ECLI:CZ:US:2001:3.US.384.99
sp. zn. III. ÚS 384/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatele MUDr. P. S., zastoupeného JUDr. M. U., advokátem, směřujícím proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 6. 1999, čj. 5 Cmo 145/99-213, ve spojení s usnesením Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 7. 4. 1999, čj. B 648/9, F 9667/96-201, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel podal dne 4. 8. 1999 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který později doplnil podáními dne 30. 11. 1999, dne 1. 9. 2000 a dne 22. 9. 2000. V předmětném návrhu brojil proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 6. 1999, čj. 5 Cmo 145/99-213, ve spojení s usnesením Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 7. 4. 1999, čj. B 648/9, F 9667/96-201, s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva daná mu čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Ústavní soud si vyžádal spis Krajského obchodního soudu v Brně, sp.zn. B 648/9 a z něj zjistil, že Krajský obchodní soud v Brně zamítl usnesením ze dne 7. 4. 1999, čj. B 648/9, F 9667/96-201, návrh navrhovatele na obnovu řízení ve věci zápisu do obchodního rejstříku změn (předmětu podnikání a obchodního jména) týkajících se obchodní společnosti, se současným názvem M. h., a.s., jejímž je navrhovatel akcionářem. Krajský obchodní soud návrh zamítl s odůvodněním, že navrhovatel nebyl účastníkem řízení, jehož obnovu žádá, takže mu nenáleží právo podat návrh na obnovu řízení.
Toto rozhodnutí napadl navrhovatel odvoláním, o kterém rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 30. 6. 1999, čj. 5 Cmo 145/99-213, tak, že usnesení soudu I. stupně potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil s právním názorem, že odvolatel nebyl účastníkem řízení, o jehož obnovu žádal. Návrh na přípustnost dovolání soud zamítl, s tím, že nejde o rozhodnutí zásadního právního významu.
Toto rozhodnutí napadl navrhovatel dovoláním a současně i ústavní stížností.
V odůvodnění ústavní stížnosti navrhovatel uvedl, že obecné soudy jej vyloučily jako účastníka řízení o povolení obnovy řízení, jímž byly zapsány do obchodního rejstříku vedeného soudem I. stupně, u společnosti, jíž je navrhovatel akcionářem, neexistující skutečnosti, respekt. byly zapsány změny skutečností, které právně nemohly nastat a jejichž zápis do obchodního rejstříku v praxi zásadním způsobem změnil dosavadní právní postavení navrhovatele, jako akcionáře společnosti. Rejstříkový soud totiž zapsal do obchodního rejstříku změnu M., a.s., na M. h., a.s., a změnu předmětu podnikání z původních správa investičního privatizačního fondu, investiční činnost a podnikatelská činnost související se správou IPF, na činnost organizačních a ekonomických poradců (s účinností od 27. 6. 1996) a koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej (s účinností od 18. 8. 1998). Zápisem skutečností, které podle navrhovatele nikdy nemohly nastat, do obchodního rejstříku měly, soudy zasáhnout do zvláštních zákonem chráněných práv akcionářů, tedy i navrhovatele. Navrhovatel tedy byl, podle svého tvrzení, účastníkem řízení o provedení zápisu do obchodního rejstříku a soudy s ním, jako s takovým, měly zacházet. Jestliže tak neučinily, porušily jeho základní práva daná čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy.
Vrchní soud v Olomouci, jako účastník řízení, ve svém vyjádření ze dne 16. 9. 1999 zdůraznil, že navrhovatel nebyl účastníkem řízení, jehož obnovu navrhoval a z tohoto důvodu musel být návrh na povolení obnovy zamítnut. Účastníkem řízení o zápis změn do obchodního rejstříku je pouze akciová společnost, nikoliv jednotliví akcionáři. Kdyby akcionáři byli účastníky tohoto řízení, nebylo by napadené rejstříkové řízení dosud pravomocně ukončeno a rovněž by nebylo možné žádat obnovu řízení.
Ústavní soud, pro prostudování spisového materiálu a zvážení všech okolností případu, dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný.
Podstata ústavní stížnosti spočívá v tom, že se stěžovatelem nebylo v průběhu soudního řízení o změně zápisu do obchodního rejstříku jednáno jako s účastníkem řízení, zejména pokud se jedná o přiznání práva podat návrh na obnovu řízení. Z této skutečnosti pak stěžovatel dovozuje, že byla porušena jeho ústavně zaručená práva. Je tedy třeba si především zodpovědět otázku, zda stěžovatel byl, popřípadě měl být účastníkem takového řízení. Teprve poté je možné se dále zabývat jednotlivými namítanými porušeními Listiny a Úmluvy.
Při úvaze o možnosti účastenství stěžovatele v rejstříkovém řízení je nutné vycházet z obecné zákonné právní úpravy účastníků řízení. Pro řízení ve věcech obchodního rejstříku nemá zákon jiné vymezení osob, kromě §200a) o. s. ř., které jsou ze zákona účastníky řízení, než obecné ustanovení §94 odst. 1 o. s. ř., ve kterém se určuje, že v řízení, které může být zahájeno i bez návrhu, jsou účastníky řízení i ti, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno. Rejstříkové řízení je řízením nesporným, které lze zahájit na návrh i bez návrhu. V případech, kdy se řízení zahajuje na návrh, je účastníkem řízení především navrhovatel. Postavení navrhovatele potom zákon přiznává buď fyzické nebo právnické osobě, jíž se zápis týká, nebo osobě, kterou zákon opravňuje k podání návrhu.
V rejstříkovém řízení se nerozhoduje o právech nebo povinnostech akcionářů, ale pouze o právech nebo povinnostech podnikatelského subjektu zapsaného či zapisovaného do obchodního rejstříku. Pro případ, že by práva těchto osob mohla být dotčena nezákonností rozhodnutí, na jehož základě k příslušnému zápisu do obchodního rejstříku dochází, poskytuje zákon ochranu těmto právům tam, kde to považuje za potřebné, jiným způsobem (ust. §131 odst. 1 a §183 obchodního zákoníku). Pokud rejstříkový soud posoudí v řízení o povolení zápisu do obchodního rejstříku usnesení valné hromady společnosti jako platné, jak se v souzené věci i stalo, povolí na jeho základě příslušný zápis do obchodního rejstříku. Ústavní soud již zaujal stanovisko (viz usnesení sp.zn. I. ÚS 185/98), od kterého se nemíní odchýlit. V něm uvedl, že účastenství akcionářů akciové společnosti v rejstříkovém řízení by ve skutečnosti znamenalo jen značné průtahy v takovém řízení, což by ve svém důsledku ochranu práv akcionářů spíše oslabovalo. Právě z důvodu tzv. principu veřejné víry neboli principu materiální publicity vyplývá, že zapisované skutečnosti je do obchodního rejstříku nezbytné zapisovat bez zbytečného odkladu tak, aby odpovídaly skutečnému stavu. Tento princip obsažený v ustanovení §27 odst. 2 obchodního zákoníku má sloužit především k ochraně třetích osob, které jednají v důvěře v zapsané skutečnosti v obchodním rejstříku, a jejichž zájem může kolidovat se zájmem celé akciové společnosti i se zájmy jednotlivých akcionářů.
Je tedy nepochybné, že současná právní úprava poskytuje dostatečnou ochranu práv akcionářů společnosti i když nejsou účastníky rejstříkového řízení. Právo na soudní a jinou právní ochranu zaručuje každému, aby se mohl svého práva domáhat stanoveným postupem u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Nelze tedy považovat za porušení nebo omezení citovaného práva na soudní ochranu případ, kdy podle platné právní úpravy akcionáři akciové společnosti sice nejsou účastníky rejstříkového řízení, jestliže právo na soudní a jinou právní ochranu jim není odepřeno s ohledem na ustanovení §131 obchodního zákoníku ve spojení s ustanovením §200e o. s. ř. Akcionáři akciové společnosti se tedy mohou svých práv domáhat u nestranného a nezávislého soudu jiným způsobem, než účastenstvím v rejstříkovém řízení.
Ústavní soud konstatuje, že napadenými usneseními Krajského obchodního soudu v Brně a Vrchního soudu v Olomouci nebylo porušeno základní právo stěžovatele na řádný a spravedlivý proces podle čl. 38 Listiny a podle čl. 6 Úmluvy.
Na základě všech uvedených skutečností Ústavní soud tedy dospěl k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zjevně neopodstatněná a nezbylo mu než návrh odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. ledna 2001
JUDr. Pavel Holländer
předseda senátu