ECLI:CZ:US:2005:3.US.464.04
sp. zn. III. ÚS 464/04
Usnesení
III.ÚS 464/04
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 15. září 2005 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Pavla Holländera a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti 1) A. F. a 2) M. F., zastoupených JUDr. Marií Boháčovou, advokátkou se sídlem Praha 6, Za Pohořelcem 15, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. dubna 2004 č. j. 25 Co 196/2004-471, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníka řízení a 1) R. F., 2) Okresního soudu v Hradci Králové a 3) Městského úřadu Nový Bydžov, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
I.
Stěžovatelky v návrhu, směřujícím proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 4. 2004 č. j. 25 Co 196/2004-471, uvádějí, že tímto rozhodnutím, které potvrdilo usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 29. ledna 2004 č. j. P 419/2002-430 o uložení pokut první stěžovatelce (matce nezletilé M. F., dále jen "matka nezletilé") za zmaření styku prvního vedlejšího účastníka (otce nezletilé M. F., dále jen "otec nezletilé") s druhou účastnicí (dále jen "nezletilá") došlo k porušení čl. 3 odst.1, čl. 12 Úmluvy o právech dítěte, a čl. 36 a následujících Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 1 a čl. 90 Ústavy.
V odůvodnění návrhu stěžovatelky uvádějí, že rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 28. 4. 1999 č. j. P 12/95-581, který nabyl právní moci dne 17. 4. 2000, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2000 č. j. 23 Co 476/99-662, byla nezletilá svěřena do výchovy své matky a otci nezletilé bylo uloženo přispívat na její výživu částkou 1 000,- Kč měsíčně. Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 6. 12. 2002 č. j. P 419/2002-291 ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 19. 2. 2003 č. j. P 419/2002-295 byla schválena dohoda rodičů o styku s nezletilou.
Ke skutkové stránce věci matka nezletilé uvádí, že styk nezletilé s otcem původně umožňovala i nad rámec soudem schválené dohody, neboť přes vleklé spory s otcem nezletilé doufala v pozdější uklidnění vztahů. Protože však otec vůči nezletilé zaujímal neúnosný postoj, který podle názoru matky nezletilé nezletilou poškozoval jak v jejím mravním, tak i psychickém vývoji, omezila styk otce s nezletilou. Podáním u Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 10. 12. 2003 se pak domáhala, aby příslušný soud rozhodl o omezení styku nezletilé s otcem a současně navrhovala přerušení řízení o výkonu rozhodnutí podle ustanovení §109 odst. 1 písm. b), resp. §109 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."). Důvodem výše uvedeného postupu matky nezletilé bylo jednání otce nezletilé, který měl v červnu 2003 navést nezletilou k tomu, aby pro něj ukradla z domácnosti své matky celkem 3 000,- Kč a předala je svému otci. K tomuto jednání se později sama přiznala. Protože za nezletilou byla v této době odpovědná její matka, byl s ní na obvodním oddělení Policie proveden pohovor s upozorněním na případnou možnost trestního postihu v případě další trestné činnosti nezletilé.
Matka nezletilé dále uvádí, že v době podání návrhu bylo proti otci nezletilé vedeno trestní stíhání pro trestný čin ohrožování mravní výchovy mládeže [podle §217 odst. 1 písm. b) trestního zákona], z čehož dovozuje v návaznosti na další nepřiměřené a zcela nevhodné jednání otce nezletilé v průběhu školní výuky dne 16. 6. 2003, že všechny tyto stresující skutečnosti do značné míry zavinily zhoršení psychického stavu nezletilé. Proto matka nezletilé na doporučení klinické psycholožky nezletilou "ponechala v klidu" a rozhodla se otci přestat předávat nezletilou ke styku.
Ve vztahu k rozhodování obecných soudů stěžovatelky namítají, že nebyly v dostatečné míře zváženy důvody uváděné v jejich podání, které matku nezletilé vedly k bránění styku nezletilé s otcem, neboť pokud by tomu tak bylo, nemohly by soudy údajně po matce nezletilé spravedlivě požadovat, aby i nadále plnila povinnosti vyplývající ze schválené dohody o úpravě styku nezletilé s otcem. Matka nezletilé tvrdí, že soudy obou stupňů při svém rozhodování nevzaly v úvahu kritéria uvedená v čl. 3 odst. 1 a v čl. 9 odst. 3 Úmluvy o právech dítěte (uveřejněné ve sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí o Úmluvě o právech dítěte, dále jen "Úmluva" pod č. 104/1991 Sb.).
I když v rámci řízení o výkonu soudem schválené dohody nelze v zásadě vlastní (podkladové) rozhodnutí přezkoumávat, měly podle názoru matky nezletilé soudy zabezpečit právo nezletilé, která již v té době byla schopná formulovat svůj názor, vyjádřit své názory v záležitosti kontaktu s otcem. Toto právo nezletilé ve smyslu čl. 12 Úmluvy a §100 odst. 3 o. s. ř. údajně nebylo v řízení o výkonu soudem schválené dohody respektováno.
Za porušení práva na spravedlivý proces považují stěžovatelky nedostatky odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, které lze shrnout tak, že zejména soud prvního stupně pouze vyjmenoval jednotlivé důkazy jím provedené, aniž však v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlil vztah mezi těmito důkazy a závěrem soudu konstatujícím, že v předmětné věci nebyla zjištěna taková objektivní překážka, která by mohla opravňovat matku nezletilé v bránění styku nezletilé s jejím otcem ve smyslu schválené dohody.Toto pochybení podle názoru stěžovatelek nenapravil ani soud odvolací, který napadené rozhodnutí jen potvrdil s odkazem na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, s nímž se zcela ztotožnil.
II.
Ústavní soud si pro posouzení důvodnosti námitek stěžovatelek vyžádal příslušný opatrovnický spis, který je nyní součástí spisu vedeného Okresním soudem v Příbrami pod sp. zn. 12 P 19/2005, z něhož zjistil následující skutečnosti:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 6. 12. 2002 č. j. P 419/2002-291 ve spojení s opravným usnesením téhož soudu ze dne 19. 2. 2003 č. j. P 419/2002-295, který nabyl právní moci dne 26. 2. 2003, výše označený soud schválil dohodu rodičů nezletilé o úpravě styku; toto rozhodnutí navazuje na rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 28. 4. 1999 č. j. P 12/95-581 potvrzený rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2000 č. j. 23 Co 476/99-662, kterým byla nezletilá svěřena do výchovy své matky a otci byla uložena povinnost přispívat na její výživu stanovenou částkou. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně stručně shrnul dosavadní rozhodnutí soudů ve věci péče o nezletilou; rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 23. 9. 1998 č. j. P 12/95-468 byla nezletilá svěřena do péče otce. Usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 7. 1. 2001 č. j. Nc 1601/2001-11 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2001 č. j. 31 Co 49/2001-30 byla nezletilá předběžným opatřením podle ustanovení §76a o. s. ř. předána do péče Dětského domova Stránčice, dalším předběžným opatřením Okresního soudu v Hradci Králové ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové byla předána do Dětského domova v Potštejně.
Od dubna roku 2003 podával otec nezletilé, po každém podle jeho názoru zmařeném styku s nezletilou, návrhy na výkon rozhodnutí soudem schválené dohody a to na č. l. 304, 310, 321, 356, 372, 375, 379, 386 a 392 spisu.
Na č. l. 318-319 spisu je založena psychologická zpráva ze dne 21. 7. 2003 poskytnutá na vyžádání první stěžovatelce, v níž se první stěžovatelce doporučuje dočasně omezit styky nezletilé s otcem s tím, aby požádala o odborný názor v této věci i PhDr. P., který nezletilou vyšetřoval v rámci soudního znaleckého posudku.
Na č. l. 324 je založeno usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 6. 8. 2003 č. j. P 419/2002-324, potvrzené usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 9. 2003 č. j. 21 Co 425/2003-360, jímž označený soud nařídil k realizaci prázdninového styku otce s nezletilou výkon rozhodnutí odnětím nezletilé matce a její předání otci. Téhož dne zaslal soud prvního stupně matce nezletilé výzvu podle ustanovení §272 odst. 2 o. s. ř. (č. l. 325) k plnění podmínek dohody. Návrh otce na vydání předběžného opatření, jímž by mu byla nezletilá předána do trvalé péče, Okresní soud v Hradci Králové zamítl.
Na č. l. 320 se z protokolu ze dne 14. 8. 2003 o výkonu rozhodnutí odnětím nezletilé sepsaného vyšší soudní úřednicí Okresního soudu v Hradci Králové zjišťuje, že k realizaci výkonu rozhodnutí nemohlo dojít, neboť dům, kde nezletilá bydlí se svou matkou, byl uzamčen a podle sdělení sousedů se v něm asi posledních 14 dnů nezletilá nezdržovala.
Dne 3. 11. 2003 podal otec nezletilé u Okresního soudu v Hradci Králové návrh na změnu výchovného prostředí nezletilé (na č. l. 381-383).
Dne 5. 12. 2003 obdržel výše označený soud prvního stupně návrh první stěžovatelky na omezení styku nezletilé s otcem, spojený s jejím vyjádřením k návrhům otce na výkon rozhodnutí a změnu výchovného prostředí (na č. l. 400-401). V tomto podání první stěžovatelka uvádí, že ještě před právní mocí rozsudku, jímž byla schválena dohoda rodičů nezletilé o styku s nezletilou, umožňovala styk otce i nad rámec uzavřené dohody, neboť se domnívala, že tak přispěje ke zklidnění napjatých vztahů s bývalým manželem. Tento vstřícný krok nebyl otcem nezletilé akceptován "a jeho chování dosáhlo již tak neúnosné míry, že se domnívá, že je na místě omezit styk otce s dcerou, neboť by mohlo dojít k vážné újmě na jejím mravním a duševním vývoji." Dále se zde uvádí, že matka nezletilé neumožňovala styk otci s nezletilou po závažném incidentu počátkem června, neboť nezletilá z návodu otce matce a jejímu druhovi ukradla 3 000,- Kč. Dále poukazuje matka nezletilé na trestní minulost otce nezletilé a na současně proti němu vedené trestní řízení. K dalšímu narušení psychické rovnováhy nezletilé došlo podle tvrzení její matky dne 16. 6. 2003, kdy se otec se svou družkou dostavil do školy a během výuky i přes upozornění učitelky, že děti píší závěrečnou práci z matematiky, žádal vyvolání nezletilé ze třídy na chodbu, kde přede všemi křičel, že nezletilá je doma zneužívána a chtěl, aby se o tom na místě přesvědčili. Z tohoto důvodu matka nezletilé a po poradě s klinickou psycholožkou PhDr. U. nechala nezletilou v klidu a otci ji nepředávala. Podle jejího názoru jsou trvalé konflikty s otcem nezletilé zaviněny jeho nepravdivým osočováním o špatné péči matky o nezletilou a šířením pomluv v místě jejího bydliště i mezi jejími zaměstnanci. Matka nezletilé vyslovila i své přesvědčení, že se otec v polovině listopadu pokusil nezletilou unést, neboť po skončení vyučování jí přemlouval, aby s ním odešla a pokud nezletilá odmítla, nevybíravými slovy ji napadl. Ze všech výše uvedených důvodu matka nezletilé navrhovala, aby soud prvního stupně otci styk s nezletilou zakázal, případně jej omezil dle návrhu, a do doby rozhodnutí o těchto návrzích řízení ve věci výkonu rozhodnutí přerušil.
Usnesením ze dne 29. 1. 2004 č. j. P 419/2002-430 Okresní soud v Hradci Králové v řízení o výkonu rozhodnutí uložil matce nezletilé za celkem šest případů zmařeného styku otce s nezletilou v období od září do listopadu 2003 pokuty v celkové výši 12 000,- Kč (tj. částku 2000,- Kč za každý případ zmařeného styku).
V odůvodnění usnesení soud prvního stupně konstatoval, že matce nezletilé byla dne 12. 8. 2003 doručena do vlastních rukou výzva podle ustanovení §272 odst. 2 o. s. ř. k respektování soudem schválené dohody rodičů o úpravě styku otce s nezletilou. Z listinných důkazů (ze zprávy třídní učitelky nezletilé, zprávy ošetřující lékařky a z výpisu z její zdravotnické dokumentace) soud prvního stupně vzal za prokázané, že v rozhodném období nevyhledala matka s nezletilou lékařské ošetření z důvodu nemoci. Nezletilá nebyla přítomna po celou dobu výuky ve škole pouze dne 24. 10. 2003. Ze všech těchto skutečností soud prvního stupně dospěl ke skutkovému zjištění, že ačkoli byla matka nezletilé vyzvána k dobrovolnému plnění svých povinností vyplývajících z dohody, podmínky soudem schválené dohody o úpravě styku nezletilé s otcem ve výše uvedeném období v minimálně šesti případech neplnila, a to za situace, při níž "neexistovaly žádné objektivní překážky, které by mohly být důvodem k tomu, že matka odmítala otci nezletilou předat". V dalších třech případech neuskutečněného styku soud přihlédl k omezené absenci nezletilé ve škole a pokutu za neuskutečněný styk v těchto dnech matce neuložil. Podle názoru soudu prvního stupně matka nezletilé ve svém vyjádření neuvedla žádné objektivní překážky bránící realizaci styku otce s nezletilou. Ze zpráv PhDr. U., jakož i z obsahu dalších soudem citovaných listin nelze podle přesvědčení soudu prvního stupně dospět k závěru o existenci skutečností, které zavinění matky při neplnění jejích povinností při realizaci styku vylučují. Soud prvního stupně proto postupoval podle ustanovení §272 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a uložil matce za nerespektování vykonatelného rozhodnutí pokutu za každý nerealizovaný styk.
Z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 4. 2004 č. j. 25 Co 196/2004-471 se zjišťuje, že odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil, a v odůvodnění rozhodnutí nejprve konstatoval, že zcela souhlasí jak se skutkovými, tak i s právními závěry soudu prvního stupně, přičemž k odvolacím námitkám matky nezletilé uvedl, že tato tvrzení neobsahují žádné relevantní důvody, které by byly způsobilé vyvrátit důvodnost návrhů otce nezletilé, že matka nezletilé vědomě porušuje svou povinnost předávat nezletilou ke styku, jak jí to ukládá soudem schválená dohoda. Odvolací soud konstatoval, že "bezpečně nebyly v řízení zjištěny takové skutečnosti, které by vylučovaly styk otce s nezletilou". Podle jeho názoru námitky matky nezletilé nelze v řízení o výkon rozhodnutí přezkoumávat v rozsahu, který by ve své podstatě znamenal revizi pravomocného podkladového rozhodnutí - soudem schválené dohody o úpravě styku otce s nezletilou. V případě, že je matka nezletilé přesvědčena, že v dané věci existují důvody umožňující omezení či dokonce zákaz styku nezletilé s jejím otcem, je třeba vyčkat řešení těchto otázek v řízení o takovém návrhu. Ve vztahu k tvrzení matky o narušení psychické stability nezletilé v důsledku jednání jejího otce odvolací soud konstatoval, že je v rozporu se zprávami třídní učitelky nezletilé, z nichž vyplývá, že nezletilá ve škole zdárně prospívá a nejsou na ní patrny žádné újmy.
III.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem připojeného spisu, ve vztahu k tvrzení stěžovatelek o porušení ústavnosti ze strany Krajského soudu v Hradci Králové dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.
Ústavní soud nejprve podotýká, že posuzoval předmětnou ústavní stížnost pouze z hledisek kompetencí daných mu Ústavou jako soudnímu orgánu ochrany ústavnosti. Není proto jeho úkolem "kontrolovat" rozhodovací pravomoc obecných soudů pokud tyto soudy respektují principy obsažené v hlavě páté Listiny.
V předmětné ústavní stížnosti jsou stěžovatelkami akcentovány dvě roviny námitek:
1) obecné soudy porušily výše označené články Úmluvy tím, že se neztotožnily s důvody namítanými matkou nezletilé a neposoudily je jako natolik závažné z hlediska její rodičovské zodpovědnosti, že svým charakterem vylučovaly realizaci styku otce s nezletilou, a
2) zejména odvolací soud nenaplnil zákonné povinnosti uložené mu v ustanovení §157 odst. 2 o. s. ř., pokud v odůvodnění svého rozhodnutí blíže nevysvětlil své úvahy, které ho vedly ke skutkovým a právním závěrům uvedeným v napadeném usnesení.
K první skupině námitek stěžovatelek je nutné připomenout skutečný účel řízení o výkon rozhodnutí (soudem schválené dohody rodičů o styku nezletilé s otcem), kterým je nejprve upozornit a v případě dobrovolného neplnění uložených povinností zvoleným donucovacím prostředkem zajistit jak realizaci práv druhého rodiče na styk se svým dítětem, tak současně, a to především, respektovat právo dítěte udržovat pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči, pokud jsou v zájmu dítěte (čl. 9 odst. 3 Úmluvy). Posledně uvedená podmínka nezbytnosti zájmu dítěte je podle ustálené judikatury Evropského soudu pro lidská práva hlediskem stěžejním při hodnocení povinnosti státních orgánů použít všech vhodných forem donucovacích prostředků za účelem navázání (a udržení) styku mezi rodičem a dítětem. Tento zájem dítěte je třeba posuzovat z hledisek objektivních, nikoli tedy z pouhého subjektivního hodnocení výhodnosti či naopak nevýhodnosti pozice toho kterého z obou rodičů.
Jak správně zdůraznil odvolací soud v napadeném usnesení, úkolem soudu v řízení o výkon rozhodnutí ve věcech péče o nezletilé není přezkoumávat pokladové rozhodnutí z důvodu nesouhlasu povinného rodiče s plněním jemu uložených povinností, ale zjistit, zda k porušení povinností došlo vinou rodiče či z důvodů jiných, objektivních, např. onemocněním dítěte. Takové objektivní důvody, které by bránily matce nezletilé plnit jí uložené povinnosti předávat nezletilou otci ke styku v dohodnutých termínech, byly obecnými soudy shledány jen ve velmi omezeném rozsahu, přičemž z návrhů otce nezletilé je patrné, že matka neplnila své povinnosti ze soudem schválené dohody nejen od počátku června 2003, ale i před tímto obdobím, aniž k této skutečnosti podávala jakékoli vysvětlení.
Pokud stěžovatelky namítají, že obecné soudy nevzaly v úvahu vlastní názor nezletilé k projednávané věci, bylo by možno souhlasit s touto námitkou v případě, že by nezletilá v průběhu styku dávala opakovaně najevo, že styk s otcem v dohodnutých termínech odmítá, resp. že její do této doby velmi kladný vztah k otci se zcela zásadním způsobem změnil v naprosté odmítání, a tento postoj se závažným negativním způsobem odráží na jejím psychickém vývoji. K takovým skutečnostem však nedošlo a ani stěžovatelky v průběhu řízení nic takového neuváděly. Proto Ústavní soud nemohl ani v tomto případě přisvědčit tvrzení stěžovatelek o porušení jejich ústavních práv.
Ve druhé oblasti námitek, směřujících zejména proti nedostatkům v odůvodnění rozhodnutí obou obecných soudů, spatřují stěžovatelky porušení svého práva na spravedlivý proces. Stěžovatelky se odvolávají v této otázce rovněž na závěry Ústavního soudu uvedené v jeho nálezu ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/95 (uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu sv. 3 pod č. 34, str. 257), které se týkají povinnosti soudů své rozsudky odpovídajícím způsobem odůvodnit, a to způsobem, který je zakotven v ustanovení §157 odst.1, odst. 2 o. s. ř.
Ani tyto námitky nepokládá Ústavní soud za oprávněné. Oba obecné soudy jasně a srozumitelně uvedly, proč chování matky nezletilé v případě porušování dohody a jí uváděné důvody neshledaly za relevantní a její tvrzení o psychické újmě nezletilé za věrohodné. Takže ani tato druhá oblast námitek stěžovatelek nezakládá ve svých důsledcích opodstatněnost tvrzení o porušení jejich práva na spravedlivý proces, resp. o porušení čl. 1 a čl. 90 Ústavy.
Ze všech shora uvedených důvodů proto Ústavní soud návrh odmítl, podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. září 2005
Jiří Mucha v. r.
předseda senátu Ústavního soudu