ECLI:CZ:US:2020:3.US.2735.20.1
sp. zn. III. ÚS 2735/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti 1) Aleny Houžvičkové, 2) Jana Houžvičky a 3) Ing. Jaromíra Houžvičky, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2020 č. j. 30 Cdo 4136/2019-320, č. j. 30 Cdo 4138/2019-322, č. j. 30 Cdo 4140/2019-316 a č. j. 30 Cdo 4141/2019-319, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelé s tvrzením o porušení jejich základních práv, blíže nespecifikovaných, domáhali zrušení shora označených usnesení Nejvyššího soudu. V podání doručeném Ústavnímu soudu dne 28. 10. 2020, stěžovatelé prohlásili, že "objektivně důvodně odmítají všechny soudce Ústavního soudu České republiky".
2. Z napadených usnesení přiložených k ústavní stížnosti vyplynulo, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") pod sp. zn. 41 C 14/2010 byla odmítnuta žaloba stěžovatelů o náhradu škody, rozhodnutí bylo v odvolacím řízení potvrzeno. Usnesením č. j. 30 Cdo 4136/2019-320 Nejvyšší soud podle §241b odst. 2 ve spojení s §104 odst. 2 o. s. ř. (absence právního zastoupení) řízení o dovolání stěžovatelů zastavil. V tomtéž řízení obvodní soud rozhodl o procesních návrzích stěžovatelů. Zamítl návrh na vyslovení neúčinnosti doručení jimi označeného usnesení obvodního soudu, rozhodnutí bylo v odvolacím řízení potvrzeno. Usnesením č. j. 30 Cdo 4138/2019-322 Nejvyšší soud podle §241b odst. 2 ve spojení s §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání stěžovatelů zastavil. Obvodní soud rovněž opakovaně zamítl žádosti stěžovatelky a stěžovatele ad 2) o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, rozhodnutí byla v odvolacím řízení potvrzena. Usnesením č. j. 30 Cdo 4140/2019-316 Nejvyšší soud podle §241b odst. 2 ve spojení s §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání stěžovatelky a stěžovatele ad 2) zastavil, dovolání stěžovatele ad 3) odmítl podle §241b odst. 2 o. s. ř. věta za středníkem (k podání dovolání nebyl oprávněn). Usnesením č. j. 30 Cdo 4141/2019-319 Nejvyšší soud podle §238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. dovolání stěžovatelů odmítl jako nepřípustné.
3. Dříve, než se může Ústavní soud zabývat věcným přezkumem stěžovaných rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
4. Podle ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu musí být fyzické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Stěžovatelé však při podání posuzované ústavní stížnosti právně zastoupeni nebyli.
5. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení §41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.
6. Úřední činností soud bylo zjištěno, že stěžovatelé se obrací na Ústavní soud s návrhy trpícími stejnými vadami opakovaně (v desítkách případů), přičemž byli vícekrát vyzýváni k odstranění vad svých návrhů a poučeni o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny. Ústavní soud tak nemá pochybnosti o tom, že stěžovatelé byli řádně seznámeni s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupeni advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti. Stěžovatelé však i nadále volí postup, kterým ignorují zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, přestože z velkého počtu z tohoto důvodu odmítnutých ústavních stížností, které k Ústavnímu soudu podali, jim musí být důsledky neodstranění vad návrhu zcela zřejmé.
7. V řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovatelům zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým; tak se také stalo v posuzovaném případě.
8. Námitkou podjatosti všech soudců Ústavního soudu se Ústavní soud v posuzované věci nezabýval, neboť u takto uplatněné námitky (kromě vad vytčených shora rovněž blíže neodůvodněné) není nikoho, kdo by mohl v rámci Ústavního soudu, jako vrcholného orgánu ústavnosti, rozhodnout. Odmítnout lze pouze konkrétního soudce, nikoliv všechny ústavní soudce, resp. některého přesně neurčeného soudce Ústavního soudu (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 330/02 ze dne 31. 5. 2002, usnesení sp. zn. I. ÚS 584/12 ze dne 7. 3. 2012).
9. Za dané situace, shodně jako v řadě dřívějších věcí týchž stěžovatelů (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 255/19 ze dne 5. 2. 2019, usnesení sp. zn. I. ÚS 1318/20 ze dne 13. 5. 2020, usnesení sp. zn. I. ÚS 1488/20 ze dne 11. 6. 2020 a řada dalších), Ústavní soud shledal důvod pro přiměřenou aplikaci ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. listopadu 2020
Milada Tomková v. r.
soudkyně zpravodajka