 ], paralelní citace: N 24/7 SbNU 153 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1997:3.US.271.96

sp. zn. III. ÚS 271/96 Nález Ústavní soud České republiky rozhodl po ústním jednání dne 6. března 1997 ve věci ústavní stížnosti Ing. O. F. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. září 1996, sp. zn. 4 To 370/96, o zamítnutí stížnosti do usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 21. srpna 1996, sp. zn. Nt 1107/96, jímž byla zamítnuta žádost o propuštění z vazby, takto: Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. září 1996, sp. zn. 4 To 370/96, ze dne 19. prosince 1996, sp. zn. 4 To 480/96, a ze dne 19. prosince 1996, sp. zn. 4 To 523/96, se z r u š u j í . Odůvodnění: I. Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu České republiky dne 9. října 1996, podaným ve lhůtě stanovené v §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. a doplněným podáními ze dne 18. listopadu 1996 a 10. prosince 1996 se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. září 1996, sp. zn. 4 To 370/96, o zamítnutí stížnosti do usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 21. srpna 1996, sp. zn. Nt 1107/96, jímž byla zamítnuta žádost o propuštění z vazby. Napadeným rozhodnutím se stěžovatel cítí být dotčen na svých základních právech a svobodách vyplývajících čl. 8 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Z vyšetřovacího spisu Krajského úřadu vyšetřování Ostrava, pracoviště Vsetín ČVS: KVV-97/4V-96, z něhož si prostřednictvím Okresního soudu Vsetín Ústavní soud vyžádal fotokopie všech rozhodnutí, návrhů na vzetí a na prodloužení vazby, žádostí a stížností, jakož i dalších dokladů z přípravného řízení, bylo zjištěno následující: Usnesením Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 31. května 1996, sp. zn. Nt 1081/96, byl stěžovatel, stíhaný pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle §148 odst. 1, 3 tr. zák., počínaje dnem 30. května 1996 vzat do vazby, a to z důvodů uvedených v §7 písm. b) tr. ř. Do uvedeného rozhodnutí podal obviněný, takto stěžovatel v řízení před Ústavním soudem, stížnost, která byla usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. července 1996, sp. zn. 4 To 251/96, zamítnuta. Žádost stěžovatele o propuštění z vazby ze dne 25. července 1996 byla usnesením Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 21. srpna 1996, sp. zn. Nt 1107/96, zamítnuta. Rovněž byla zamítnuta i stížnost proti uvedenému rozhodnutí, a to usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. září 1996, sp. zn. 4 To 370/96, do kterého směřuje ústavní stížnost. Stěžovatel dne 3. října 1996 podal další žádost o propuštění z vazby, jež byla usnesením Okresního soudu ve Vsetíně dne 31. října 1996, sp. zn. Nt 1136/96, zamítnuta. Stížnost do uvedeného rozhodnutí Krajský soud v Ostravě dne 19. prosince 1996 svým usnesením sp. zn. 4 To 480/96 zamítl. Na návrh Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočka Olomouc byla stěžovateli usnesením Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 13. listopadu 1996, sp. zn. Nt 1152/96, vazba prodloužena do 30. března 1997. Krajský soud v Ostravě pak svým usnesením ze dne 19. prosince 1996, sp. zn. 4 To 523/96, zamítl stížnost Ing. O. F. do uvedeného rozhodnutí o prodloužení vazby. Ústavní stížnost směřuje stěžovatel výslovně do pravomocného usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. září 1996, sp. zn. 4 To 370/96. Tím, že dle jeho názoru v napadeném rozhodnutí nejsou obsaženy konkrétní skutečnosti, odůvodňující koluzní vazbu, se cítí být dotčen na svých základních právech a svobodách, vyplývajících z čl. 8 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Dále v ústavní stížnosti navrhovatel namítá protiprávnost svého zajištění dne 29. května 1996, kterou spatřuje v nesprávném uvedení času v úředním záznamu o zajištění osoby, vydaném Policií České republiky, Správou Sm. kraje Ostrava, dne 29. května 1996, čj. PSK-22/HK-2-96 (a to 10.20 hod. místo 18.00 hod). Ústavní soud si podle §42 odst. 3 a §76 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. vyžádal od Krajského soudu v Ostravě a od Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka Olomouc, vyjádření k předmětné ústavní stížnosti. Ve svém vyjádření ze dne 6. února 1997 předseda senátu 4 To Krajského soudu v Ostravě, uvádí, že v usnesení ze dne 11. září 1996, sp. zn. 4 To 370/96, se Krajský soud v Ostravě ztotožnil s argumentací Okresního soudu ve Vsetíně, obsaženou v jeho usnesení ze dne 21. srpna 1996, sp. zn. Nt 1107/96, jímž byla zamítnuta žádost Ing. O. F. o propuštění z vazby. Upozorňuje dále na konstatování krajského soudu, podle kterého z výpovědí obviněných vyplývá nutnost dalších výslechů, případně konfrontací, s čímž je spjata možnost působení na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné, jakož i v napadeném usnesení obsažené přesvědčení krajského soudu, že v něm "pochopitelně nemůže jít o rozbor všech dosud provedených důkazů, jakoby šlo o rozsudek". Ve vyjádření se objasňuje důvod, pro který se v napadeném usnesení krajský soud nezabýval námitkami ohledně údajné nezákonnosti zadržení, a to skutečností, že těmito námitkami se zabývalo již původní usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 31. května 1996, sp. zn. Nt 1081/96, a na něj navazující usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. července 1996, sp. zn. 4 To 251/96. Uvádí se v něm dále, že krajský soud přímo nevyjmenovával v napadeném usnesení důkazy, které je třeba provést, "vzhledem k charakteru dokumentace", přičemž se poukazuje na další usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. prosince 1996, sp. zn. 4 To 480/96 a 4 To 523/96, v nichž už jsou příkladmo vyjmenovány důkazy, jejichž provedení odůvodňuje koluzní vazbu stěžovatele. Ve vyjádření předsedy senátu Krajského soudu v Ostravě je argumentováno i tím, že ústavní stížností napadené usnesení konstatuje, že konkrétní důvody vazby podle §67 písm. b) tr. ř. nadále trvají, přičemž na spisový materiál poukazují původní rozhodnutí okresního i krajského soudu. Obsáhle je pak podán výklad konkrétních důvodů, pro které obecné soudy v předmětné věci považovaly koluzní vazbu za opodstatněnou. Závěrem se ve vyjádření poukazuje na neopodstatněnost ústavněprávní argumentace, obsažené v ústavní stížnosti, a to na skutečnost, že v řízení proti stěžovateli nedošlo k porušení čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a na nedostatečné a nekonkrétní zdůvodnění údajného porušení čl. 8 Listiny základních práv a svobod. Vedlejší účastník řízení Krajské státní zastupitelství v Ostravě, pobočka v Olomouci, se přípisem ze dne 27. února 1997 k ústavní stížnosti Ing. O. F. odmítlo vyjádřit. II. Ustanovení čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod vytváří ústavní prostor pro nezbytné zákonné omezení osobní svobody v souvislost s rozhodováním o vazbě v trestním řízení, a to z hlediska úpravy vazebních důvodů a vazebních lhůt. Nutno jej přitom interpretovat s ohledem na ustanovení čl. 8 odst. 1 Listiny jakož i čl. 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, tj. restriktivně (viz např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Ciulla z roku 1989, v němž bylo vyjádřeno stanovisko, podle něhož Soud nepodceňuje důležitost boje s trestnou činností, avšak opětovně připomíná, že výčet povolených zbavení svobody, uvedený v čl. 5 odst. 1 Úmluvy, je taxativní a vyžaduje restriktivní výklad). Podle přesvědčení Ústavního soudu, vyjádřeného v nálezu ve věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 4/94, obsahem právního institutu vazby je vymezení ústavně akceptovatelných důvodů omezení osobní svobody obviněného, resp. obžalovaného s cílem znemožnit zmaření nebo ztížení dosažení účelu trestního řízení. Vazba představuje tudíž nezbytné omezení osobní svobody, u kterého platí presumpce neviny, omezení, jež umožňuje orgánům činným v trestním řízení uskutečnění a ukončení tohoto řízení. Účelem trestního řízení přitom není jenom "spravedlivé potrestání pachatele", samotným účelem trestního řízení je i "fair" proces. Existence řádného procesu je nevyhnutelnou podmínkou existence demokratického právního státu, je tudíž ve vztahu k demokratickému právnímu státu účelem samým o sobě. Nezávislost rozhodování obecných soudů se uskutečňuje v ústavním a zákonném procesněprávním a hmotněprávním rámci. Procesněprávní rámec představují především principy řádného a spravedlivého procesu, jak vyplývají z čl. 36 a následujících Listiny základních práv a svobod, jakož i z čl. 1 Ústavy České republiky. Jedním z těchto principů, představujícím součást práva na řádný proces, jakož i pojmu právního státu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 1 Ústavy) a vylučujícím libovůli při rozhodování, je i povinnost soudů svá rozhodnutí odůvodnit, a to v trestním řízení v případě usnesení způsobem, zakotveným v ustanovení §134 odst. 2 tr. ř. Podle §134 odst. 2 tr. ř. v odůvodnění usnesení je třeba, jestliže to přichází podle povahy věci v úvahu, zejména uvést skutečnosti, které byly vzaty za prokázané, důkazy, o něž se skutková zjištění opírají, úvahy, jimiž se rozhodující orgán řídil při hodnocení provedených důkazů, jakož i právní úvahy, na jejichž základě posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. Podle shodného přesvědčení doktriny i judikatury, se některá usnesení svým významem a účinky blíží nebo prakticky rovnají rozsudku, přičemž mezi ně nutno zařadit i usnesení o vazbě. Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé. V případě, kdy odůvodnění neobsahuje konkrétní důkazy, nýbrž pouhé odvolání na obsah spisu, jakož i v případě, že je posuzované rozhodnutí soudu pro nedostatek důkazů a pro nesrozumitelnost nepřezkoumatelné, jsou právní závěry soudu porušením ústavního principu zákazu libovůle v rozhodování, pročež nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 1 Ústavy České republiky. Uvedený obecný požadavek lze plně vztáhnout na ústavní stížností napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, které trpí jak nedostatečností a nekonkrétností odůvodnění, tak i nesrozumitelností. Z uvedených důvodů Ústavní soud rozhodl o jeho zrušení. V důvodech svého zrušujícího rozhodnutí se však Ústavní soud neztotožnil s argumentací stěžovatele. Pokud tento namítá porušení ústavních práv v souvislosti se zajištěním, nutno konstatovat, že toto porušení bylo jím lze namítat cestou ústavní stížnosti v návaznosti na procesní prostředky, směřujícími proti zajištění a proti rozhodnutím o vzetí do vazby (viz též nález Ústavního soudu ve věci vedené pod sp. zn. IV ÚS 246/96, publikovaný pod č. 23/97 Sb.). Kasací usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. září 1996, sp. zn. 4 To 370/96, byla procesně vytvořena eventuální možnost přijetí rozhodnutí o propuštění stěžovatele z vazby s účinky ex tunc. Z tohoto důvodu neobstojí existence dalších, časově na napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě navazujících, pravomocných rozhodnutí o vazbě. Tato rozhodnutí je nutno, a to i když jejich zrušení nebylo stěžovatelem požadováno, z pohledu výsledku nového rozhodování o stížnosti do usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 21. srpna 1996, sp. zn. Nt 1107/96, o zamítnutí žádosti o propuštění z vazby, opětovně obecnými soudy přezkoumat. Tohoto přezkumu lze však dosáhnout pouze zrušením usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. prosince 1996, sp. zn. 4 To 480/96, a ze dne 19. prosince 1996, sp. zn. 4 To 523/96. Z uvedeného důvodu Ústavní soud tato rozhodnutí rovněž zrušil, a to aniž by se byl zabýval ústavností z pohledu jejich obsahu. Poučení: Proti tomuto nálezu se nelze odvolat. V Brně 6. března 1997