Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 02.05.2002, sp. zn. III. ÚS 455/01 [ nález / JURKA / výz-3 ], paralelní citace: N 57/26 SbNU 113 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2002:3.US.455.01

sp. zn. III. ÚS 455/01 Nález Ústavní soud ČR rozhodl bez ústního jednání v senátě ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatelky H. Č-ové, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 22 Co 501/2001-70, ze dne 12. 4. 2001, takto: Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 22 Co 501/2001-70, ze dne 12. 4. 2001, se ve výroku V. o náhradě nákladů odvolacího řízení, zrušuje. Odůvodnění: Navrhovatelka faxovým podáním ze dne 26. 7. 2001 předložila Ústavnímu soudu návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti. Faxové podání bylo doplněno písemným podáním ze dne 26. 7. 2001, doručeným Ústavnímu soudu dne 27. 7. 2001. Návrh směřoval proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 22 Co 501/2001-70, ze dne 12. 4. 2001, a to proti výroku označenému jako V, jímž bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení tak, že navrhovatelka byla povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 9.861,30 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Napadeným rozsudkem bylo podle názoru navrhovatelky porušeno její základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a současně došlo k porušení čl. 90 Ústavy ČR a čl. 1 Listiny. Návrh byl podán včas. K posouzení návrhu si Ústavní soud vyžádal spis, sp. zn. 5 C 968/2000, vedený u Okresního soudu v Jindřichově Hradci. Ze spisu k meritu věci Ústavní soud zjistil, že navrhovatelka jako žalobkyně se žalobou domáhala, aby soud stanovil, že žalovaný je povinen zaplatit navrhovatelce částku 25.000,- Kč s příslušenstvím. Okresní soud v Jindřichově Hradci rozhodl ve věci rozsudkem, č.j. 5 C 968/2000-43, ze dne 8. 1. 2001 tak, že žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni částku 10.000,- Kč s příslušenstvím, v částce 15.000,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl. Dále rozhodl je žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 2.380,- Kč a státu náklady řízení ve výši 253,20 Kč a žalovanému uložil rovněž povinnost zaplatit státu náklady řízení ve výši 168,80 Kč. V odůvodnění pak Okresní soud v Jindřichově Hradci ve vztahu k nákladům řízení uvedl, že postupoval podle §142 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") poměrným rozdělením. Převážně úspěšným byl ve sporu žalovaný, a to v rozsahu 60 %, v rozsahu 40 % byl neúspěšný. U žalobkyně poměr úspěchu a neúspěchu byl opačný. Z uvedeného pak soud I. stupně dovodil, že žalovaný má nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 20 % svých nákladů. V tomto rozsahu pak soud I. stupně vypočetl výši náhrady nákladů řízení, které byl žalobkyně povinna zaplatit žalovanému, a to v částce 2.380,- Kč. Proti rozsudku soudu I. stupně podal odvolání žalovaný, a to do všech výroků s výjimkou výroku zamítavého a navrhoval, aby odvolací soud žalobu v plném rozsahu zamítl. Proti tomuto rozsudku podala odvolání i žalobkyně, a to do výroku zamítavého, jímž nebylo vyhověno původní žalované částce 25.000,- Kč a bylo přiznáno jen 10.000,- Kč s příslušenstvím. Dále se žalobkyně odvolala i do výroku o náhradě nákladů řízení. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu v částce 1.000,- Kč zpět po výslovném prohlášení žalovaného, že jí uhradil uvedenou částku jako platbu na jistinu, nikoliv na úhradu úroků z prodlení. Žádala proto, aby odvolací soud zavázal žalovaného zaplatit částku 24.000,- Kč s příslušenstvím. Krajský soud v Hradci Králové rozhodl o odvolání rozsudkem, č.j. 22 Co 501/2001-70, ze dne 12. 4. 2001 tak, že rozsudek soudu I. stupně ve výroku o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 10.000,- Kč s příslušenstvím v rozsahu, v němž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jistinu 1.000,- Kč zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil. Dále odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně ve výroku o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 10.000,- Kč tak, že žalovaný je povinen zaplatit částku 9.000,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení. Rozsudek soudu I. stupně o částečném zamítnutí žaloby a rozsudek o nákladech řízení ve vztahu k českému státu odvolací soud potvrdil. Dále odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně ve výroku o povinnosti žalobkyně nahradit náklady žalovanému tak, že tato povinnost činí částku 2.030,- Kč. Konečně odvolací soud rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 9.861,- 30 Kč. V odůvodnění konstatoval, že odvolání žalobkyně není důvodné s výjimkou odvolání do nákladů řízení a odvolání žalovaného není rovněž důvodné. V odůvodnění ve vztahu k rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení pak odvolací soud uvedl, že o náhradě nákladů rozhodl podle §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., úspěšnému žalovanému přiznal celkovou uvedenou částku. Do rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 22 Co 501/2001-70, ze dne 12. 4. 2001, podala navrhovatelka návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti (dále jen "návrh"), který však směřoval jen do rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení. Podle názoru navrhovatelky napadeným výrokem došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a současně bylo porušeno ustanovení čl. 90 Ústavy ČR a čl. 1 Listiny. Porušení svého práva spatřovala navrhovatelka v tom, že ačkoliv odvolací soud nejdříve konstatoval, že odvolání žalobkyně (s výjimkou odvolání do nákladů řízení) i odvolání žalovaného nejsou důvodné, přesto při rozhodování o náhradě nákladů odvolacího řízení postupoval podle §142 odst. 1 o.s.ř. a žalovanému jako plně úspěšnému přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši. Podle názoru navrhovatelky v řízení odvolacím nebyl plně úspěšný ani žalovaný ani žalobkyně (s výjimkou náhrady nákladů řízení před soudem I. stupně), a proto měl odvolací soud rozhodnout tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud podle názoru navrhovatelky pochybil v tom, že aplikoval ustanovení §142 odst. 1 o.s.ř., neboť za situace, kdy odvolání obou účastníků ve věci samé bylo neúspěšné, když ve věci samé nedošlo ke změně rozsudku soudu I. stupně. Navrhovatelka proto žádala, aby Ústavní soud zrušil rozsudek soudu odvolacího ve výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení. K výzvě Ústavního soudu podal vyjádření Krajský soud v Českých Budějovicích jako účastník řízení. Ve velmi stručném vyjádření se odvolací soud plně odvolal na odůvodnění ústavní stížností napadeného rozsudku. Dle ust. §44 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, může Ústavní soud se souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od něho očekávat další objasnění věci. Vzhledem k tomu, že oba účastníci, a to navrhovatel podáním ze dne 16. 3 2002 a Krajský soud v Českých Budějovicích podáním ze dne 8. 3. 2002 vyjádřili svůj souhlas s upuštěním od ústního jednání a vzhledem k tomu, že také Ústavní soud má za to, že od ústního jednání nelze očekávat další objasnění věci, byl od něj v této věci upuštěno. Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv a svobod chráněných ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Vzhledem k tomu, že navrhovatelka se dovolávala ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že podaný návrh je opodstatněný. Ústavní soud se již ve své rozhodovací praxi zabýval otázkou rozhodování o nákladech řízení z pohledu možného porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny. V této věci dospěl k závěru, že nedílnou součástí práva na spravedlivý proces je rovněž i právo účastníka, aby snášel náklady související s uplatňováním svého práva jen v rozsahu, který mu určují příslušná ustanovení platného právního řádu, v tomto případě občanského soudního řádu. V předmětné věci při posouzení rozhodování obou obecných soudů v meritu věci dospěl Ústavní soud k závěru, že rozsudkem odvolacího soudu (s výjimkou zastavení řízení do částky 1.000,- Kč z důvodu, že žalovaný tuto částku jistiny zaplatil) byl potvrzen stav, který byl nastolen již rozsudkem soudu I. stupně, kdy tedy obě strany sporu vedeného před obecnými soudy byly úspěšné evidentně pouze v jeho části. Nelze podle názoru Ústavního soudu za situace, kdy žalovaný se odvoláním domáhal zamítnutí žaloby v plném rozsahu, dospět z hlediska rozhodování o náhradě nákladů odvolacího řízení k závěru, že žalovaný byl plně úspěšný tak, jak to učinil odvolací soud, který rozhodl o náhradě nákladů řízení podle §142 odst. 1 o.s.ř. právě s odůvodněním, že žalovaný byl ve věci úspěšný, aniž by svůj závěr blíže vysvětlil, a to zejména ve vztahu k výrokové části svého rozhodnutí, když právě ta zjevně nekoresponduje se závěry odvolacího soudu stran náhrady nákladů (výroku) odvolacího řízení. Rozhodování o nákladech (i civilního) soudního řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku. Pokud tedy soud rozhodne o náhradě nákladů řízení ve zjevném nesouladu s výrokem, kterým rozhodl v meritu věci, je nutno takový postup označit za postup, který porušuje principy práva na spravedlivý proces z hlediska čl. 90 Ústavy, jakož i čl. 36 odst. 1 Listiny. Poučení: Proti tomuto nálezu nelze podat odvolání. V Brně dne 2. května 2002