ECLI:CZ:US:2006:3.US.786.06
sp. zn. III. ÚS 786/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 16. listopadu 2006, v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele 1) S. P. J., zastoupeného Mgr. Markétou Vítovou, advokátkou se sídlem Praha 7, U Výstaviště 9/229, a 2) nezl. J. J., zastoupené Mgr. Markétou Vítovou, advokátkou se sídlem Praha 7, U Výstaviště 9/229, dle plné moci udělené matkou nezletilé I. V. J., jako zákonnou zástupkyní, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2006 sp. zn. 30 Co 438/2006 a Okresního soudu v Kladně ze dne 9. 8. 2006 sp. zn. 11 Nc 11/2006, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelé se domáhali zrušení výše označených rozhodnutí a vyslovili přesvědčení, že jimi bylo zasaženo do práv, zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 2 odst. 1, čl. 3 odst. 1, 2, čl. 5 a čl. 21 Úmluvy o právech dítěte. Uvedli, že řízení o návrhu na nezrušitelné osvojení nezletilé bylo zastaveno s poukazem na to, že je osvojitel ruským občanem, odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil, oba soudy tak dle jejich názoru nekonaly v zájmu nezletilé. Poukázali dále na mezinárodní smlouvu mezi Českou republikou a bývalým SSSR s tím, že dle sdělení Ministerstva spravedlnosti ČR tato smlouva nezakládá výlučnou pravomoc, a proto podle jejich názoru nic nebrání tomu, aby o návrhu na osvojení nezletilé rozhodl český soud.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a), §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených usnesení zásah do práv, kterých se první stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Praze přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu I. stupně a pro zjištění, že navrhovatel osvojení (osvojitel) není občanem České republiky, nýbrž je občanem Ruské federace, opodstatněně rozhodnutí, kterým bylo zastaveno řízení o návrhu na osvojení nezletilé, potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí pak shodně se závěry Okresního soudu v Kladně, s poukazem na zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním č. 97/1963 Sb. (v odůvodnění usnesení nesprávně označeném jako zák. č. 57/1963 Sb.) a obsah mezinárodní smlouvy, publikované pod č. 95/1983 Sb., vyložil důvody, pro něž není ve věcech osvojení dána pravomoc soudu České republiky v předmětné věci, tj. pravomoc k projednání návrhu na osvojení, podaném občanem Ruské federace a pro něž tedy rozhodnutí soudu dle §104 odst. 1 občanského soudního řádu je rozhodnutím správným. Dále bylo zjištěno, že odvolání proti usnesení soudu I. stupně bylo podáno pouze stěžovatelem, jako navrhovatelem rozhodnutí o osvojení nezletilé.
Pro výše uvedené byl návrh prvního stěžovatele jako zjevně neopodstatněný odmítnut, pokud jde o návrh nezletilé, pak je odmítnutí dáno jeho nepřípustností [§43 odst. 2 písm. a), §43 odst. 1 písm. e), §72 odst. 1 písm. a) a §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Nadto Ústavní soud připomíná i nevyčerpání všech procesních prostředků ze strany navrhovatelů ve smyslu ust. §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř., čímž je rovněž založen důvod odmítnutí předmětné ústavní stížnosti pro její nepřípustnost [§43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. listopadu 2006