ECLI:CZ:US:2018:3.US.3963.17.1
sp. zn. III. ÚS 3963/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti obchodní korporace MOTO PRIM, s. r. o., sídlem Aloise Gavlase 39/16, Ostrava, zastoupené Mgr. Matějem Kopřivou, advokátem, sídlem 28. října 438/219, Ostrava, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2017 č. j. 25 Cm 163/2005-907, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a 1) Rostislava Kuliga, 2) Rostislava Kuliga, 3) Petra Kuliga a 4) obchodní korporace České Radiokomunikace a. s., sídlem Skokanská 2117/1, Praha 6 - Břevnov, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení s tvrzením, že jím byla porušena její základní práva, zejména právo na soudní ochranu zaručené v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z předložených podkladů Ústavní soud zjistil, že usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 11. 9. 2017 č. j. 25 Cm 163/2005-893 vydaným asistentem soudkyně byla stěžovatelka vyzvána, aby do deseti dnů od doručení tohoto usnesení zaplatila doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 4 095 820 Kč. Stěžovatelka proti tomuto usnesení podala dne 3. 10. 2017 námitky, které však nebyly odůvodněny. Usnesením městského soudu ze dne 2. 11. 2017 č. j. 25 Cm 163/2005-907 bylo usnesení napadené námitkami bez výzvy k jejich odůvodnění potvrzeno.
II.
Argumentace stěžovatelky
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že potvrzení usnesení obsahujícího výzvu k zaplacení doplatku soudního poplatku bylo protiústavní, neboť městský soud nepostupoval podle §43 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), a nevyzval stěžovatelku k odstranění vad jejího podání. Městský soud tak nemohl zjistit, z jakých důvodů stěžovatelka usnesení napadá a čeho se domáhá. Uvedeným postupem podle stěžovatelky rovněž došlo k porušení pravidel poučovací povinnosti podle §5 o. s. ř. V této souvislosti odkázala na dřívější rozhodovací praxi Ústavního soudu, zejména nález ze dne 15. 9. 2011 sp. zn. III. ÚS 1233/11 (pozn.: rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
4. Ústavní soud podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatelka nemá k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
5. Ústavní soud považuje za nutné připomenout, že právo na soudní ochranu podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 36 odst. l Listiny je porušeno, je-li komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. odmítá-li soud jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. zůstává-li v řízení bez zákonného důvodu nečinný. V této souvislosti Ústavní soud dodává, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nenáleží mu ani výkon dohledu nad jejich rozhodovací činností. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace jsou záležitostí obecných soudů [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 9. 1996 sp. zn. II. ÚS 81/95 (U 22/6 SbNU 575)]. Ústavní soud může do jejich činnosti zasáhnout pouze tehdy, pokud právní závěry obecných soudů jsou v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění nevyplývají, nebo pokud porušení některé z norem tzv. podústavního práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy), anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. uplatněním přepjatého formalismu při aplikaci práva), zakládá porušení základního práva nebo svobody. Žádný z těchto závěrů však v nyní posuzované věci nelze učinit, neboť Ústavní soud po seznámení se s obsahem ústavní stížnosti a usnesením městského soudu dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že nesprávným postupem městského soudu, který ji nevyzval k doplnění podaných námitek, jí byla odňata možnost domáhat se přezkumu napadeného usnesení obsahujícího výzvu k zaplacení doplatku soudního poplatku.
7. Z §36a odst. 5 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, že asistent soudce je oprávněn podílet se na rozhodovací činnosti soudu v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem pro vyšší soudní úředníky. Podle §9 odst. 2 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, dále platí, že proti rozhodnutí vydanému vyšším soudním úředníkem v občanském soudním řízení nebo soudním řízení správním, proti němuž nelze podat odvolání, odpor nebo námitky podle občanského soudního řádu, může účastník řízení podat námitky do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. O těchto námitkách rozhodne předseda senátu, který rozhodnutí vydané vyšším soudním úředníkem bez jednání potvrdí nebo změní. Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, použijí se na námitkové řízení ustanovení upravující odvolání podle občanského soudního řádu obdobně. Podle §212a odst. 2 o. s. ř. platí, že rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, nelze přezkoumat podle odst. 1, neobsahuje-li odvolání přes výzvu soudu (§43 a §209) žádné odvolací důvody. Vzhledem k tomu, že v nyní posuzované věci nebylo napadeno usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, lze vyslovit závěr, že neuvedení námitkových důvodů nebránilo projednání námitkového podání (§212a odst. 2 o. s. ř. a contrario).
8. Z odůvodnění napadeného usnesení je zřejmé, že městský soud při rozhodování o námitkách stěžovatelky aplikoval výše uvedená ustanovení, a proto v jeho postupu nelze spatřovat žádná pochybení.
9. Na základě uvedeného Ústavní soud konstatuje, že postupem městského soudu nedošlo k zásahu do základních práv stěžovatelky, a proto byla její ústavní stížnost bez přítomnosti účastníků mimo ústní jednání odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. února 2018
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu