ECLI:CZ:US:2008:3.US.809.08.1
sp. zn. III. ÚS 809/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Z. A., zastoupeného JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem v Praze 1, Bolzanova 1, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 1. 2008 č. j. 30 C 186/2006-87, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 27. 3. 2008 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým mu bylo uloženo zaplatit do 8 dnů od doručení soudní poplatek ve výši 1 000 000 Kč. Současně stěžovatel vznesl námitku podjatosti předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského.
S poukazem na čl. 36 odst. 1, 4, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 96 odst. 1 Ústavy a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, resp. na princip rovnosti účastníků soudního řízení a "rovnosti zbraní", stěžovatel namítl, že v jeho věci představuje "vyměření poplatku" podstatnou výhodu druhému účastníkovi řízení (ČSSD), a to vzhledem k jeho ekonomické síle a jeho politickému postavení, a odnímá mu tak stejnou možnost hájit své zájmy. Současně poukázal na to, že ustanovení §138 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen
"o. s. ř.") "nepočítá" s aplikací principu "rovnosti zbraní" a že na jeho základě nelze přiznat osvobození od soudních poplatků bez návrhu vzhledem k "veřejně známé nerovnosti"; z tohoto důvodu měl prý obvodní soud předložit Ústavnímu soudu návrh k "posouzení", zda slova "Na návrh" a "účastníka" v ustanovení §138 odst. 2 (míněn zřejmě "odst. 1") o. s. ř. jsou v souladu s ústavním pořádkem. Že se tak nestalo, prý nebrání Ústavnímu soudu, aby toto posoudil sám.
Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§42 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že se jedná o nepřípustný návrh.
Podle ustanovení §75 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.
Jak již Ústavní soud konstatoval ve svém usnesení ze dne 10. 5. 2007 sp. zn. IV. ÚS 887/07, vydaném ve stěžovatelově věci, proti samotnému usnesení o výzvě k zaplacení soudního poplatku sice není přípustné odvolání, toto usnesení však není konečným rozhodnutím v řízení. Stěžovatel má v pokračujícím řízení možnost bránit svá práva. Zásah Ústavního soudu v této fázi řízení by byl popřením principu subsidiarity, jednoho ze základních principů, na nichž je ústavní soudnictví vystavěno. Porušení základních práv, kterým stěžovatel argumentuje, přitom není spjato pouze s napadeným usnesením nebo konkrétní fází řízení před obecnými soudy. Principy, jichž se dovolává, ovládají celé řízení před soudem a v rámci tohoto řízení se jim také dostane ochrany, mělo-li by dojít k tomu, že by je soud některým svým jednotlivým rozhodnutím ohrozil.
S ohledem na skutečnost, že tyto závěry plně dopadají i na nyní posuzovaný případ, Ústavnímu soudu nezbylo, než předmětný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout. Jde-li o námitku podjatosti, tato je s ohledem na osobu soudce zpravodaje a odmítavý výrok tohoto rozhodnutí bezpředmětná.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. května 2008
Jiří Mucha
soudce Ústavního soudu