ECLI:CZ:US:2023:3.US.962.23.1
sp. zn. III. ÚS 962/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o ústavní stížnosti stěžovatele Miloslava Sochůrka, zastoupeného Mgr. Lukášem Votrubou, advokátem se sídlem Moskevská 637/6, Liberec IV, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 17. 2. 2023, č. j. 35 Co 355/2022-421, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 5. 4. 2023 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost brojící proti v záhlaví označenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci.
Protože podaný návrh nesplňoval zákonem stanovené podmínky řízení a stěžovatel zejména nebyl zastoupen advokátem (§30, §31 zákona o Ústavním soudu), upozornil ho Ústavní soud výzvou, doručenou stěžovateli dne 18. 4. 2023, na vady návrhu s tím, že nebudou-li odstraněny do 20 dnů od doručení tohoto přípisu, bude návrh odmítnut.
V reakci na tuto výzvu obdržel Ústavní soud dne 28. 4. 2023 přípis advokáta Mgr. Lukáše Votruby, který v uvedené věci sdělil, že vyhověl přání a požadavku stěžovatele a poskytl mu převzetím plné moci možnost, aby jeho věc byla Ústavním soudem posouzena. V textu původní ústavní stížnosti však neprováděl žádné změny, "když původní text zcela jasně vyjadřuje přesvědčení mého klienta o porušení práv".
K tomu Ústavní soud uvádí, že ve shora zmíněné výzvě stěžovatele upozornil na okolnost, že povinnost zastoupení advokátem se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti a ústavní stížnost musí mít všechny náležitosti podle §34 zákona o Ústavním soudu, což znamená, že z návrhu musí být patrno, kdo jej činí a čeho se týká. Rovněž je třeba, aby k ústavní stížnosti byla přiložena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 6 cit. zákona).
V nyní posuzované věci však stěžovatel odstranil jedinou vytčenou vadu: absenci advokátního zastoupení, když ovšem zmocněný advokát fakticky pouze "připodepsal" původní ústavní stížnost.
Takový postup však Ústavní soud nepovažuje za možný, resp. byl by zřejmě přijatelný pouze tehdy, když by stížnost sepsaná samotným stěžovatele byla z procesního i obsahového hlediska perfektní a zmocněný advokát by proto neměl, co podstatného by na ní vylepšil. Taková situace však nyní v žádném případě nenastala.
Z obsahu stížnosti sepsané samotným stěžovatelem se totiž podává, že jejím obsahem je pouze popis okolností předchozích řízení, avšak prakticky bez jakékoliv ústavněprávní argumentace. Ani k výzvě Ústavního soudu také nebylo doloženo napadené rozhodnutí, z něhož teprve by bylo seznatelné, co bylo předmětem řízení předcházejícího podání této ústavní stížnosti. Takto koncipovaná ústavní stížnost proto není věcně projednatelná.
Ústavní soud je totiž soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, superrevizní instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je toliko přezkoumat ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. O zásahu Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů lze proto uvažovat pouze za situace, kdy je dané rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). Mezi tzv. kvalifikované vady je přitom nutno zařadit nejen případy, kdy obecné soudy v procesu interpretace a aplikace podústavního práva nezohlední správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, ale také (což je v posuzovaném případě podstatné), když se z hlediska principů řádně vedeného soudního řízení dopustí neakceptovatelné libovůle (čl. 1 odst. 1 Ústavy ve spojení s čl. 2 odst. 2 Listiny).
Shora zmíněná zákonná povinnost zastoupení stěžovatele advokátem proto není samoúčelná. Je totiž právě úkolem advokáta, aby jako právní profesionál dokázal zformulovat relevantní právní argumentaci, která zohlední specifické okolnosti řízení o ústavní stížnosti a ozřejmí právě zmíněné kvalifikované vady, které teprve by měly vést ke kasaci napadeného rozhodnutí. Na tuto povinnost zmocněný advokát nesmí rezignovat způsobem, kdy pouze odkáže na obsah ústavní stížnosti sepsané samotným stěžovatelem, kdy tento stěžovatel byl Ústavním soudem výslovně upozorněn na vady ústavní stížnosti a byl vyzván k jejich odstranění.
S ohledem na shora Ústavní soud postupoval podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem návrh stěžovatele odmítl pro neodstranění vad návrhu v určené lhůtě, která uplynula dne 9. května 2023.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. května 2023
Vojtěch Šimíček v. r.
soudce zpravodaj