ECLI:CZ:US:2007:3.US.345.07.1
sp. zn. III. ÚS 345/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. K. W., zastoupeného Mgr. R. Z., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 11 Co 514/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou dne 5. 2. 2007 (doplněnou dalšími podáními dne 6. 2. 2007, 7. 2. 2007, 9. 2. 2007 a 10. 4. 2007), se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 11 Co 514/2006, kterým byl v napadených výrocích I a III potvrzen rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 29. 3. 2006, čj. 15 C 357/2005-26. Stěžovatel má za to, že došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv.
Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZÚS"), přičemž dospěl k závěru, že se jedná o návrh nepřípustný.
Stěžovatel uvedl v ústavní stížnosti, že podal souběžně s ústavní stížností proti napadenému rozsudku také dovolání dle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, neboť má za to, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Ústavní soud dotazem ze dne 26. 4. 2007 (č. l. 18 spisu Ústavního soudu) zjistil u Okresního soudu v Chebu, že dne 7. 2. 2007 bylo proti napadenému rozsudku odvolacího soudu podáno dovolání; soudní spis se v současné době nachází u Nejvyššího soudu.
Podle §75 odst. 1 ZÚS ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 ZÚS); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 ZÚS).
Dle §72 odst. 4 ZÚS, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
Z interpretace výše uvedených ustanovení ZÚS vyplývá následující. U mimořádného opravného prostředku (kterým je i dovolání), který může orgán, jenž o něm rozhoduje, odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení a v době jeho podání tedy není zřejmé, zda je či není přípustný, zákon netrvá na tom, aby stěžovatel takový opravný prostředek uplatnil před podáním ústavní stížnosti. Na straně druhé však takový mimořádný opravný prostředek lze uplatnit, aniž by tím byla ohrožena možnost posléze podat ústavní stížnost, neboť jestliže orgán odmítne takový opravný prostředek z důvodů závisejících na jeho uvážení, zůstává stěžovateli otevřena lhůta pro podání ústavní stížnosti (§72 odst. 4 ZÚS). Podmínkou je pouze to, aby stěžovatel předchozí mimořádný opravný prostředek uplatnil řádně, aby nedošlo k jeho odmítnutí z jiného důvodu (např. pro opožděnost).
Jak bylo výše uvedeno, stěžovatel podal souběžně s ústavní stížností také dovolání a probíhají tak paralelně dvě soudní řízení, ve kterých se stěžovatel může domáhat svých práv. S ohledem na zásadu subsidiarity ústavní stížnosti k ostatním procesním prostředkům (§75 odst. 1 ZÚS), jakož i vzhledem k zásadě minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, proto Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem tak, že ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 1 písm. e) ZÚS odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. května 2007
Jiří Mucha
soudce Ústavního soudu