ECLI:CZ:US:2013:3.US.4554.12.1
sp. zn. III. ÚS 4554/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 5. února 2013 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jana Musila (soudce zpravodaje) a Pavla Rychetského ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Radka Březiny, právně zastoupeného JUDr. Jiřím Novákem, advokátem se sídlem Sokolská 60, 120 00 Praha 2, proti usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 27. 10. 2012 sp. zn. 0 Nt 153/2012 a proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 8. 11. 2012 sp. zn. 6 To 515/2012, za účasti Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně a Okresního soudu ve Zlíně, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností vycházející z ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, neboť jimi mělo dojít k porušení jeho základních práv garantovaných ústavním pořádkem. Dle názoru stěžovatele došlo k porušení jeho základního práva na osobní svobodu a stíhání jen ze zákonných důvodů dle článku 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel dále tvrdí, že v jeho trestní věci došlo k porušení ústavní zásady dle §8 odst. 5 Listiny, podle níž nikdo nesmí být vzat do vazby leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu. Dle ústavní stížnosti mělo dále dojít k porušení základního práva stěžovatele na soudní ochranu a spravedlivý proces podle článku 36 odst. 1 Listiny a článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Jak vyplývá z odůvodnění ústavní stížnosti a jejích příloh, bylo dne 26. 10. 2012 usnesením policejního orgánu zahájeno trestní stíhání stěžovatele pro zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Stěžovatel byl již dne 25. 10. 2012 policií podle §76 odst. 1 tr. řádu zadržen a ve lhůtě dle §77 odst. 1 tr. řádu předán soudu s návrhem státního zástupce na vzetí do vazby. V záhlaví označeným usnesením Okresní soud ve Zlíně rozhodl, že se stěžovatel (v trestní věci "obviněný") podle §68 odst. 1 tr. řádu bere do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a), b) tr. řádu. Proti tomuto usnesení podal navrhovatel stížnost, kterou však Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 8. 11. 2012 podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodnou zamítl.
V odůvodnění ústavní stížnosti se (stručně řečeno) namítá, že řízení před okresním soudem, jež vyústilo v uvalení vazby na stěžovatele, postrádalo rysy kontradiktornosti a tzv. rovnosti zbraní. Tento údajný nedostatek se měl projevit v tom, že okresní soud neumožnil stěžovateli ani jeho obhájci nahlédnout do vyšetřovacího spisu, aby mohl vyvracet důvody státního zástupce pro vzetí do vazby. Stěžovatel považuje za nedostatečné, pokud bylo při vazebním zasedání pouze obecně odkázáno na výsledky použitých operativně pátracích prostředků, aniž by bylo obhajobě umožněno se s těmito výsledky dopodrobna seznámit a polemizovat se skutkovými závěry policejního orgánu a státního zástupce o důvodnosti vazebního stíhání i trestního stíhání vůbec. Stěžovatel je dále přesvědčen, že soudce rozhodující o vazbě překročil svou zákonem vymezenou pravomoc, pokud postupoval dle §65 odst. 2 tr. řádu a odepřel straně obhajoby nahlédnutí do spisu, neboť tento postup je v přípravném řízení zákonem vyhrazen toliko policejnímu orgánu, resp. státnímu zástupci.
II.
Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústavy") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
V řízení o individuální ústavní stížnosti Ústavní soud rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů podle §43 odst. 2 písm. a) návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení. Předpokladem zde je objektivně založená způsobilost rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. nemůže-li se, již ku své povaze a obsahu, dotknout ústavně zaručených práv a svobod.
V projednávané věci je z odůvodnění napadených rozhodnutí a z dalších k ústavní stížnosti přiložených listin patrno, že stěžovatel ve svém návrhu toliko opakuje argumenty a námitky, s nimiž se již podrobně vypořádal krajský soud ve svém usnesení ze dne 8. 11. 2012. Z hlediska dodržení zásady kontradiktornosti považuje Ústavní soud za dostatečné, že stěžovatel byl soudem seznámen s obsahem návrhu státního zástupce na vzetí do vazby. Stěžovatel ve vazebním zasedání mohl polemizovat se skutkovými závěry, z nichž orgán veřejné žaloby dovozuje nutnost jeho vazebního stíhání. Tu je třeba připomenout, že důvody vazby útěkové dle §67 písm. a) tr. řádu vyplývaly v dané trestní věci především z nepopiratelných okolností zadržení stěžovatele, který se po určitou dobu před policií skrýval. Je pravda, že trestní obvinění, které proti stěžovateli bylo vzneseno, případně i důvody vazby koluzní dle §67 písm. b) tr. řádu vyplývají ze zjištění policie učiněných prostřednictvím operativně-pátracích prostředků, zejména odposlechů telekomunikačního provozu. Z této skutečnosti však dle názoru Ústavního soudu nelze dovodit povinnost soudu či orgánů činných v trestním řízení obviněnému před rozhodnutím o vazbě zpřístupnit veškerý obsah vyšetřovacího spisu. V raném stadiu vyšetřování závažné organizované trestné činnosti by takový postup takřka s jistotou zmařil nebo výrazně ztížil objasnění věci. Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí akceptoval obdobný postup orgánů činných v trestním řízení, který je veden snahou o zabezpečení a ochranu důkazních pramenů (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 239/04).
Postup dle §65 odst. 1, 2 tr. řádu je vyhrazen toliko orgánům činným v přípravném řízení a soudce rozhodující o vazbě dle §68 odst. 1 tr. řádu nemůže roli těchto orgánů suplovat. Vazební soudce však může s odkazem na převahu zájmu na ochraně důkazních pramenů v raném stadiu trestního řízení postupovat tak, že z obsahu spisu toliko tlumočí straně obhajoby zjištění významná pro rozhodnutí o vazbě.
Ústavní soud vždy zdůrazňuje výlučnou pravomoc obecných soudů, pokud jde o skutková zjištění, jež mají nasvědčovat nezbytnosti uvalení vazby. Rozhodování o vazbě může být ze své podstaty vedeno toliko v rovině určité pravděpodobnosti (nikoliv jistoty) ohledně důsledků, které mohou nastat, nebude-li obviněný vzat do vazby. V projednávané věci je z odůvodnění napadených rozhodnutí a z příloh ústavní stížnosti dostatečně patrná objektivní konstelace, jež vzetí stěžovatele do vazby z důvodů dle §67 písm. a), b) opodstatňuje.
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení základních práv stěžovatele, byl nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. února 2013
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu Ústavního soudu