ECLI:CZ:US:2008:3.US.478.05.1
sp. zn. III. ÚS 478/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 3. ledna 2008 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Jana Musila (soudce zpravodaje) a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky FORMTECH CZ, a. s., se sídlem Trmice, Koštov 112, IČ: 25475622, zastoupené JUDr. Josefem Tichým, advokátem se sídlem Kramoly 39, Ústí nad Labem, proti exekučnímu příkazu Mgr. Tomáše Pospíchala, soudního exekutora v Nymburku ze dne 25. července 2005 č. j. Ex 758/2004-50, za účasti Mgr. Tomáše Pospíchala, soudního exekutora, se sídlem Nymburk, ul. Komenského 1427/23, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti napadá v záhlaví usnesení označený exekuční příkaz soudního exekutora Mgr. Tomáše Pospíchala (dále jen "exekutor"), kterým byla podle názoru stěžovatelky porušena její základní práva a svobody ve smyslu článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), článku 2 odst. 3 Ústavy, jakož i článku 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen "Úmluva").
Stěžovatelka shrnuje procesní stránku projednávané věci a uvádí, že usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 11. 2004 č. j. 42 Nc 8470/2004-22 byla nařízena exekuce na majetek stěžovatelky podle vykonatelného notářského zápisu ze dne 26. 3. 2004 sepsaného notářem JUDr. B. H. pod č. j. NZ 157/2004, N 215/2004 k uspokojení pohledávky oprávněné XEROX CZECH REPUBLIC s. r. o. (dále jen "oprávněná"). Stěžovatelka dále uvádí, že předmětný notářský zápis obsahoval dohodu o přímé vykonatelnosti pro případ nezaplacení kupní ceny ze smlouvy uzavřené dne 22. 12. 2003, včetně dodatků. Stěžovatelka prý jako kupující od kupní smlouvy odstoupila pro nesplnění podmínek smlouvy oprávněnou - prodávající. Odstoupení oprávněná neakceptovala a předmětný notářský zápis využila jako vykonatelný exekuční titul proti stěžovatelce.
Na základě výše uvedených skutečností stěžovatelka podala dne 23. 6. 2005 k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem návrhy na prohlášení exekuce za nepřípustnou a na její zastavení [§55 odst. 1 a §268 odst. 1 písm. h) exekučního řádu]. O těchto návrzích nebylo v době podání ústavní stížnosti dosud pravomocně rozhodnuto. Současně (téhož dne) stěžovatelka podala návrh na odložení exekuce podle ustanovení §54 odst. 1 exekučního řádu a §266 odst. 2 o. s. ř. O posledně uvedeném návrhu rozhodl Okresní soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 4. 7. 2005 sp. zn. 42 Nc 8470/2004, kterým nařízenou exekuci odložil do právní moci rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce. Rozhodnutí bylo v době podání ústavní stížnosti nepravomocné, neboť ho napadla oprávněná odvoláním.
Exekutorovi stěžovatelka vytýká, že i když je vázán soudním rozhodnutím od jeho vydání, přes vykonatelné rozhodnutí o odložení exekuce (které bylo exekutorovi doručeno telefaxem dne 4. 7. 2005) nepřestal ve věci nařízené exekuce konat procesní úkony, a to provedení exekuce přikázáním pohledávky z běžného účtu stěžovatelky právě napadeným exekučním příkazem ze dne 25. 7. 2005 č. j. Ex 758/2004-50, který byl stěžovatelce doručen dne 2. 8. 2005. Podle názoru stěžovatelky vydáním napadeného exekučního příkazu a jeho doručením peněžnímu ústavu v době, kdy byla exekuce, i když dočasně, odložena, byla porušena její ústavně zaručená práva.
Exekutor k těmto námitkám stěžovatelce sdělil, že nemá důvod nepokračovat ve své exekuční činnosti kromě těch úkonů, které by byly "bezprostředním provedením exekuce". S tímto názorem exekutora, a zejména s jeho úkony provedenými po doručení usnesení soudu o jejím odkladu, stěžovatelka nesouhlasí, protože podle jejího názoru zasahují do jejích základních práv a svobod. Současně stěžovatelka exekutorovi vytýká, že takto nesprávně nepostupoval jen vůči jednomu peněžnímu ústavu spravujícímu finanční prostředky stěžovatelky, ale že exekuční příkazy na přikázání jiných peněžních pohledávek doručil prakticky všem významným obchodním partnerům stěžovatelky, takže takto údajně zablokoval stěžovatelce přístup ke všem peněžním prostředkům, neboť pohledávky u obchodních partnerů stěžovatelky převyšovaly částku 10 miliónů Kč, přičemž v té době již byly exekutorem sepsány movité věci z majetku stěžovatelky v hodnotě 20 miliónů Kč.
Stěžovatelka se proto s ohledem na výše vyložené důvody domnívá, že exekutor postupuje v takové situaci "protiprávně", přičemž není ve své činnosti procesními prostředky v dispozici stěžovatelky "postižitelný".
Stěžovatelka se údajně snažila zamezit jeho "protiprávnímu jednání" vznesením námitky podjatosti, ta však byla příslušným soudem zamítnuta s odůvodněním, že pro nesprávnost postupu nelze podjatost exekutora namítat. Protože byl údajně exekutorem na zajištění exekuce pohledávky oprávněné ve výši 7.303.719,- Kč zajištěn majetek stěžovatelky v celkové hodnotě cca 30 miliónů Kč, nebyl exekutorem naplněn jeden z požadavků exekuce, tj. přiměřenosti procesu zajišťování majetku povinného, jak to má na mysli exekuční řád. Současně stěžovatelka zdůrazňuje, že nesouhlasí s názorem exekutora, že při odkladu exekuce nelze vykonávat pouze takové úkony, které bezprostředně směřují k realizaci exekuce; a že je prý nutné v uvedené procesní situaci "zakonzervovat" exekuční řízení ve stavu, v němž se nacházel v době rozhodnutí soudu o odložení exekuce.
II.
Z připojených listinných dokladů se zjišťuje, že usnesením ze dne 4. 7. 2005 sp. zn. 42 Nc 8470/2004 rozhodl Okresní soud v Ústí nad Labem v exekuční věci oprávněné proti stěžovatelce jako povinné tak, že provedení exekuce, nařízené usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 11. 2004 č. j. 42 Nc 8470/2004-22, se odkládá, a to do právní moci rozhodnutí o návrhu na její zastavení, který dne 23. 6. 2005 podala stěžovatelka u místně příslušného soudu.
V odůvodnění výše označeného usnesení okresní soud odkázal mimo jiné též na usnesení ze dne 10. 11. 2004 č. j. 42 Nc 8470/2004-22, které nabylo právní moci dne 18. 5. 2005, jímž byla na majetek stěžovatelky (povinné) nařízena exekuce.
Napadeným exekučním příkazem soudního exekutora Mgr. Tomáše Pospíchala ze dne 25. 7. 2005 č. j. Ex 758/2004-50 bylo ve věci oprávněné proti stěžovatelce o provedení exekuce pro částku 7.303.719,- Kč s příslušenstvím rozhodnuto tak, že k uspokojení pohledávek oprávněné, jejích nákladů a nákladů exekuce byla nařízena exekuce přikázáním pohledávky z běžného účtu stěžovatelky v CZK, vedeného u peněžního ústavu HVB Bank Czech Republic, a. s.
Stěžovatelka byla poučena o tom, že okamžikem, v němž bude doručen exekuční příkaz označenému peněžnímu ústavu, ztratí právo vybrat peněžní prostředky ze svého účtu, nemůže použít tyto prostředky k platbám nebo s nimi jinak nakládat, a to až do výše vymáhané pohledávky a jejího příslušenství.
Označený peněžní ústav měl provést exekuci odepsáním vymáhané pohledávky a jejího příslušenství, nákladů exekuce a nákladů oprávněné z účtu stěžovatelky okamžikem, kdy mu bude doručeno vyrozumění o nabytí právní moci usnesení o nařízení exekuce.
III.
Ústavní soud je ve smyslu čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, z čehož také vyplývá jeho postavení a funkce v ústavním systému. Ústavní soud proto neposuzuje celkovou zákonnost vydaného a ústavní stížností napadeného rozhodnutí a ve vztahu k této skutečnosti se rovněž nezabývá tvrzeným porušením tzv. jednoduchého práva, pokud předmětným rozhodnutím či řízením, které mu předcházelo, nebyla porušena základní práva.
Při posouzení všech námitek stěžovatelky ve vztahu k napadenému exekučnímu příkazu dospěl Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost není důvodná.
Ústavní soud vzal v úvahu skutečnost, že stěžovatelka požádala o přednostní projednání ústavní stížnosti právě s ohledem na tvrzený rozsah zajišťovacích úkonů exekutora a jejich časovou posloupnost. Proto Ústavní soud již v říjnu 2005 požádal Okresní soud v Ústí nad Labem o zapůjčení spisu vedeného tímto soudem pod sp. zn. 42 Nc 8470/2004 a exekučního spisu výše jmenovaného soudního exekutora. V případě Okresního soudu v Ústí nad Labem bylo Ústavnímu soudu opakovaně sdělováno, že v předmětné věci jsou prováděny obecnými soudy obou stupňů procesní úkony související s návrhy stěžovatelky. Vzhledem k tomu, že řízení o těchto návrzích dosud nebylo pravomocně ukončeno, nemůže být předmětný spis Ústavnímu soudu zapůjčen.
V projednávané věci je zjevné, že stěžovatelka sama před podáním ústavní stížnosti využila celou řadu procesních prostředků k tomu, aby dosáhla odkladu či zastavení probíhající exekuce na svůj majetek. Protože exekuční příkaz má účinky výkonu rozhodnutí (§47 odst. 2 exekučního řádu), je i činnost soudního exekutora při provádění exekuce podrobena, byť nikoli zcela, kontrole soudu. Jestliže tedy stěžovatelka namítala, že rozsah zajištěného majetku a jeho hodnota neodpovídá zásadě přiměřenosti exekuce, měla možnost využít postupu podle ustanovení §268 odst. 4 o. s. ř. a obrátit se i v této záležitosti na soud. Není proto možné přisvědčit tvrzení stěžovatelky, že exekuční příkaz exekutora nepodléhá žádné kontrole orgánu veřejné moci, takže stěžovatelce zbývala pouze možnost podat proti takovému rozhodnutí ústavní stížnost.
Nadto Ústavní soud poznamenává, že exekuční řízení je nutno chápat jako integrální celek, v němž jednotlivé úkony či procesní postup soudu, resp. soudního exekutora, tvoří logické a vzájemně propojené řízení s předem vytčeným cílem, jehož lze však dosáhnout jen zákonnými prostředky. Jednotlivá rozhodnutí, např. v projednávané věci exekuční příkaz, nelze tedy procesně chápat izolovaně jako neměnné rozhodnutí jen proto, že proti takovému rozhodnutí není možné podat opravný prostředek.
Změny takového usnesení, resp. jeho zrušení bylo dosaženo i v projednávané věci. Jak se Ústavnímu soudu podařilo zjistit, exekuční příkaz soudního exekutora Mgr. Tomáše Pospíchala ze dne 25. července 2005 č. j. Ex 758/2004-50 byl zrušen usnesením jmenovaného soudního exekutora již dne 9. 11. 2005 pod č. j. Ex 758/2004-56, tedy v krátké době po podání ústavní stížnosti. Z předmětného usnesení bylo zjištěno, že jím byl zrušen ústavní stížností napadený exekuční příkaz na nařízení exekuce přikázáním pohledávky z účtu stěžovatelky vedeného u výše označeného peněžního ústavu. Důvod tohoto postupu exekutora se z odůvodnění usnesení nepodává.
Ústavní soud vzal v úvahu všechny výše uvedené skutečnosti, tedy i dosud probíhající řízení o návrzích stěžovatelky souvisejících s nařízenou exekucí na její majetek a dospěl k závěru, že předmětný exekuční příkaz (nyní již zrušený) nemohl ani v době jeho doručení stěžovatelce způsobit takový zásah do ústavně garantovaných práv a svobod, který by bylo nutno napravit jedině jeho zrušením cestou ústavní stížnosti.
Ze všech důvodů výše uvedených Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. ledna 2008
Jiří Mucha v. r.
předseda senátu Ústavního soudu