ECLI:CZ:US:1997:3.US.271.96
sp. zn. III. ÚS 271/96
Nález
Ústavní soud České republiky rozhodl po ústním jednání dne 6. března 1997 ve věci ústavní stížnosti Ing. O. F. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. září 1996, sp. zn. 4 To 370/96, o zamítnutí stížnosti do usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 21. srpna 1996, sp. zn. Nt 1107/96, jímž byla zamítnuta žádost o propuštění z vazby, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. září 1996, sp.
zn. 4 To 370/96, ze dne 19. prosince 1996, sp. zn. 4 To 480/96,
a ze dne 19. prosince 1996, sp. zn. 4 To 523/96, se
z r u š u j í .
Odůvodnění:
I.
Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu České republiky dne 9.
října 1996, podaným ve lhůtě stanovené v §72 odst. 2 zákona č.
182/1993 Sb. a doplněným podáními ze dne 18. listopadu 1996 a 10.
prosince 1996 se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Krajského
soudu v Ostravě ze dne 11. září 1996, sp. zn. 4 To 370/96,
o zamítnutí stížnosti do usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze
dne 21. srpna 1996, sp. zn. Nt 1107/96, jímž byla zamítnuta žádost
o propuštění z vazby. Napadeným rozhodnutím se stěžovatel cítí být
dotčen na svých základních právech a svobodách vyplývajících čl.
8 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Z vyšetřovacího spisu Krajského úřadu vyšetřování Ostrava,
pracoviště Vsetín ČVS: KVV-97/4V-96, z něhož si prostřednictvím
Okresního soudu Vsetín Ústavní soud vyžádal fotokopie všech
rozhodnutí, návrhů na vzetí a na prodloužení vazby, žádostí
a stížností, jakož i dalších dokladů z přípravného řízení, bylo
zjištěno následující:
Usnesením Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 31. května 1996,
sp. zn. Nt 1081/96, byl stěžovatel, stíhaný pro trestný čin
zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle §148 odst. 1, 3 tr.
zák., počínaje dnem 30. května 1996 vzat do vazby, a to z důvodů
uvedených v §7 písm. b) tr. ř. Do uvedeného rozhodnutí podal
obviněný, takto stěžovatel v řízení před Ústavním soudem,
stížnost, která byla usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne
3. července 1996, sp. zn. 4 To 251/96, zamítnuta.
Žádost stěžovatele o propuštění z vazby ze dne 25. července
1996 byla usnesením Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 21. srpna
1996, sp. zn. Nt 1107/96, zamítnuta. Rovněž byla zamítnuta
i stížnost proti uvedenému rozhodnutí, a to usnesením Krajského
soudu v Ostravě ze dne 11. září 1996, sp. zn. 4 To 370/96, do
kterého směřuje ústavní stížnost.
Stěžovatel dne 3. října 1996 podal další žádost o propuštění
z vazby, jež byla usnesením Okresního soudu ve Vsetíně dne 31.
října 1996, sp. zn. Nt 1136/96, zamítnuta. Stížnost do uvedeného
rozhodnutí Krajský soud v Ostravě dne 19. prosince 1996 svým
usnesením sp. zn. 4 To 480/96 zamítl.
Na návrh Krajského státního zastupitelství v Ostravě
- pobočka Olomouc byla stěžovateli usnesením Okresního soudu ve
Vsetíně ze dne 13. listopadu 1996, sp. zn. Nt 1152/96, vazba
prodloužena do 30. března 1997. Krajský soud v Ostravě pak svým
usnesením ze dne 19. prosince 1996, sp. zn. 4 To 523/96, zamítl
stížnost Ing. O. F. do uvedeného rozhodnutí o prodloužení vazby.
Ústavní stížnost směřuje stěžovatel výslovně do pravomocného
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. září 1996, sp. zn.
4 To 370/96. Tím, že dle jeho názoru v napadeném rozhodnutí nejsou
obsaženy konkrétní skutečnosti, odůvodňující koluzní vazbu, se
cítí být dotčen na svých základních právech a svobodách,
vyplývajících z čl. 8 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv
a svobod. Dále v ústavní stížnosti navrhovatel namítá
protiprávnost svého zajištění dne 29. května 1996, kterou spatřuje
v nesprávném uvedení času v úředním záznamu o zajištění osoby,
vydaném Policií České republiky, Správou Sm. kraje Ostrava, dne
29. května 1996, čj. PSK-22/HK-2-96 (a to 10.20 hod. místo 18.00
hod).
Ústavní soud si podle §42 odst. 3 a §76 odst. 1 zákona č.
182/1993 Sb. vyžádal od Krajského soudu v Ostravě a od Krajského
státního zastupitelství v Ostravě, pobočka Olomouc, vyjádření
k předmětné ústavní stížnosti.
Ve svém vyjádření ze dne 6. února 1997 předseda senátu 4 To
Krajského soudu v Ostravě, uvádí, že v usnesení ze dne 11. září
1996, sp. zn. 4 To 370/96, se Krajský soud v Ostravě ztotožnil
s argumentací Okresního soudu ve Vsetíně, obsaženou v jeho
usnesení ze dne 21. srpna 1996, sp. zn. Nt 1107/96, jímž byla
zamítnuta žádost Ing. O. F. o propuštění z vazby. Upozorňuje dále
na konstatování krajského soudu, podle kterého z výpovědí
obviněných vyplývá nutnost dalších výslechů, případně konfrontací,
s čímž je spjata možnost působení na dosud nevyslechnuté svědky
nebo spoluobviněné, jakož i v napadeném usnesení obsažené
přesvědčení krajského soudu, že v něm "pochopitelně nemůže jít
o rozbor všech dosud provedených důkazů, jakoby šlo o rozsudek".
Ve vyjádření se objasňuje důvod, pro který se v napadeném usnesení
krajský soud nezabýval námitkami ohledně údajné nezákonnosti
zadržení, a to skutečností, že těmito námitkami se zabývalo již
původní usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 31. května
1996, sp. zn. Nt 1081/96, a na něj navazující usnesení Krajského
soudu v Ostravě ze dne 3. července 1996, sp. zn. 4 To 251/96.
Uvádí se v něm dále, že krajský soud přímo nevyjmenovával
v napadeném usnesení důkazy, které je třeba provést, "vzhledem
k charakteru dokumentace", přičemž se poukazuje na další usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. prosince 1996, sp. zn. 4 To
480/96 a 4 To 523/96, v nichž už jsou příkladmo vyjmenovány
důkazy, jejichž provedení odůvodňuje koluzní vazbu stěžovatele. Ve
vyjádření předsedy senátu Krajského soudu v Ostravě je
argumentováno i tím, že ústavní stížností napadené usnesení
konstatuje, že konkrétní důvody vazby podle §67 písm. b) tr. ř.
nadále trvají, přičemž na spisový materiál poukazují původní
rozhodnutí okresního i krajského soudu. Obsáhle je pak podán
výklad konkrétních důvodů, pro které obecné soudy v předmětné věci
považovaly koluzní vazbu za opodstatněnou. Závěrem se ve vyjádření
poukazuje na neopodstatněnost ústavněprávní argumentace, obsažené
v ústavní stížnosti, a to na skutečnost, že v řízení proti
stěžovateli nedošlo k porušení čl. 37 odst. 2 Listiny základních
práv a svobod a na nedostatečné a nekonkrétní zdůvodnění údajného
porušení čl. 8 Listiny základních práv a svobod.
Vedlejší účastník řízení Krajské státní zastupitelství
v Ostravě, pobočka v Olomouci, se přípisem ze dne 27. února 1997
k ústavní stížnosti Ing. O. F. odmítlo vyjádřit.
II.
Ustanovení čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod
vytváří ústavní prostor pro nezbytné zákonné omezení osobní
svobody v souvislost s rozhodováním o vazbě v trestním řízení,
a to z hlediska úpravy vazebních důvodů a vazebních lhůt. Nutno
jej přitom interpretovat s ohledem na ustanovení čl. 8 odst. 1
Listiny jakož i čl. 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských
práv a základních svobod, tj. restriktivně (viz např. rozsudek
Evropského soudu pro lidská práva ve věci Ciulla z roku 1989,
v němž bylo vyjádřeno stanovisko, podle něhož Soud nepodceňuje
důležitost boje s trestnou činností, avšak opětovně připomíná, že
výčet povolených zbavení svobody, uvedený v čl. 5 odst. 1 Úmluvy,
je taxativní a vyžaduje restriktivní výklad).
Podle přesvědčení Ústavního soudu, vyjádřeného v nálezu ve
věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 4/94, obsahem právního institutu
vazby je vymezení ústavně akceptovatelných důvodů omezení osobní
svobody obviněného, resp. obžalovaného s cílem znemožnit zmaření
nebo ztížení dosažení účelu trestního řízení. Vazba představuje
tudíž nezbytné omezení osobní svobody, u kterého platí presumpce
neviny, omezení, jež umožňuje orgánům činným v trestním řízení
uskutečnění a ukončení tohoto řízení.
Účelem trestního řízení přitom není jenom "spravedlivé
potrestání pachatele", samotným účelem trestního řízení je
i "fair" proces. Existence řádného procesu je nevyhnutelnou
podmínkou existence demokratického právního státu, je tudíž ve
vztahu k demokratickému právnímu státu účelem samým o sobě.
Nezávislost rozhodování obecných soudů se uskutečňuje
v ústavním a zákonném procesněprávním a hmotněprávním rámci.
Procesněprávní rámec představují především principy řádného
a spravedlivého procesu, jak vyplývají z čl. 36 a následujících
Listiny základních práv a svobod, jakož i z čl. 1 Ústavy České
republiky. Jedním z těchto principů, představujícím součást práva
na řádný proces, jakož i pojmu právního státu (čl. 36 odst. 1
Listiny základních práv a svobod, čl. 1 Ústavy) a vylučujícím
libovůli při rozhodování, je i povinnost soudů svá rozhodnutí
odůvodnit, a to v trestním řízení v případě usnesení způsobem,
zakotveným v ustanovení §134 odst. 2 tr. ř.
Podle §134 odst. 2 tr. ř. v odůvodnění usnesení je třeba,
jestliže to přichází podle povahy věci v úvahu, zejména uvést
skutečnosti, které byly vzaty za prokázané, důkazy, o něž se
skutková zjištění opírají, úvahy, jimiž se rozhodující orgán řídil
při hodnocení provedených důkazů, jakož i právní úvahy, na jejichž
základě posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných
ustanovení zákona. Podle shodného přesvědčení doktriny
i judikatury, se některá usnesení svým významem a účinky blíží
nebo prakticky rovnají rozsudku, přičemž mezi ně nutno zařadit
i usnesení o vazbě.
Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními
a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry
soudu na straně druhé. V případě, kdy odůvodnění neobsahuje
konkrétní důkazy, nýbrž pouhé odvolání na obsah spisu, jakož
i v případě, že je posuzované rozhodnutí soudu pro nedostatek
důkazů a pro nesrozumitelnost nepřezkoumatelné, jsou právní závěry
soudu porušením ústavního principu zákazu libovůle v rozhodování,
pročež nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu
s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl.
1 Ústavy České republiky.
Uvedený obecný požadavek lze plně vztáhnout na ústavní
stížností napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, které trpí
jak nedostatečností a nekonkrétností odůvodnění, tak
i nesrozumitelností. Z uvedených důvodů Ústavní soud rozhodl
o jeho zrušení.
V důvodech svého zrušujícího rozhodnutí se však Ústavní soud
neztotožnil s argumentací stěžovatele. Pokud tento namítá porušení
ústavních práv v souvislosti se zajištěním, nutno konstatovat, že
toto porušení bylo jím lze namítat cestou ústavní stížnosti
v návaznosti na procesní prostředky, směřujícími proti zajištění
a proti rozhodnutím o vzetí do vazby (viz též nález Ústavního
soudu ve věci vedené pod sp. zn. IV ÚS 246/96, publikovaný pod č.
23/97 Sb.).
Kasací usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. září
1996, sp. zn. 4 To 370/96, byla procesně vytvořena eventuální
možnost přijetí rozhodnutí o propuštění stěžovatele z vazby
s účinky ex tunc. Z tohoto důvodu neobstojí existence dalších,
časově na napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě
navazujících, pravomocných rozhodnutí o vazbě. Tato rozhodnutí je
nutno, a to i když jejich zrušení nebylo stěžovatelem požadováno,
z pohledu výsledku nového rozhodování o stížnosti do usnesení
Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 21. srpna 1996, sp. zn. Nt
1107/96, o zamítnutí žádosti o propuštění z vazby, opětovně
obecnými soudy přezkoumat. Tohoto přezkumu lze však dosáhnout
pouze zrušením usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.
prosince 1996, sp. zn. 4 To 480/96, a ze dne 19. prosince 1996,
sp. zn. 4 To 523/96. Z uvedeného důvodu Ústavní soud tato
rozhodnutí rovněž zrušil, a to aniž by se byl zabýval ústavností
z pohledu jejich obsahu.
Poučení: Proti tomuto nálezu se nelze odvolat.
V Brně 6. března 1997