ECLI:CZ:US:2018:3.US.931.18.1
sp. zn. III. ÚS 931/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky Jitky Mancini, zastoupené Ditou Ondrouškovou, advokátkou, sídlem Vrbová 498/2, Žďár nad Sázavou, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2017 č. j. 19 Co 391/2017-29 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. září 2017 č. j. 23 C 103/2017-21, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva práce a sociálních věcí, sídlem Na poříčním právu 376/1, Praha 2, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v článku 36 odst. 1 a v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z obsahu napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") usnesením ze dne 1. 9. 2017 č. j. 23 C 103/2017-21 nevyhověl žádosti stěžovatelky o ustanovení zástupce pro řízení. Obvodní soud posoudil poměry stěžovatelky a shledal, že stěžovatelka výjimečně nepříznivé poměry pro přiznání osvobození od soudních poplatků neprokázala, když nepředložila dostatečné důkazy k hodnověrnému prokázání svých majetkových poměrů. Obvodní soud taktéž konstatoval, že vzhledem k nepřiměřenosti žalované částky (30 000 000 Kč) a absenci vylíčení takových rozhodných skutečností, na základě kterých by bylo možno alespoň předběžně učinit závěr o důvodnosti žaloby, kterou se stěžovatelka domáhá po vedlejší účastnici náhrady škody a nemajetkové újmy (z důvodu, že jí Úřad práce Polička a nadřízený krajský organ nedávají řádné částky k nákupu paliva k vytápění bydliště), lze mít nárok stěžovatelky za zjevně bezúspěšné uplatňování práva.
3. Usnesením ze dne 27. 11. 2017 č. j. 19 Co 391/2017-29 Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesení obvodního soudu potvrdil. Městský soud v odůvodnění napadeného usnesení konstatoval, že k řádnému prokázání osobních a majetkových poměrů stěžovatelky by byla na místě výzva adresovaná stěžovatelce za účelem doplnění potřebných podkladů pro doložení její celkové situace. Krajský soud se však ztotožnil se závěrem obvodního soudu, že se jedná v dané věci o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, proto pro nenaplnění kumulativních podmínek pro osvobození stěžovatelky od soudních poplatků usnesení obvodního soudu potvrdil jako věcně správné.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyjadřuje nesouhlas se závěrem soudů, že nepříznivé poměry pro přiznání osvobození od soudních poplatků řádně neprokázala, naopak považuje doložená skutková zjištění za dostatečná. Stěžovatelka má za to, že není její povinností dokládat soudu obsah jiných soudních řízení, odkázala-li na řízení o předběžném opatření stran nemovitosti, kterou vlastní. Dle stěžovatelky bylo povinností soudu zajistit připojení tohoto spisu, nikoli konstatovat, že mu není obsah předběžného opatření znám. Stěžovatelka se domnívá, že uplatnění práva na odškodnění z titulu majetkové a nemajetkové újmy je složitým právním procesem s rozsáhlým dokazováním, jehož nárokům stěžovatelka při svém laickém právním vzdělání není schopna dostát. Stěžovatelka je přesvědčena, že právě proto, že není dáno najisto, jaká výše nároku na odškodnění stěžovatelce vůči státu přísluší, je nutné, aby jí byl ustanoven advokát, který by ji poučil o rozsahu uplatnění práva. Stěžovatelka také tvrdí, že osvobození od soudních poplatků vždy závisí na projevu vůle přiděleného soudce, z tohoto pohledu se může jednat o pouhý osobní názor bez ohledu na širší souvislosti dané věci. Pokud chtěl soud znát jiné než stěžovatelkou doložené skutečnosti, měl ji vyzvat k doplnění. Stěžovatelka uzavírá, že se cítí již několik let poškozena postupem odpovědných orgánů při řešení její tíživé sociální situace, proto hledá spravedlnost u nezávislých soudů, a očekává, že se jí dostane právní pomoci.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla včas podána oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí v řízeních, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
5. Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), a že vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Vzhledem k tomu nutno vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí ? z hlediska řádného procesu ? neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471)]. Ústavněprávním požadavkem je též řádné, srozumitelné a logické odůvodnění soudního rozhodnutí.
6. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska stěžovatelkou tvrzených porušení jejich základních práv, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že takový následek nenastal.
7. Ústavní soud se v minulosti již ve více případech zabýval otázkou ustanovení zástupce, a dospěl k závěru, že není porušením práva na právní pomoc zakotveného v čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny, zamítne-li soud žádost účastníka řízení o ustanovení zástupce, pokud bylo řádně soudem shledáno a odůvodněno, že pro takové ustanovení zástupce nejsou splněny podmínky dané ustanovením §30 odst. 2 o. s. ř. [viz nález sp. zn. IV. ÚS 289/03 ze dne 31. 8. 2004 (N 125/34 SbNU 281) či nález sp. zn. I. ÚS 684/05 ze dne 4. 8. 2006 (N 149/42 SbNU 209)].
8. Tak tomu bylo i v posuzované věci, kdy soudy dospěly ke shodnému závěru, že u stěžovatelky nebyly naplněny podmínky stanovené §138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), pro osvobození od soudních poplatků, a to již proto, že se v její věci jednalo o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.
9. Napadenými rozhodnutími obecných soudů proto nebylo zasaženo do práva stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Toto základní právo by bylo porušeno, byla-li by komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. odmítl-li by soud jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný. K takové situaci v posuzované věci nedošlo, neboť se obecné soudy v rámci řízení předpoklady ustanovení zástupce, resp. osvobození od soudních poplatků, podrobně zabývaly a svá rozhodnutí, tedy proč stěžovatelce nebyl ustanoven zástupce z řad advokátů, řádně odůvodnily.
11. Namítá-li stěžovatelka, že bylo povinností soudu zajistit připojení spisu za účelem zjištění rozsahu předběžného opatření ohledně stěžovatelkou vlastněné nemovitosti, z obsahu napadeného usnesení obvodního soudu Ústavní soud zjistil, že obvodní soud při zkoumání majetkových poměrů stěžovatelky nevyloučil ani případný pronájem domu stěžovatelky, s tím, že soudu není znám obsah (blíže nespecifikovaného) předběžného opatření. Vzhledem k tomu, že stěžovatelce nebyl ustanoven zástupce pro řízení z důvodu, že se v její věci jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, bylo by dle Ústavního soudu zjišťování rozsahu případného omezení dispozice stěžovatelky s nemovitostí nadbytečné.
12. Městský soud v odůvodnění napadeného usnesení vysvětlil, že stěžovatelka musí v žalobě alespoň v hrubých rysech tvrdit, co se jí přihodilo, jaké to pro ni mělo následky, zvlášť dopady v majetkové sféře, a kdo je za škodu odpovědný, tedy ve kterém konkrétním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu nebo jaké konkrétní rozhodnutí považuje za nezákonné, přičemž na uvedení těchto základních tvrzení není zapotřebí odborného vzdělání. Bez jejich uvedení ani případně ustanovený právní zástupce není schopen sepsat projednatelnou žalobu. Již z výše uplatněných nároků na zaplacení majetkové škody ve výši 20 000 000 Kč a nemajetkové újmy ve výši 10 000 000 Kč městský soud dovodil, že stěžovatelka uplatňuje tyto nároky zřejmě bezúspěšně. Městský soud dodal, že v rámci občanského soudního řízení nelze přezkoumávat obsah rozhodnutí správních orgánů, tedy ani přiznání či zamítnutí jakékoli sociální dávky.
10. Také těmto závěrům nemá Ústavní soud z pozice ústavnosti čeho vytknout. Účelem práva na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny, jehož porušení stěžovatelka taktéž namítá, mimo jiné je, aby v řízení před soudy byla osobám, které právní pomoc potřebují a nemají dostatek finančních prostředků, dána možnost získat momentálně bezplatnou právní pomoc. V dané věci obecné soudy shodně došly k závěru, že předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů splněny nejsou. Argumentaci soudů, tak jak je rozvedena v jejich rozhodnutích vydaných v předmětné věci, považuje Ústavní soud za ústavně konformní a jejich úvahy neshledal nikterak nepřiměřenými či extrémními. Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy v předmětné věci rozhodovaly v souladu s ustanoveními hlavy páté Listiny, jejich rozhodnutí nelze označit jako rozhodnutí svévolná, ale tato rozhodnutí jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti.
13. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení základních práv a svobod stěžovatelky, byla její ústavní stížnost bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. května 2018
Radovan Suchánek, v. r.
předseda senátu