ECLI:CZ:NS:2000:30.CDO.1082.2000.1
30 Cdo 1082/20000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci nezletilé D. M., zastoupené Městskou částí P. jako opatrovníkem, dcery J. M. a O. M., o změnu výchovy, styku s rodičem, snížení výživného a výkon rozhodnutí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. P 359/93, o dovolání otce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. listopadu 1999, č.j. 35 Co 567/99-864 a 35 Co 568/99, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. listopadu 1999, č.j. 35 Co 567/99-864 a 35 Co 568/99, se ve výroku v odst. II., jímž bylo otcovo odvolání odmítnuto, zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením v záhlaví označeným k odvolání matky jednak potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27.8.1999, č.j. P 359/93-824, jímž zamítl návrh matky na zproštění opatrovníka nezletilé jeho funkce, a dále zamítl pro opožděnost odvolání otce proti usnesení téhož soudu ze dne 31.8.1999, č.j. P 359/93-835, jímž nepřipustil zastoupení otce obecným zmocněncem L. P. Dospěl k závěru, že usnesení soudu prvního stupně bylo otci doručeno dne 7. 9. 1999, takže poslední den patnáctidenní lhůty k odvolání připadl na středu 22. 9. 1999. Protože otec podal odvolání osobně u soudu teprve dne 24. 9. 1999, učinil tak již po matném uplynutí lhůty k odvolání (§218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.).
V podaném dovolání, jež opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., otec namítá, že ačkoli jeho odvolací lhůta skutečně uplynula před podáním odvolání, táž patnáctidenní lhůta pro podání odvolání jeho zástupci stále trvala, neboť mu usnesení soudu prvního stupně bylo doručeno dne 13.9.1999. Jestliže v této lhůtě podal prostřednictvím tohoto zástupce odvolání, učinil tak včas, neboť odvolací lhůta jeho zástupci uplynula teprve dne 28.9.1999. Tím, že odvolací soud za tohoto stavu jeho odvolání odmítl, odňal mu tak možnost jednat před soudem a tím porušil i jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu, upravenou zejména v ust. čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.) řádně zastoupeným advokátem a splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením §241 odst.2 o.s.ř.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §238a odst.1 písm. a/ o.s.ř.
Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Podle ustanovení §237 odst.1 písm. f/ o.s.ř., na něž dovolatel poukazuje, je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Nesprávným postupem odvolacího soudu, jímž byla účastníku řízení odňata možnost jednat před soudem, je třeba rozumět takový postup, jímž účastníku nebylo umožněno se buď jednání účastnit nebo realizovat procesní práva, jež mu občanský soudní řád pro tento úsek řízení přiznává. V prvém případě jde o stav, kdy soud vůbec účastníka k jednání nepředvolal (případně kdy jej nebo jeho procesního zástupce o konání jednání nevyrozuměl, nebylo-li osobní přítomnosti účastníka třeba), nebo byla-li lhůta mezi doručením předvolání (vyrozumění) a jednáním tak krátká, že se účastník nemohl k jednání dostavit, případně se na ně dostatečně připravit, uskutečnilo-li se jednání jindy než ve stanovenou dobu a pod. Ve druhém případě jde o stav, kdy účastníku přítomnému u jednání (zástupci účastníka) bylo soudem znemožněno činit přednesy a důkazní návrhy, vyjadřovat se k provedeným důkazům a pod.
Podle ustanovení §218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno opožděně. Jestliže se odmítá odvolání podle §218 o.s.ř., není třeba nařizovat jednání (§214 odst. 2 písm. a/ o.s.ř.).
Bylo-li odvolání účastníka odmítnuto podle §218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. odvolacím soudem jako opožděné bez nařízení jednání, tedy podle §214 odst.2 písm. a/ o.s.ř., nelze takové usnesení odvolacího soudu úspěšně napadnout dovoláním, opírajícím se o ustanovení §237 odst.1 písm. f/ o.s.ř., a to ani v případě, že závěr odvolacího soudu o opožděnosti odvolání nebyl správný, neboť cit. ustanovení dopadá jen na postup (nesprávný), t.j. faktické úkony soudu (jeho činnost nebo nečinnost), jejichž důsledkem je právě odnětí možnosti účastníka jednat před soudem - účastnit se aktivně projednání věci, nedopadá ale na samotné rozhodnutí soudu.
Podle ustanovení §214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř. jednání (před odvolacím soudem) není třeba nařizovat, jestliže odvolání směřuje proti usnesení. O takový případ jde i v projednávané věci, kde odvolání dovolatele směřovalo proti usnesení soudu prvního stupně, jímž nepřipustil jeho zastoupení obecným zmocněncem v usnesení blíže označeným. Postup odvolacího soudu, pokud jednání nenařídil, není nesprávný, neboť tak nebyl povinen učinit v souladu s citovaným ustanovením.
Z vyložených důvodů nelze proto dovolateli přisvědčit, pokud tvrdí, že mu nesprávným postupem odvolacího soudu byla odňata možnost jednat před ním ve smyslu §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.
Postup soudu v občanském soudním řízení (včetně řízení odvolacího) je upraven tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků (§1 o.s.ř.) a aby ochrana práv byla rychlá a účinná (§6 o.s.ř.). Součástí práva na soudní ochranu (§3 o.s.ř.) je právo podat za stanovených podmínek proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání a požadovat, aby odvolací soud v jeho rámci rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumal. Aniž by zkoumal věcnou stránku napadeného rozhodnutí, je odvolací soud oprávněn odvolání odmítnout jen v případech, které jsou taxativně uvedeny v ustanovení §218 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.
V posuzovaném případě odvolací soud skutečnosti rozhodné pro posouzení jeho včasnosti uvádí v odůvodnění svého usnesení a hodnotí pouze z hlediska otce samého; nehodnotí však a ani neuvádí z tohoto hlediska skutečnosti, týkající se jeho zástupce s procesní plnou mocí (§24, §27 odst. 1, §28 odst. 1, 2 o.s.ř.), jímž byl v té době obecný zmocněnec Luboš Patera, a jehož prostřednictvím odvolání podal.
Usnesení odvolacího soudu v odvoláním dotčeném výroku je pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelným; trpí vadou ve smyslu ustanovení §241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř., pro níž dovolacímu soudu nezbylo, než je zrušit a věc v tomto rozsahu vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 1 věta za středníkem, §243b odst. 2 o.s.ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. listopadu 2000
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Helena Lovíšková