ECLI:CZ:US:2012:3.US.3460.11.3
sp. zn. III. ÚS 3460/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 23. února 2012 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. J. H., advokáta, zastoupeného Mgr. Michalem Vogelem, advokátem v Liberci, Sokolovské náměstí 312/1, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 18. srpna 2011 č. j. 36 Co 192/2011-28 a usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 20. dubna 2011 č. j. 54 EC 115/2011-21, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí s odůvodněním, že došlo k porušení jeho základních lidských práv, a to zejména práva nebýt podroben nuceným pracím nebo službám dle čl. 9 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a k porušení čl. 4 odst. 1 Listiny, který stanoví, že povinnosti mohou být ukládány pouze na základě zákona a v jeho mezích. Rovněž byl dle názoru stěžovatele porušen čl. 8 odst. 3 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, který dokonce ani nestanoví korektiv odpovídající písm. c) odst. 2 čl. 9 Listiny. Taktéž byl porušen čl. 4 odst. 2 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Jak vyplývá z napadených rozhodnutí, stěžovatel byl ustanoven zástupcem A. K. podle §29 odst. 3 o. s. ř. Usnesení odůvodnil okresní soud tím, že žalovaná je od 13. 2. 2010 umístěna v Psychiatrické léčebně v Kosmonosech pro dekompenzaci dlouhodobějšího psychotického onemocnění a pro její nepříznivý zdravotní stav je její hospitalizace, jak vyplývá ze sdělení primáře, dlouhodobá. Žalovaná není schopna se ve věci samostatně vážně vyjadřovat, pobírá pouze invalidní důchod 8.730,- Kč, jinak je nemajetná. Stěžovatel se proti rozhodnutí prvoinstančního soudu odvolal. Namítal, že se svým ustanovením opatrovníkem nesouhlasí, ve věci se nemůže vyjádřit, neboť o ní nic neví, a pokud požádá o odročení jednání, bude jeho žádost zamítnuta a stejně tak bude mít problém se zdůvodněním odvolání. Je pracovně velmi zaneprázdněn, nemá ani časový prostor pro to, aby si vybral dovolenou, a nemá proto obecně zájem na vykonávání funkce opatrovníka. Navíc není u Okresního soudu v Liberci ani u jiného soudu zapsán do rejstříku advokátů vykonávajících ex offo obhajobu. Domnívá se, že ustanovení opatrovníkem lze považovat za nucenou práci a že by proti své vůli opatrovníkem být ustanoven neměl. V této souvislosti odkazuje na nález II. senátu Ústavního soudu č. 27/2000, který byl vydán sice ve vztahu k obci, ale má za to, že jeho závěry lze použít i na advokáta. Odvolací soud však rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, když uvedl, že ačkoli stěžovatel se svým ustanovením opatrovníka nesouhlasí, je třeba uvést, že zásada, že ustanovený účastník musí s ustanovením souhlasit, je prolomena v případě, kdy je účastníku ustanoven advokát. Podle §1 odst. 2 zák. č. 85/1996, o advokacii, se totiž poskytováním právních služeb rozumí mimo jiné rovněž činnost opatrovníka pro řízení ustanoveného podle zvláštního právního předpisu, je-li vykonávaná advokátem. S ohledem na systematické zařazení ust. §29 je dle názoru odvolacího soudu zřejmé, že advokát výkonem funkce opatrovníka provádí zastupování, resp. poskytuje právní služby ve smyslu zákona o advokacii.
Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Není součástí obecných soudů, není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti obecných soudů vždy, když došlo k porušení běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem, ale až tehdy, když takové porušení představuje zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94). Jestliže stížnost směřuje proti rozhodnutí soudu, vydanému v občanskoprávním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; jako soudnímu orgánu ochrany ústavnosti Ústavnímu soudu nepřísluší - zásadně - podávat výklad podústavního práva, a není - oproti Nejvyššímu soudu - povolán ani k tomu, aby dbal o jednotu (sjednocování) soudní praxe. Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti mnohokrát výslovně konstatoval, že postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů.
Stěžovatel v rámci své argumentace uvádí, že se domnívá, že není možné, aby byl ustanoven zástupcem, pokud s tímto ustanovením nesouhlasí a ani nikdy předtím nedal soudu souhlas s ustanovováním v jiných věcech (zejména ustanovení obhájcem ex offo). Zákon pro stanovení povinnosti kohokoli proti jeho vůli dle názoru stěžovatele však neexistuje a není jím ani zákon o advokacii, když z ustanovení, že "poskytováním právních služeb se rozumí rovněž činnost opatrovníka pro řízení ustanoveného podle zvláštního právního předpisu, je-li vykonávána advokátem" rozhodně nevyplývá povinnost advokáta vykonávat opatrovnickou funkci.
Komentářová literatura k ustanovení advokáta jako opatrovníka dle §29 o. s. ř. uvádí: "Opatrovníkem podle §29 odst. 1 až 3 soud ustanoví především advokáta. Činnost opatrovníka vykonávaná advokátem se považuje za poskytování právních služeb (srov. §1 odst. 2 větu druhou AZ); to platí nejen v případech uvedených v §191b odst. 2 a §91 odst. 2 ZSM , v nichž může být opatrovníkem ustanoven jen advokát, ale vždy, vykonává-li advokát na základě rozhodnutí soudu činnost opatrovníka pro řízení podle §29 nebo jiného, z pohledu §1 odst. 2 AZ "zvláštního právního předpisu". Advokát, který byl usnesením soudu ustanoven opatrovníkem účastníka řízení podle §29, je povinen - obdobně jako při ustanovení opatrovníkem podle §187 odst. 1, §191b odst. 2 a §91 odst. 2 ZSM - tuto funkci vykonávat, ledaže má důvod, pro který by byl ve vztahu k dotčenému účastníku (jinak) povinen odmítnout poskytnutí právních služeb podle §19 AZ. Za výkon funkce opatrovníka náleží advokátovi odměna, kterou platí stát (srov. též §140 odst. 2 a komentář k §140)." Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha:
C. H. Beck, 2009, str. 190.
"Zásada, že ustanovený účastník musí se svým ustanovením souhlasit a že mu nepřísluší za výkon této funkce odměna, je prolomena v případě, že je opatrovníkem podle §29 ustanoven advokát, což umožňovala i stávající právní úprava předcházející novele provedené zák. č. 7/2009 Sb. Podle §1 odst. 1 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, tento zákon upravuje podmínky, za nichž mohou být poskytovány právní služby, jakož i poskytování právních služeb advokáty (výkon advokacie). Podle §1 odst. 2 téhož zákona se poskytováním právních služeb rozumí (mimo jiné) rovněž činnost opatrovníka pro řízení ustanoveného podle zvláštního právního předpisu, je-li vykonávána advokátem. Jelikož ustanovení §29 je zařazeno v části občanského soudního řádu s názvem "zástupci účastníků", je zřejmé, že advokát výkonem funkce opatrovníka provádí zastupování, respektive poskytuje právní služby, a to ve smyslu zákona o advokacii. Jestliže tak je výkon funkce opatrovníka výkonem advokacie, je advokát oprávněn odmítnout poskytnutí právních služeb, resp. odstoupit od smlouvy o poskytování právních služeb, jen za podmínek stanovených zákonem. Neuplatní se tedy jinak obecná zásada, že opatrovníkem může být jen ten, kdo se svým ustanovením do této funkce souhlasí. Dále je zřejmé, že vykonává-li advokát zastupování účastníka podle §29, poskytuje tím právní služby a má proto nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů a náhradu za promeškaný čas podle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Tuto odměnu platí stát (viz §140 odst. 2, a to ve znění stávajícím i po novele). Novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 7/2009 Sb., která možnost ustanovit advokáta opatrovníkem upravila, tak výslovně vyjádřila postup, který byl soudní praxí fakticky realizován již na základě dosavadní právní úpravy, a výslovně také stanovila, že předpokladem ustanovení opatrovníkem jiné osoby, než je advokát, je její souhlas." Ludvík David, František Ištvánek, Naděžda Javůrková, Martina Kasíková, Petr Lavický a kol. Občanský soudní řád. I. díl. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009, str. 119.
Beze sporu lze souhlasit s obecnou premisou, které se stěžovatel dovolává, že není možné, aby byla ustanovena opatrovníkem osoba, která s výkonem takové funkce či činnosti nesouhlasí. Na druhé straně je úlohou státu zajistit ochranu subjektivním právům občanů (fyzickým a právnickým osobám), což činí mimo jiné tím, že stanoví určitý systém zaručující ochranu (např. soudní systém). Tento systém ochrany je pak realizován pomocí osob, které na sebe dobrovolně přijaly službu společnosti vykonávat určitá specifická povolání, která chod tohoto systému umožňují a zaručují, a to bez ohledu na to, co bude konkrétním předmětem rozhodování či které konkrétní osoby se rozhodování bude týkat. V případě, že by byla narušena nestrannost apod., je možné v konkrétním případě zprostit se dané povinnosti. Určitá povolání (např. soudce či advokáta) - dobrovolně subjekty na sebe přijímaná - v sobě ze své podstaty nesou určitou specifickou službu pro společnost. Onen projev vůle souhlasu s touto službou společnosti v sobě imanentně obsahuje i souhlas ve zcela výjimečných případech poskytovat službu i v případě, že s tím v konkrétním případě osoba poskytující službu "nesouhlasí", je jí takový výkon nepříjemný apod. Ad absurdum by se totiž mohlo stát, že nebude ve společnosti žádná osoba, která by tuto službu třetí osobě poskytla a tak by nebyla zajištěna ochrana subjektivním právům např. sociálně vyloučených jedinců ve společnosti. Ústavní soud proto zdůrazňuje, že výkon advokacie není jen způsob obživy, ale i službou společnosti, a pokud stěžovatel dobrovolně přijal výkon takového povolání, zároveň se tím i zavázal tuto specifickou službu společnosti eticky vykonávat za podmínek stanovených zákonem, což mimo jiné znamená býti opatrovníkem (poskytovat právní služby) na základě ust. §29 odst. 3 a 4 o. s. ř.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud nezjistil, že by v daném případě došlo k porušení ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. února 2012
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu