ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.1267.2001.1
sp. zn. 30 Cdo 1267/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce Ing. I. S. proti žalovanému S., státní podnik „v likvidaci\", o odměnu za využití vynálezů, zlepšovacích návrhů, průmyslového vzoru a iniciativní účast při jejich rozpracování, zkoušení a zavádění, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 10 C 262/88, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. března 2001, č. j. 12 Co 699/99-408, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání žalovaného rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 13. května 1999, č.j. 10 C 262/88-302, ve znění doplňujícího rozsudku téhož soudu ze dne 20. července 2000, č.j. 10 C 262/88-338, jímž bylo řízení částečně zastaveno, o částku 399.702,- Kč, žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 1.747.507,50 Kč s 3% úrokem z prodlení od 1.12.1988 do 14.7.1994 a s 16% úrokem z prodlení od 15.7.1994 do zaplacení, dále 18.172,50 Kč s 3% úrokem z prodlení od 1.1.1988 do 14.7.1994 a s 16% úrokem z prodlení od 15.7.1994 do zaplacení, a 24.270,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 1.1.1988 do 14.7.1994 a s 16% úrokem z prodlení od 15.7.1994 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku, žalobu ohledně 3% úroku z prodlení z částky 1.747.507,50 Kč od 1.1.1988 do 30.11.1988 zamítl, žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému uložil zaplatit Českému státu na účet správy Okresního soudu v Teplicích v téže lhůtě náklady zálohované státem 873,20 Kč a soudní poplatek ze žaloby 71.600,- Kč, v napadené (vyhovující) části změnil potud, že žalobu zamítl ohledně další částky 18.199,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 1.12.1988 do 14.7.1994 a 16% úrokem z prodlení od 15.7.1994 do zaplacení, a jinak jej v této části potvrdil, s tím, že ve výrocích o částečném zastavení řízení ohledně částky 399.702,- Kč a zamítnutí žaloby ohledně 3% úroku z prodlení z částky 1.747.507,50 Kč od 1.1.1988 do 30.11.1988 zůstává nedotčen, rozhodl že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů a žalovanému uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit Českému státu na účet Okresního soudu v Teplicích 70.872,- Kč jako soudní poplatek z žaloby 873,20 Kč na nákladech řízení zálohovaných státem a na týchž nákladech 1356,50 Kč na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem.
Žalovaný v podaném dovolání, jehož přípustnost vyvozuje z §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., neboť rozsudkem odvolacího soudu byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, a odůvodňuje §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu vychází z nesprávného právního názoru, přičemž jeho přípustnost dovozuje též z §241 odst. 3 o.s.ř., neboť rozhodnutí (odvolacího soudu) vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, vytýká odvolacímu soudu, že se nezabýval jeho námitkou ohledně promlčení jednotlivých dílčích nároků žalobce ani další námitkou ohledně předčasnosti žalobcových nároků na odměny za využití vynálezů a průmyslového vzoru, jejichž splatnost nastala teprve dne 1.11.1988, z níž vyvozuje pasivní legitimaci žalovaného, že došlo k pochybení při připuštění změny žalobního petitu. Dále namítá, že rozsudek odvolacího soudu vychází z nesprávně zjištěného stavu věci, když se opírá o obsah znaleckého posudku, který je zcela účelový a v konečných závěrech nesprávný z důvodů, jež v dovolání blíže označuje. Zároveň vyslovuje pochyby o jeho objektivitě. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Při posuzování dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, t.j. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.
Dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu (§236 odst. 1 o.s.ř.), včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.) řádně zastoupeným advokátem a splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením §241 odst. 2 o.s.ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal bez jednání (§243a dost. 1, věta první, o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.; to však neplatí, jde-li o dovolání proti rozsudkům, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není. Dovolání je přípustné též proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.); to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) otcovství nebo mateřství nebo nezrušitelného osvojení (§238 odst. 2 o.s.ř.). Dovolání je rovněž přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o.s.ř.); to neplatí u rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není, u rozsudků ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč a u rozsudků ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) otcovství nebo mateřství nebo nezrušitelného osvojení (§239 odst. 3 o.s.ř.).
V projednávané věci žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, aniž by vůbec rozlišoval mezi výroky, jimiž odvolacím soudem nebylo rozhodováno o jeho právech a povinnostech (o nedotčených výrocích rozsudku soudu prvního stupně), resp. jimiž bylo jeho odvolání odvolacím soudem vyhověno (měnící výrok) a výroky ostatními.
V měnícím výroku odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 20.000,- Kč a již proto proti tomuto výroku není z hlediska §238 o.s.ř. dovolání přípustné.
Pokud jde o potvrzující výrok, odvolací soud nevyslovil přípustnost dovolání proti tomuto výroku ve smyslu §239 odst. 1 o.s.ř. (žalovaný ostatně takový návrh před jeho vyhlášením ani nepodal), a protože ve věci nebyl soudem prvního stupně vydán rozsudek, který by byl zrušen (§238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), není ani proti tomuto výroku dovolání přípustné.
Dovolání proti výrokům, jimiž bylo vysloveno, že rozsudek soudu prvního stupně zůstává nedotčen, pak není rovněž přípustné, neboť takový případ občanský soudní řád v ustanoveních §238, §238a ani §239 neupravuje.
Dovolání není přípustné ani do výroků o nákladech řízení, neboť tyto výroky nemají nikdy povahu rozhodnutí ve věci samé. Tyto výroky mají povahu usnesení soudu; §238a odst. 1 písm. a/, část věty za středníkem, pak brání tomu, aby takové dovolání bylo přípustné (srovnej též rozhodnutí č. 9/1994 Sb. soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z vyloženého plyne, že dovolání by mohlo být přípustné pouze, jestliže by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad, uvedených v §237 odst. 1 o.s.ř. Toto ustanovení spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami, zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. Přípustnost dovolání však není založena již tím, že dovolatel příslušnou vadu řízení tvrdí, ale již zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí.
Vady v citovaném ustanovení uvedené, ať už by se týkaly soudu (písm. a/, g/), účastníků (písm. b/, c/, f/), věci (písm. d/) nebo návrhu na zahájení řízení však z obsahu spisu nevyplývají a žalovaným nejsou ani obsahově tvrzeny. To platí i o jeho námitce o nedostatku jeho věcné legitimace, tedy jako nositele hmotněprávního vztahu. Vady, týkající se účastníků řízení, uvedené pod písm. b/, c/ tohoto ustanovení spočívají totiž v nedostatku způsobilosti být účastníkem řízení, event. v nedostatku procesní způsobilosti a řádného zastoupení účastníka řízení, tedy v okolnostech procesněprávní povahy. Těmito nedostatky napadený rozsudek odvolacího soudu netrpí. Proto ani tato námitka nezakládá přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Námitky dovolatele představují ve skutečnosti dovolací důvody podle §241 odst. 3 písm. c/ a d/ o.s.ř., tedy že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. K těmto dovolacím důvodům může dovolací soud ovšem přihlédnout jen tehdy, jestliže je dovolání přípustné podle ustanovení §238 či §239 o.s.ř., což v posuzované věci, jak již bylo vysvětleno, splněno není.
Protože rozsudek odvolacího soudu není vadami uvedenými v §237 odst. 1 o.s.ř. postižen a protože z hlediska ustanovení §238 a §239 o.s.ř. proti němu není dovolání přípustné, směřuje dovolání proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle §243b odst. 4, věta první, a §218 odst. 1, písm. c/, o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení úspěšnému žalobci náklady nevznikly, bylo proto o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto ve smyslu §243b odst. 4, věty první, §151 odst. 1, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. tak, že na náhradu nákladů dovolacího řízení žádný z účastníků nemá právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. srpna 2001
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu