ECLI:CZ:US:2018:3.US.3646.17.1
sp. zn. III. ÚS 3646/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Luďka Šimánka, zastoupeného JUDr. Annou Doležalovou, MBA, advokátkou, sídlem Štěpánská 633/49, Praha 1, proti usnesení Okresního soudu v Rokycanech ze dne 25. září 2017 č. j. 5 C 142/2015-179, za účasti Okresního soudu v Rokycanech, jako účastníka řízení, a Mgr. Jany Dudlové, jako vedlejší účastníce řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel napadl v záhlaví uvedené rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto, že jeho návrh na "provedení vypořádání spoluvlastnictví v tzv. širším smyslu podle §1148 odst. 1 o. z." podaný dne 25. září 2017 se vylučuje k samostatnému řízení. Stěžovatel je přesvědčen, že tímto usnesením bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadené rozhodnutí zrušil.
2. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány procesní podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
3. Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Zásada subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob příslušný určitý orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud rozhodnutí tohoto orgánu předbíhat. V návaznosti na zásadu subsidiarity platí, že řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených.
4. V posuzované věci nutno poukázat na fakt, že stěžovatel podal ústavní stížnost proti napadenému usnesení za situace, kdy v řízení nebylo dosud vydáno konečné rozhodnutí ve věci. I když proti usnesení, jímž byl jeho návrh vyloučen k samostatnému řízení, není odvolání přípustné, nejde o rozhodnutí, jímž by se řízení končilo a kterým by byly otázky v něm posuzované rozsouzeny. Vzhledem k tomu pak takové rozhodnutí ani není způsobilé být předmětem ústavněprávního přezkumu (podobně viz např. usnesení ze dne 7. července 2008 sp. zn. III. ÚS 556/08 či ze dne 28. dubna 2016 sp. zn. IV. ÚS 310/16).
5. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost nepřípustnou, a podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. března 2018
JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v.r.
soudce zpravodaj