ECLI:CZ:US:2020:3.US.3677.19.1
sp. zn. III. ÚS 3677/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele P. H., zastoupeného Mgr. Josefem Krskem, advokátem, sídlem Perlová 60/14, Plzeň, proti vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 29. srpna 2019 č. j. 1 VZT 488/2019-16, vyrozumění Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Územního odboru Most, Oddělení hospodářské kriminality ze dne 22. května 2015 č. j. KRPU-2198-13/TČ-2015-040881-KH, opatření Policie České republiky, KŘP Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Územního odboru Most, Oddělení hospodářské kriminality ze dne 26. září 2018 č. j. KRPU-183648-66/TČ-2017-040881-KP a usnesení Policie České republiky, KŘP Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Územního odboru Most, Oddělení hospodářské kriminality, ze dne 2. května 2019 č. j. KRPU-183648-88/TČ-2017-040881-TH, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Praze a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Územního odboru Most, Oddělení hospodářské kriminality, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem a Okresního státního zastupitelství v Mostě, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených vyrozumění, opatření a usnesení
1. Ústavní stížností, podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených vyrozumění, opatření a usnesení, neboť je názoru, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 7 odst. 1 a 2, čl. 8 odst. 1, čl. 9 a čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 4 odst. 1 a 2 a čl. 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Územní odbor Most, Oddělení hospodářské kriminality (dále jen "policejní orgán") vyrozuměním ze dne 22. 5. 2015 č. j. KRPU-2198-13/TČ-2015-040881-KH stěžovateli sdělila, že v návaznosti na jeho podání provedla šetření, avšak nezjistila skutečnosti důvodně nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin a odůvodňující zahájení úkonů trestního řízení podle §158 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád").
3. Policejní orgán opatřením ze dne 26. 9. 2018 č. j. KRPU-183648-66/TČ-2017-040881-KP s poukazem na §159a odst. 1 písm. a) tr. řádu odevzdal věc - podezření z přečinu pomluvy podle §184 odst. 1 a 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"), kterého se měl dopustit stěžovatel - k projednání přestupku. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Mostě (dále jen "okresní státní zastupitelství") rozhodnutím ze dne 25. 1. 2019 č. j. 2 ZN 1363/2018-37 podle §174 odst. 2 písm. e) tr. řádu toto opatření policejního orgánu zrušil jako nedůvodné.
4. Policejní orgán usnesením ze dne 2. 5. 2019 č. j. KRPU-183648-88/TČ-2017-040881-TH podle §160 odst. 1 tr. řádu zahájil trestní stíhání stěžovatele jako obviněného ze spáchání pokračujícího přečinu křivého obvinění podle §345 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku (jednání pod body 1 a 2) a přečinu křivé výpovědi podle §345 odst. 2 tr. zákoníku (jednání pod bodem 3).
5. Ústavní stížností rovněž napadeným vyrozuměním ze dne 29. 8. 2019 č. j. 1 VZT 488/2019-16 Vrchní státní zastupitelství v Praze (dále jen "vrchní státní zastupitelství") stěžovateli sdělilo, že jeho podání bylo podle svého obsahu posouzeno jako podnět k výkonu dohledu nad postupem státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ve věci vedené pod sp. zn. 1 KZN 96/2019, přičemž z něj (a dalších písemností vyhotovených stěžovatelem) nebylo možné učinit závěr o podezření ze spáchání trestného činu konkretizovaným příslušníkem Policie České republiky. Podnět byl proto jako nedůvodný odložen.
II.
Argumentace stěžovatele
6. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že se nedopustil trestných činů, pro které je trestně stíhán. Orgánům činným v trestním řízení oponuje, že ve skutečnosti je poškozeným a na podporu svých závěrů popisuje konfliktní vývoj nájemního vztahu mezi H. M. jako pronajímatelem nebytových prostor v nemovité věci, jejíž správu stěžovatel vykonává, a obchodní společnosti Koma Consulting, s. r. o., jako nájemcem, zastoupené jednatelem M. K. Stěžovatel - ve stručnosti shrnuto - uvádí, že tato obchodní společnost neplatila sjednané úhrady elektrické energie a porušovala další povinnosti vyplývající z nájemní smlouvy, přičemž její jednatel ho fyzicky napadl a způsobil mu újmu na zdraví.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní stížnost v části směřující proti vyrozumění policejního orgánu ze dne 22. 5. 2015 byla podána po lhůtě stanovené v §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, proto ji Ústavní soud v tomto rozsahu odmítl pro opožděnost podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Ke shodnému závěru Ústavní soud dospěl ve vztahu k témuž stěžovateli a shodnému úkonu již v usnesení ze dne 27. 6. 2018 sp. zn. IV. ÚS 1152/18 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
8. Jde-li o opatření policejního orgánu ze dne 26. 9. 2018, které zrušil státní zástupce okresního státního zastupitelství, k rozhodování o jeho ústavnosti není Ústavní soud příslušný (není povolán je zrušit podruhé). Proto Ústavní soud ústavní stížnost v této části odmítl podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu.
9. Ústavní soud dále shledal, že ústavní stížnost v části směřující vůči usnesení policejního orgánu ze dne 2. 5. 2019 a vyrozumění vrchního státního zastupitelství ze dne 29. 8. 2019 byla podána včas oprávněným stěžovatelem a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Podle §157a odst. 1 tr. řádu má obviněný právo již v přípravném řízení žádat státního zástupce o výkon dozoru dle §174 tr. řádu nebo žádat o výkon dohledu dle §12c a násl. zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Dlužno doplnit, že obdobné procesní možnosti poskytuje zákonná úprava poškozenému. Lze konstatovat, že stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je proto přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
10. Ústavní soud následně posoudil stěžovatelovu ústavní stížnost v těchto jejích shora (viz předchozí bod) specifikovaných částech (§42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu) a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh.
11. Ústavní soud dle své ustálené judikatury [srov. např. nález ze dne 3. 7. 2003 sp. zn. III. ÚS 511/02 (N 105/30 SbNU 471)] nezasahuje do probíhajících trestních řízení, a to tím spíše v jejich přípravné fázi, nedochází-li tím současně k významnému a nenapravitelnému zásahu do základních práv a svobod (např. vzetím do vazby). Existenci takového zásahu stěžovatel nenamítá. V takových případech lze ústavní stížnosti, brojící proti zahájení trestního stíhání, vyhovět toliko tehdy, lze-li postup orgánů činných v trestním řízení označit za svévolný, a tedy zjevně postrádající jakýkoliv racionální a právní podklad. Tak tomu však v dané věci není.
12. Usnesení policejního orgánu ze dne 2. 5. 2019 je dostatečně obsáhlé a zevrubně popisuje jak nashromážděné důkazy, tak z nich logicky vyplývající podezření o stěžovatelově vině. Tím napadené rozhodnutí ve svém souhrnu splňuje ústavní požadavky na zahájení trestního stíhání. Stěžovateli nelze přisvědčit, že by orgány činné v trestním řízení měly již v této (zcela úvodní) fázi trestního řízení povinnost uzavřít celou řadu jím vznesených otázek. Stěžovatelovy velmi obsáhlé námitky mají takovou povahu, že je bude nezbytné vypořádat až po opatření všech dostupných důkazů, neboť např. míru společenské škodlivosti stěžovatelova jednání lze zásadně určit až po ukončení vyšetřování a zjištění všech souvisejících okolností. Orgány státního zastupitelství tak zásadně nemají povinnost tuto otázku řešit již při zahájení trestního stíhání, kdy je dáno "pouhé" důvodné podezření ze spáchání trestného činu, nýbrž až v pozdějších fázích. Věrohodnost důkazů a opatřování dalších má i podle odůvodnění napadených rozhodnutí následovat. V tomto směru i co do právního hodnocení stěžovatelova údajného jednání nelze orgánům činným v trestním řízení vytknout pochybení dosahující ústavněprávní roviny. Stěžovatelem vznesené otázky budou předmětem dalších fází trestního řízení, a bylo by v rozporu s principy ústavního pořádku, aby do této oblasti Ústavní soud nyní zasahoval; k tomu jsou příslušné jiné orgány.
13. Jde-li o tvrzení stěžovatele, že naopak on sám a H. M. jsou ve skutečnosti poškození, stěžovateli nic nebrání v tom, aby předmětnou argumentaci uplatnil ve své obhajobě. Ústavnímu soudu nepřísluší, aby průběh a výsledky trestního řízení předjímal tím, že by se již nyní k této oponentuře vyjadřoval.
14. Současně však je třeba učinit závěr, že dotčené orgány veřejné moci nezůstaly nečinné, podněty stěžovatele o údajném nezákonném jednání M. K. se zabývaly a rozhodly o nich v souladu s ústavněprávními požadavky kladenými na jejich rozhodování příslušnými ustanoveními právního řádu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2018 sp. zn. IV. ÚS 1152/18).
15. Z uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl ústavní stížnost zčásti (stran vyrozumění policejního orgánu ze dne 22. 5. 2015) jako návrh opožděný podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, zčásti (ohledně opatření policejního orgánu, které již zrušil státní zástupce okresního státního zastupitelství) jako návrh, k jehož projednání není příslušný podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu a dílem (co do usnesení policejního orgánu ze dne 2. 5. 2019 a vyrozumění vrchního státního zastupitelství ze dne 29. 8. 2019) jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. ledna 2020
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu