ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.1272.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 1272/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce Ing. J. T. , zastoupeného JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 559/28, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 132/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2015, č. j. 12 Co 184/2015-62, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 23. 1. 2015, č. j. 22 C 132/2013-37, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 1 470 000 s příslušenstvím (výrok I) a jímž byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 900 Kč (výrok II).
Žalované částky se žalobce na žalované domáhal jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež mu měla být způsobena nezákonnou vazbou a nezákonným výkonem trestu odnětí svobody.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Otázka, zda za výkon trestu odnětí svobody uloženého soudním rozhodnutím, které bylo následně zrušeno, přísluší odsouzené osobě náhrada škody dle zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), jestliže tato osoba byla pozdějším rozhodnutím vydaným v téže trestní věci opětovně odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, do kterého byl dříve vykonaný trest započítán, nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, vyšel-li z toho, že újma způsobená žalobci tím, že byl nezákonně držen v době od 26. 7. 2006 do 25. 10. 2006 ve vazbě a v době od 11. 1. 2012 do 27. 7. 2012 ve výkonu trestu, je dostatečně zhojena již započtením doby strávené ve vazbě a ve výkonu trestu na dobu výkonu nově uloženého trestu pro týž skutek (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2486/2013).
Ani otázka, zda soud může rozhodovat o žalobě na náhradu škody způsobené státem, jestliže dosud není soudem projednávajícím návrh na obnovu řízení a Ústavním soudem v probíhajícím řízení o ústavní stížnosti vyřešena předběžná otázka, zda byl žalobce v trestním řízení odsouzen nezákonně či nikoliv, anebo zda je namístě v takovém případě řízení o žalobě na náhradu škody přerušit, nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, přihlédl-li k tomu, že v daném případě okolnosti projednávané věci přerušení řízení podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. neodůvodňovaly (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1917/2013).
Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti (§241a odst. 2 o. s. ř.) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 22. března 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu