ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.1233.2001.1
sp. zn. 30 Cdo 1233/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Julie Muránské a JUDr. Karla Podolky rozhodl v právní věci navrhovatelky J. J., proti odpůrci J. K., o rozvod manželství, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 7 C 93/2000, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. března 2001, č. j. 1 Co 74/2001-45, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. 3. 2001, č. j. 1 Co 74/2001-45, odmítl podle §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2000, č. j. 14 Nc 743/2000-32, kterým tento soud, jako soud nejblíže společně nadřízený ve smyslu ustanovení §12 odst. 3 o.s.ř., nevyhověl jejímu návrhu na přikázání její rozvodové věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4, jinému soudu. Své rozhodnutí odůvodnil s poukazem na znění ustanovení §201 o.s.ř. tak, že o podaném návrhu na delegaci rozhodoval Městský soud v Praze jako soud nadřízený Obvodnímu soudu pro Prahu 4 a nikoli jako soud prvního stupně, proto proti jeho rozhodnutí není odvolání přípustné.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze podala navrhovatelka dovolání, jehož přípustnost opírá obecně o ustanovení §237 a §238a o.s.ř. (s poukazem na poučení napadeného rozhodnutí) a odůvodňuje tak, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází z nesprávného právního názoru, aniž by výslovně citovala ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o.s.ř. Konkrétně pak uvádí, že v průběhu řízení ji byla nesprávným postupem Obvodního soudu pro Prahu 4 odňata možnost jednat před soudem a že řízení je postiženo i jinými vadami. Odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí vychází z nesprávného právního posouzení věci. V této souvislosti poukazuje především na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2001, č. j. 14 Nc 743/2000-32, které podle navrhovatelky trpí procesní vadou spočívající v tom, že v usnesení zcela absentuje poučení pro účastníky řízení o možnosti podat opravný prostředek. Tím měla být porušena její základní práva vyplývající z občanského soudního řádu, zaručena Ústavou. Stejně tak dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu trpí podle navrhovatelky podstatnými vadami, neboť nebyla poučena, že dovolání se podává k Nejvyššímu soudu a že v rozporu s ustanovením §240 odst. 2 o.s.ř. je v poučení nesprávně uvedená lhůta pro podání dovolání. Dále namítla nepříslušnost Městského soudu v Praze a oběma soudům vytkla, že se nezabývali faktickými a důkazy podloženými důvody, na základě nichž byla navrhována delegace. Navrhla, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o delegaci Okresnímu soudu v Benešově.
Odpůrce se k dovolání nevyjádřil.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (tak je tomu v projednávaném případě, když rozhodnutí soudu, proti němuž bylo podáno odvolání bylo vydáno před 1. 1. 2001) projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000). V dalším textu použitá zkratka o.s.ř. proto znamená občanský soudní řád ve znění před novelizací zák. č. 30/2000 Sb.
Podle ustanovení §12 odst. 1 o.s.ř. nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§14), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně (zde jde o tzv. delegaci nutnou). Podle §12 odst. 2 o.s.ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (zde mluvíme o tzv. delegaci vhodné). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 o.s.ř.).
Příslušnost soudu vyplývá z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních (srovnej též stanovisko pléna Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. června 1996, Plsn 1/96, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 8 pro rok 1996 pod pořadovým číslem 48). Proto nadřízený (nejblíže společně nadřízený) soud nemůže být ztotožňován s odvolacím soudem, avšak na druhé straně ani nadřízený soud, rozhodující o návrhu na přikázání věci jinému soudu, nemůže být vnímán jako soud prvního stupně.
Podle ustanovení §201 o.s.ř. účastník může napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně odvoláním, pokud to zákon nevylučuje. Odvolání je řádným opravným prostředkem jak proti rozsudku, tak proti usnesení, jestliže toto rozhodnutí vydal soud prvního stupně. Dovolání je pak mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Jak vyplývá z obsahu spisu, Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 12. 2000 rozhodoval o návrhu na delegaci, jenž mu podle §12 odst. 3 o.s.ř. předložil podřízený Obvodní soud pro Prahu 4, který je v dané věci jako soud prvního stupně příslušný k rozhodování o podaném návrhu na rozvod manželství. Vzhledem k tomu, že odvoláním lze napadnout pouze rozhodnutí soudu prvního stupně (§201 odst. o.s.ř.), chyběly pro projednání navrhovatelčina podání ze dne 19. 2. 2001, označeného jako odvolání proti výše uvedenému usnesení městského soudu, podmínky odvolacího řízení (§104 odst. 1 o.s.ř.) a Vrchní soud v Praze měl proto řízení podle cit. usnesení zastavit.
Z vyložených důvodů (rozhodnutí Městského soudu v Praze není rozhodnutím soudu prvního stupně) nelze považovat ani dovoláním napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze za rozhodnutí odvolacího soudu, byť odvolání podle §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nesprávně jako nepřípustné odmítl (rozhodnutí podle cit. ustanovení je totiž rozhodnutím odvolacího soudu).
Funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí občanský soudní řád neupravuje. Nedostatek funkční příslušnosti je však neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srovnej též rozhodnutí uveřejněné pod poř. č. 112 v časopise Soudní judikatura, ročník I, číslo 14/1997).
Nejvyšší soud proto řízení, které touto vadou trpí, zastavil (§104 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není podle o.s.ř. přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. srpna 2001
JUDr. Juraj M a l i k, v. r.
předseda senátu