ECLI:CZ:US:2004:3.US.311.04
sp. zn. III. ÚS 311/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 23. června 2004 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Musila a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti J. Č. zastoupeného Mgr. R. G. advokátem proti postupu Policie ČR, služby kriminální policie a vyšetřování, pracoviště Šumperk, a Okresního státního zastupitelství v Šumperku, kterým mu bylo odepřeno právo nahlédnout do vyšetřovacího spisu, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas a řádně podanou ústavní stížností co do náležitostí stanovených zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá, aby shora citované orgány činné v trestním řízení upustily od svého neoprávněného zásahu do jeho ústavně zaručených práv a svobod, který spočívá v tom, že mu odepřely právo nahlédnout do vyšetřovacího spisu, čímž mělo být porušeno jeho ústavně zaručené právo podle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Stěžovatel konstatuje, že se dne 18. března 2004 dostavil se svým právním zástupcem k podání vysvětlení na Policii ČR v Šumperku, bezprostředně po podání vysvětlení mu bylo předáno usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 24. února 2004, dle kterého byl obviněn ze spáchání trestného činu krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zák. Po tomto procesním úkonu byl vyslechnut, ovšem ještě před výslechem se domáhal nahlédnutí do vyšetřovacího spisu, což mu bylo policejním orgánem bez odůvodnění odepřeno. Proti tomuto postupu brojil žádostí o přezkum, přičemž přípisem státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Šumperku ze dne 2. dubna 2004 mu bylo sděleno, že postup policejního orgánu byl po právu. Státní zástupce rovněž uvedl, že konkrétní důvody odepření nahlédnutí do spisu nebylo možno sdělit, neboť by tím mohl být zmařen účel tohoto úkonu, přičemž v obecné rovině mělo být důvodem odepření zabránění maření vyšetřování. Tímto postupem orgánů činných v trestním řízení bylo podle názoru stěžovatele porušeno jeho právo na obhajobu a spravedlivý proces. Nezákonné a neodůvodněné odepření nahlédnout do spisu omezuje možnost obhajoby stěžovatele v tom směru, že bez znalostí podkladových materiálů není schopen se kvalifikovaně hájit. Tato skutečnost se projevila zejména v nemožnosti podat řádně odůvodněnou stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, což je předmětem samostatné ústavní stížnosti (pozn. Ústavního soudu - tato ústavní stížnost je vedena pod sp. zn. IV. ÚS 168/04). Stěžovatel rovněž poukazuje na okolnosti jeho výslechu dne 17. dubna 2004, kdy vypovídal i přes odepření nahlédnutí do spisu, neboť výpovědí se snažil odvrátit hrozící vzetí do vazby, k němuž stejně došlo. Postupem Okresního soudu v Šumperku došlo k dalšímu porušení jeho ústavních práv, neboť před soudem byl vyslýchán bez tlumočníka, ačkoliv o tlumočení jakožto slovenský občan výslovně žádal. Stěžovatel rovněž navrhl vydání předběžného opatření, aby v protiústavním zásahu nebylo orgány činnými v trestním řízení pokračováno.
Ústavní soud, po posouzení obsahu ústavní stížnosti, jakož i dalších přiložených listin, je nucen v prvé řadě konstatovat, že není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví a nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani neposuzuje stanoviska a výklady obecných soudů či jiných orgánů ke konkrétním zákonným ustanovením ani jejich právní úvahy, názory a závěry, pokud nejde současně o porušení základních práv a svobod zaručených ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Ústavní soudnictví spočívá především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost již nelze napravit procesními prostředky.
Ve smyslu ustanovení §65 odst. 1 tr. ř. má obviněný a jeho obhájce právo nahlížet do spisů, činit si s z nich výpisky a poznámky a pořizovat jejich kopie. Podle ustanovení §65 odst. 2 tr. ř. může v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán právo nahlédnout do spisů odepřít. Závažnost důvodů, ze kterých toto právo odepřel policejní orgán, je na žádost osoby, jíž se odepření týká, státní zástupce povinen urychleně přezkoumat.
V projednávané věci došlo k odepření nahlédnutí do spisu dne 18. března 2004, bezprostředně po předání usnesení o zahájení trestního stíhání stěžovateli, kdy policejním orgánem byla zamítnuta žádost stěžovatele a jeho obhájce nahlédnout do spisu podle §65 odst. 1 tr. ř. Ve sdělení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Šumperku ze dne 2. dubna 2004 byl tento postup policejního orgánu označen za správný, přičemž důvody odmítnutí nahlédnutí do spisu nebylo možno konkretizovat, neboť by tím mohlo dojít ke zmaření účelu tohoto úkonu, jeho cílem však bylo zabránit maření vyšetřování např. ovlivňováním svědků, manipulací listinnými a jinými důkazy apod. Státní zástupce rovněž konstatoval, že trestní věc je jím intenzivně dozorována a je věnována rovněž pozornost její procesní stránce.
Trestní řízení podléhá procesnímu vývoji a jeho případné vady je zatěžují jako celek. Z toho důvodu lze i případné protiústavní procesní vady přípravného řízení napravit v prvé řadě obecnými soudy v rámci přezkumu celého řízení. Pokud stěžovatel namítá, že policejní orgán ani státní zástupce konkrétně neodůvodnili odepření nahlédnutí do vyšetřovacího spisu, pak je třeba upozornit na skutečnost, že právě státnímu zástupci je ustanovením §174 tr. ř. svěřen dozor nad zákonností v přípravném řízení, ve kterém je povinen dbát na dodržování trestního řádu, účelu a základních zásad trestního řízení a svou dozorovou činností zajišťuje, aby nedocházelo k bezdůvodnému trestnímu stíhání, nezákonnému omezování na osobní svobodě, jakož i na ostatních lidských právech a svobodách. Pokud se však k jeho činnosti vyskytnou výhrady, je možno žádat jemu nadřízené státní zastupitelství o zaujetí stanoviska, neboť ve smyslu ustanovení §12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, je nižší státní zastupitelství ve svém postupu podřízeno dohledu vyššího státního zastupitelství.
Ústavní soud konstatuje, že byť státní zástupce ve svém přípise ze dne 2. dubna 2004 odůvodnil odepření nahlédnutí do spisu jen obecným způsobem, je možno souhlasit s jeho stanoviskem, že bližší konkretizace důvodů tohoto opatření by mohla jeho účel zmařit. Je nutno rovněž přihlédnout ke skutečnosti, že k odepření nahlédnutí do spisu došlo bezprostředně po zahájení trestního stíhání, tedy ve velmi brzkém stadiu přípravného řízení, kdy začíná proces vyhledávání a provádění důkazů a jsou zjišťovány základní obrysy skutkového stavu. V obecné rovině lze konstatovat, že v takové fázi trestního řízení je zvýšená možnost maření vyšetřování ze strany obviněného, v případě jeho detailního seznámení se s poznatky, kterými v daný okamžik disponují orgány činné v trestním řízení. Zásada veřejnosti se právě z těchto důvodů v přípravném řízení neuplatňuje, ale je zakotvena pouze pro řízení před soudem (§2 odst. 10 tr. ř.). Svého práva nahlédnout do spisu podle §65 odst. 1 tr. ř. se stěžovatel bude moci domáhat v dalším průběhu vyšetřování, přičemž oprávnění orgánů činných v trestním řízení toto nahlédnutí odepřít je časově omezené a vztahuje se pouze na dobu do skončení vyšetřování. Po upozornění stěžovatele a jeho obhájce na možnost prostudovat spis ve smyslu §166 odst. 1, 2 tr. ř. již toto právo odepřít nelze (§65 odst. 2 tr. ř.).
Ústavní soud se v rámci projednávané ústavní stížnosti nemohl zabývat námitkami stěžovatele, které se týkají jeho výslechu ze dne 17. dubna 2004 a postupu Okresního soudu v Šumperku, kterým mělo být zasaženo do jeho ústavně zaručených práv a svobod. Ústavní stížnost totiž směřuje proti neoprávněnému zásahu do ústavně zaručených práv a svobod, ke kterému mělo dojít shora popsaným postupem Policie ČR, služby kriminální policie a vyšetřování, pracoviště Šumperk, a Okresního státního zastupitelství v Šumperku a nikoliv postupem Okresního soudu v Šumperku. Ústavní soud vzhledem ke své vázanosti petitem ústavní stížnosti nemohl postup okresního soudu věcně přezkoumávat.
Po shrnutí výše uvedených skutečností Ústavní soud neshledal, že by napadeným postupem orgánů činných v trestním řízení došlo k porušení trestněprocesních předpisů, které by mělo za následek porušení ústavně zaručených práv nebo svobod.
Proto byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout. Z tohoto důvodu nerozhodoval o vydání předběžného opatření navrhovaného stěžovatelem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. června 2004
JUDr. Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu