ECLI:CZ:US:2001:3.US.604.2000
sp. zn. III. ÚS 604/2000
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatele ing. J. M., zastoupeného JUDr. Z. F., advokátkou, proti usnesení Městského soudu v Praze, č.j. 25 Co 331/2000-94, ze dne 30. 6. 2000 ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10, č.j. 8 C 251/98-85, ze dne 26. 4. 2000, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel podal dne 9. 10. 2000 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti (dále jen "návrh"), který byl doručen Ústavnímu soudu dne 11. 10. 2000. Návrh směřoval proti usnesení Městského soudu v Praze, č.j. 25 Co 331/2000-94, ze dne 30. 6. 2000, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10, č.j. 8 C 251/98-85, ze dne 26. 4. 2000 o určení odměny znalce ve výši 1.500,- Kč. Napadenými usneseními bylo podle názoru navrhovatele porušeno jeho právo na spravedlivý soudní proces, zaručené Ústavou ČR, resp. Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 6 odst. 1. Návrh byl podán včas.
K posouzení návrhu si Ústavní soud vyžádal spis, sp. zn. 8 C 251/98, vedený u Obvodního soudu pro Prahu 10. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že navrhovatel se žalobou podanou u uvedeného soudu domáhal poskytnutí slevy na nájemném z důvodu dlouhodobých závad v jeho bytě ve výši 64.021,40 Kč s příslušenstvím. Ze spisu Ústavní soud dále zjistil, že v průběhu řízení byl proveden důkaz znalcem, který byl stanoven usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10, č.j. 8 C 251/98-69, ze dne 1. 2. 2000 a bylo mu uloženo podat ústně do protokolu odborné vyjádření, týkající se instalovaných radiátorů ústředního topení. Při jednání dne 1. 3. 2000 ustanovený znalec podal do protokolu odborné vyjádření a následně přípisem ze dne 4. 3. 2000, doručeným soudu I. stupně dne 6. 3. 2000 vyúčtoval znalečné ve výši 1.500,- Kč. Přípisem ze dne 15. 3. 2000, doručeným soudu I. stupně dne 15. 3. 2000, podal navrhovatel vyjádření ke znaleckému posudku znalce, přednesenému ústně do protokolu. Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením, č.j. 8 C 251/98-85, ze dne 26. 4. 2000, rozhodl o určení odměny znalce ve výši 1.500,- Kč. Proti uvedenému usnesení podal navrhovatel odvolání, v němž namítal, že znalecký posudek nebyl vykonán s péčí a odpovědností, která náleží činnosti soudního znalce. Uvedl, že množství rozporů a povrchních závěrů dotyčný znalecký posudek dosahuje v takové míře, že je jako důkaz pro daný soudní spor nepoužitelný. Žádal, aby soud rozhodl, že znalečné ani náhrada nákladů se soudnímu znalci nepřizná. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením, č.j. 25 Co 331/2000-94, ze dne 30. 6. 2000, potvrdil usnesení soudu I. stupně. V odůvodnění uvedl, že soudní znalec byl soudem I. stupně ustanoven k podání odborného vyjádření ústně do protokolu. Znalec se na předvolání dostavil k ústnímu jednání dne 1. 3. 2000 a podal do protokolu odborné vyjádření, následně pak zaslal soudu vyúčtování. S uvedením příslušných ustanovení vyhlášky č. 37/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů odvolací soud konstatoval, že soud I. stupně postupoval správně, pokud přiznal znalci jím vyúčtovanou částku 1.500,- Kč za podání odborného vyjádření. Znalec se na výzvu soudu dostavil a odborné vyjádření do protokolu podal, tím splnil soudem I. stupně stanovený úkol. Za této situace, konstatoval odvolací soud, mu náleží odměna podle uvedených ustanovení vyhlášky. Znalec požadoval náhradu za přiměřený počet hodin, které případu musel věnovat a také jím požadovaná hodinová odměna je v rámci příslušných ustanovení. Odvolací soud dále uvedl, že skutečnost, že navrhovatel nesouhlasí se závěry znalce, nemá na posouzení výše odměny žádný vliv. K těmto námitkám navrhovatele soud I. stupně přihlédne až při rozhodování ve věci samé.
Proti oběma uvedenými usnesením ve věci znalečného podal navrhovatel ústavní stížnost, protože podle jeho názoru napadenými usneseními bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Porušení svého práva spatřoval navrhovatel v tom, že přiznaná odměna znalci je neúměrná vzhledem ke kvalitě znaleckého posudku a současně, pokud bude znalci přiznána odměna v jím požadované výši, je považován i znalecký posudek podaný znalcem do protokolu za bezvadný. Uznání takového posudku, který vykazuje jednoznačné vady, je neúplný a rozporuplný, považuje navrhovatel za nesprávné posouzení věci soudem a zhodnocení tohoto důkazu jako bezvadného za rozpor s dobrými mravy. Navrhovatel se domníval, že se odvolací soud řádně nezabýval předloženými důkazy a nezhodnotil je řádně jak jednotlivě, tak v jejich vzájemných souvislostech. Tímto postupem porušil odvolací soud právo navrhovatele na spravedlivý soudní proces. Navrhovatel proto žádal, aby Ústavní soud obě napadená usnesení zrušil.
K výzvě Ústavního soudu podal ve věci vyjádření Městský soud v Praze jako účastník řízení. Ve vyjádření uvedl, že při projednání odvolání navrhovatele dospěl k závěru, že znalec podal odborné vyjádření do protokolu a tím splnil soudem I. stupně stanovený úkol. Protože znalec požadoval náhradu za přiměřený počet hodin, které případu musel věnovat a náležela mu odměna podle příslušného právního předpisu, bylo usnesení soudu I. stupně jako správné potvrzeno. Odvolací soud dále odkázal na odůvodnění svého unesení a uvedl, že je přesvědčen o tom, že ani odvolacím soudem nebyl navrhovatel krácen na svých právech a že tento soud nerozhodoval v rozporu s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Na základě uvedeného pak navrhl, aby Ústavní soud předmětné stížnosti nevyhověl.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl navrhovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv a svobod chráněných ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Vzhledem k tomu, že navrhovatel se dovolával ochrany svého základního práva na spravedlivý soudní proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud zde musel konstatovat, že nemůže přisvědčit argumentům navrhovatele o tom, že přiznáním znalečného obecné soudy hodnotily podané odborné vyjádření (nikoliv znalecký posudek) jako bezvadné a při tomto hodnocení pochybily, když nepřihlédly k námitkám podaným navrhovatelem. Napadenými usneseními bylo pouze rozhodnuto o nároku na odměnu za práci, kterou znalec vynaložil, a to bez ohledu na to, jak bude soud následně hodnotit podané odborné vyjádření v rámci procesu hodnocení provedených důkazů. Nelze proto vyčítat odvolacímu soudu, že se řádně nezabýval předloženými důkazy a nezhodnotil je řádně jak jednotlivě, tak v jejich vzájemných souvislostech. Takovou povinnost soud I. stupně ani soud odvolací při rozhodování o odměně znalce za podání odborného vyjádření neměly. Soud I. stupně bude hodnotit jak odborné vyjádření znalce, tak i námitky navrhovatele k tomuto odbornému vyjádření až v rámci celého procesu hodnocení důkazů a rozhodování ve věci samé. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými usneseními nebylo porušeno právo navrhovatele na spravedlivý soudní proces.
Na základě výše uvedeného nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. března 2001
JUDr. Pavel Holländer
předseda senátu