ECLI:CZ:US:2007:3.US.909.06
sp. zn. III. ÚS 909/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 8. března 2007 soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele K. F., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 17. 10. 2006 č. j. 2 To 552/2006-36, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 14. 12. 2006 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání stěžovatele, v němž se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí obecného soudu. Ani poté, co stěžovatel Ústavnímu soudu zaslal několik dalších přípisů, nesplňoval jeho návrh všechny náležitosti pro zahájení řízení o ústavní stížnosti podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále je ,,zákon o Ústavním soudu"), zejména chybělo povinné zastoupení advokátem podle §30 odst. 1 cit. zákona. Na tuto skutečnost byl stěžovatel Ústavním soudem upozorněn ve výzvě k odstranění vad ze dne 9. 1. 2007. Ústavní soud stěžovateli sdělil, že v řízení před Ústavním soudem musí být zastoupen advokátem a ústavní stížnost musí být advokátem také sepsána. Ústavní soud stěžovatele rovněž upozornil na možnost postupu podle §83 zákona o Ústavním soudu.
Ústavní soud stěžovatele vyzval, aby prostřednictvím advokáta odstranil vady návrhu ve lhůtě jednoho měsíce od doručení výzvy. Tato výzva byla stěžovateli doručena dne 11. 1. 2007. Ve lhůtě poskytnuté k odstranění vad, dne 12. 1. 2007, stěžovatel Ústavnímu soudu sdělil, že ze svého důchodu nemůže platit advokáta a že Česká advokátní komora není ochotna mu advokáta přidělit. Stěžovatel dále apeloval na zásady obsažené v Listině základních práv a svobod, zejména na zásadu rovnosti před zákonem.
Ústavní soud již v několika jeho dříve projednávaných věcech stěžovateli sdělil, jaké náležitosti musí ústavní stížnost obsahovat. Pokud jde o povinné zastoupení advokátem v řízení o ústavní stížnosti, ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřipouští výjimku a platí i pro fyzické osoby s právnickým vzděláním, ba i pro advokáty, pokud se na Ústavní soud obrátí vlastním jménem s ústavní stížností. Řízení o ústavní stížnosti má mimořádný charakter a návrh na jeho zahájení musí být sepsán fundovaně též po juristické stránce. Povinné zastoupení advokátem má navíc zabránit tomu, aby byl Ústavní soud zahlcen množstvím zcela neopodstatněných či nesmyslných návrhů.
Podmínky pro podání ústavní stížnosti jsou stěžovateli známy přinejmenším od roku 2000, kdy usnesením ze dne 1. 3. 2000 sp. zn. III. ÚS 517/99 byla odmítnuta jeho tehdejší ústavní stížnost pro neodstranění vad návrhu. Podobně tomu bylo i v případě jeho stížností projednávaných pod sp. zn. I. ÚS 44/05, sp. zn. II. ÚS 680/05 a sp. zn. ÚS 757/06. Ani v nynější projednávané věci stěžovatel neučinil nezbytné kroky k tomu, aby Ústavnímu soudu zaslal řádný návrh splňující podmínky zákona o Ústavním soudu.
Protože stěžovatel neodstranil vady návrhu ve lhůtě k tomu určené, soudce zpravodaj, mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků, na základě §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. března 2007
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj