ECLI:CZ:US:2014:3.US.3039.14.1
sp. zn. III. ÚS 3039/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 2. října 2014 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaje) o návrhu Ing. Ireny Fučíkové, zastoupené Mgr. Pavlou Šilerovou, advokátkou se sídlem V Jámě 699/1, 110 00 Praha 1 - Nové Město, na zrušení ustanovení §35ca zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Navrhovatelka ve svém návrhu, doručeném Ústavnímu soudu dne 16. 9. 2014, a označeném jako "ústavní stížnost", požaduje, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil ustanovení §35ca zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Uvádí, že od roku 2006 se v zákoně č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o daních z příjmů" nebo též "zákon") v ustanovení §35c odst. 1 projevilo daňové zvýhodnění plátce daně na vyživované děti. Od roku 2013 však daňové zvýhodnění v určitých případech, vymezených pod písm. b) ustanovení 35ca zákona, daňový poplatník nemůže uplatnit, resp. nemůže daň snížit podle §35ba odst. 1 písm. b) citovaného zákona.
Podle názoru navrhovatelky je napadené ustanovení zákona o daních z příjmů v rozporu s Ústavou ČR a Listinou základních práv a svobod, konkrétně s právem na rovné postavení (čl. 1 a čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina") a je jím porušováno i právo ve smyslu čl. 32 odst. 1, odst. 3, odst. 5 Listiny.
Navrhovatelkou tvrzený rozpor prý spočívá v diskriminaci části poplatníků daně z příjmů. Navrhovatelka tvrdí, že od roku 2013 jsou diskriminováni ti poplatníci daně z příjmů, kteří uplatňují výdaje podle §7 odst. 7 nebo podle §9 odst. 4 zákona. Jsou prý tak "trestáni" ti, kteří z důvodu snížení administrativy nevedou daňovou evidenci ani účetnictví a uplatňují ve svých daňových přiznáních jen paušální výdaje.
Z tohoto důvodu "by mělo být ustanovení §35ca zákona o daních z příjmů zrušeno, a to se zpětnou platností od 1. 1. 2013". Závěrem navrhovatelka rovněž navrhuje, aby "dotčeným poplatníkům byla dána možnost podat dodatečné daňové přiznání k daním z příjmů nebo jiným způsobem získat zpět daňové zvýhodnění podle §35c zákona o daních z příjmů".
II.
Podle ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy ČR Ústavní soud rozhoduje o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem. Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") stanovuje, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení, a další pravidla o řízení před Ústavním soudem (čl. 88 odst. 1 Ústavy).
Oprávnění k podání návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení stanovuje §64 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Podle tohoto ustanovení jsou subjekty, oprávněné napadnout u Ústavního soudu zákon (resp. i jiný právní předpis a některá jeho ustanovení), vymezeny úplným, resp. konečným výčtem. Fyzická a právnická osoba tak může učinit pouze spolu s ústavní stížností za podmínky, že uplatněním napadeného ustanovení právního předpisu "nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti" [ustanovení §64 odst. 1 písm. e) ve spojení s §74 zákona o Ústavním soudu].
Z takto pojaté akcesority návrhu stěžovatele na zrušení ustanovení právního předpisu vyplývá, že zde musí být (vedle napadeného právního předpisu) nějaká skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti (tj. rozhodnutí, opatření nebo jiný zásah orgánu veřejné moci), která nastala uplatněním napadeného právního předpisu, přičemž touto skutečností nemůže být právní předpis sám. Pak by totiž nešlo o akcesorický návrh, nýbrž o přímý návrh na zrušení právního předpisu, k jehož podání však fyzická osoba legitimována není.
III.
Ústavní soud konstatuje, že projednávaný návrh není ústavní stížností ve smyslu ustanovení §72 a násl. zákona o Ústavním soudu, nesplňuje podmínky uvedené v ustanovení §74 zákona o Ústavním soudu.
Vzhledem k tomu, že navrhovatelka není subjektem podle ustanovení §64 odst. 1 písm. a), b), c), d) a e) zákona o Ústavním soudu přímo aktivně legitimovaným k podání návrhu na zrušení ustanovení §35ca zákona o daních z příjmů, a návrh nebyl ve smyslu ustanovení §74 a §64 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu podán spolu s ústavní stížností, jejímž předmětem by musely být skutečnosti, které nastaly uplatněním právního předpisu, jehož zrušení je navrhováno, je nutno navrhovatelku považovat za osobu zjevně neoprávněnou k podání takového návrhu.
Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu, než návrh odmítnout podle ustanovení §43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ustanovením §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. října 2014
Jan Filip, v. r.
předseda senátu Ústavního soudu
Za správnost vyhotovení:
Iveta Dvořáková