ECLI:CZ:NS:2008:30.CDO.1623.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 1623/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce A. V., advokátem, proti žalované České republice – M. f., o žalobě na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 20 C 214/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. října 2006, č. j. 21 Co 347/2006 - 37, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 14. 4. 2006, č. j. 20 C 214/2005-24, zamítl „návrh žalobce na povolení obnovy řízení ve věci vedené u Obvodního soudu
pro Prahu 5 pod sp. zn. 25 C 143/2002“, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Z obsahu tohoto spisu zjistil, že pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. 10. 2002, č. j. 25 C 143/2002 - 38, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2003, č. j. 54 Co 122/2003 - 56, byla zamítnuta žaloba podaná žalobcem na určení, že matka žalobce A. V., která zemřela, byla ke dni své smrti spoluvlastníkem nemovitostí v k.ú. S. a k.ú. J., a že dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2005, č. j. 30 Cdo 658/2005 - 58, odmítnuto. V původním řízení dospěly soudy k závěru, že ze strany žalobce a jeho matky došlo k platnému převodu vlastnictví k pozemkům na bývalý čsl. stát, přičemž souhlas jednotného zemědělského družstva, které mělo právo hospodaření k pozemkům, nevyžadoval písemnou formu pod sankcí absolutní neplatnosti právního úkonu. Soud prvního stupně dovodil, že v daném případě nejsou podmínky obnovy řízení podle §228 odst. 1 o. s. ř. splněny, neboť „žalobci nic nebránilo navrhnout důkaz znaleckým posudkem na ocenění sporných nemovitostí již v původním řízení“, a pokud jde o notářský zápis ze dne 24. 3. 2005, v němž tehdejší člen představenstva družstva Ing. Š. uvedl, že převod předmětných pozemků nebyl předmětem jednání představenstva družstva, pak tento důkaz nemůže přivodit pro žalobce příznivější rozhodnutí ve věci. V této souvislosti poukázal obvodní soud na názor Nejvyššího soudu vyslovený v rozhodnutí ze dne 31. 8. 2005, č. j. 30 Cdo 658/2005 - 58, z něhož dovodil, že případná svědecká výpověď jmenovaného nemůže mít význam pro posouzení platnosti předmětných kupních smluv, neboť případný nedostatek souhlasu hospodařícího družstva by nemohl způsobit absolutní neplatnost kupních smluv. Navíc je velmi nepravděpodobné, že by si navrhovaný svědek s odstupem cca 20 let mohl pamatovat obsah konkrétních jednání představenstva bývalého JZD ČSSP.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. 10. 2006, č. j. 21 Co 347/2006 -3 7, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že důvody obnovy řízení nejsou naplněny, neboť žalobcem předložená listina (čestné prohlášení Ing. Š. sepsané ve formě notářského zápisu) není důkazem, který by byl způsobilý přivodit pro žalobce příznivější rozhodnutí o věci samé, neboť i kdyby bylo prokázáno, že souhlas družstva nebyl dán, nemohlo by toto zjištění mít za následek právní závěr
o tom, že smlouvy jsou z tohoto důvodu neplatné.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje
z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přičemž zásadní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v posouzení otázky „vlivu absence souhlasu družstva ke smlouvě o převodu pozemku, k němuž má družstvo právo družstevního užívání (§42 odst. 2 zák. č. 122/1975 Sb.), na platnost takové smlouvy“, kterou podle jeho názoru odvolací soud rozhodl v rozporu s rozhodnutím dovolacího soudu. Má za to, že podle názoru dovolacího soudu, vyjádřeno v usnesení ze dne 31. 8. 2005, č. j. 30 Cdo 658/2005 - 88, jsou úkony účastníků smlouvy o převodu pozemku, k němuž má družstvo právo družstevního užívání, bez souhlasu dotčeného družstva neúčinné, z čehož dovozuje, že takovou smlouvu lze označit za absolutně neplatnou. Jestliže odvolací soud v napadeném usnesení vycházel z opačného názoru, jde o názor nesprávný. Dovolatel zásadně nesouhlasí s tím, že čestné prohlášení Ing. Š. nemá pro posouzení platnosti předmětných smluv význam, a trvá na tom, že absence souhlasu družstva má za následek absolutní neplatnost předmětných kupních smluv. Domnívá se, že i pokud by byl možný konkludentní souhlas družstva s převodem předmětných pozemků (s čímž však nesouhlasí), bylo by i v takovém případě třeba, aby „o dané záležitosti“ proběhlo hlasování družstva, z něhož by byla zjistitelná jeho vůle; bez něj není možné hovořit o vyjádření jakékoliv vůle družstva. Jelikož z navrhovaného důkazu (čestného prohlášení Ing. Š.) vyplývá, že o převodu předmětných pozemků družstvo nikdy nejednalo (tj. souhlas neudělilo ani konkludentně), a kupní smlouvy jsou tak absolutně neplatné, pak je právě toto čestné prohlášení důkazem odůvodňujícím povolení obnovy řízení, neboť je způsobilé přivodit dovolateli příznivější rozhodnutí ve věci. Navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání navrhla, aby bylo dovolání jako nepřípustné odmítnuto, neboť otázka posouzení vlivu absence souhlasu družstva s převodem pozemků již byla Nejvyšším soudem ČR řešena v usnesení ze dne 31. 8. 2005, č. j. 30 Cdo 658/2005 – 88, a rozhodnutí odvolacího soudu tak nemá po právní stránce zásadní význam. Poukázala dále na skutečnost, že výpověď Ing. Š. nepochybně mohla být učiněna již v původním řízení a nelze ji tak považovat za důvod obnovy řízení ve smyslu §228 o. s. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, po přezkoumání usnesení odvolacího soudu podle §242 o. s. ř. dospěl k závěru, že dovolání není v dané věci přípustné.
Podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. Podle §238 odst. 2 o. s. ř. ustanovení §237 platí obdobně.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
V dané věci žalobce napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na obnovu řízení; přípustnost dovolání je tedy nutno posoudit podle §238 odst. 1 písm. a), odst. 2 o. s. ř. a podle §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. per analogiam.
Podle §228 odst. 1 o. s. ř. žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé: a) jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených
v ustanovení §205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci; b) lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených
v ustanovení §205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.
Skutečnosti, rozhodnutí a důkazy mohou být důvodem obnovy jen tehdy, jestliže účastník řízení, který se domáhá obnovy, je nemohl bez své viny použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v §205a a §211a
o. s. ř. též před odvolacím soudem (jsou pro účastníka ve srovnání s původním řízením „nové“), a současně mohou pro účastníka přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Skutečnosti a důkazy jsou nové tehdy, jestliže je účastník řízení - přestože v době původního řízení objektivně vzato existovaly - nemohl bez své viny (proto, že o nich nevěděl, a ani jinak z procesního hlediska nezavinil, že nesplnil povinnost tvrzení nebo důkazní povinnost) použít. Původním řízením se rozumí vždy řízení před soudem prvního stupně. Bylo-li proti rozhodnutí soudu prvního stupně podáno odvolání, rozumí se „původním řízením“ také řízení před odvolacím soudem, avšak jen za předpokladu, že šlo o takové skutečnosti nebo důkazy, jejichž uplatnění v odvolání nebo v odvolacím řízení umožňují §205a a 211a o. s. ř.; v případě, že nebylo podáno odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, nelze účastníku vytýkat, že nepodal odvolání, i když šlo o takové skutečnosti nebo důkazy, které jsou ve smyslu §205a o. s. ř. odvolacími důvody. Ve vymezení důvodů obnovy řízení se tímto způsobem promítá zásada neúplné apelace v odvolacím řízení.
V daném případě dovolatel neuvádí žádné relevantní skutečnosti, které by mu objektivně zabránily v průběhu původního řízení navrhnout provedení důkazu výslechem Ing. Š. (jímž mohlo být prokázáno totéž, co navrhovaným čestným prohlášením). Dovolatel pouze tvrdí, že o tomto svědkovi nevěděl, resp. že „v celém průběhu předchozích řízení nepřetržitě pátral po jménech osob vykonávajících v letech 1977 - 1985 funkci člena představenstva dotčeného JZD“ a že Ing. Š. se mu podařilo vypátrat až po právní moci rozsudku, jímž byla žaloba zamítnuta, čímž se snaží zdůvodnit, proč bez své viny nemohl čestné prohlášení Ing. Š. jako důkaz použít. Tuto argumentaci dovolatele však nelze akceptovat, neboť je nepochybné, že informace o tom, kdo byl členem představenstva dotčeného družstva v uvedeném období, mohl dovolatel bez obtíží získat již v průběhu původního řízení prostým dotázáním se
na příslušném obchodním rejstříku, kde jsou tyto informace uloženy, a v jejich včasném získání mu tak ve skutečnosti nic nebránilo; tento důvod obnovy tedy není dán.
Vzhledem k tomu, že v průběhu původního řízení dovolatel provedení důkazu výslechem Ing. Š. nenavrhoval, nemůže se jednat o situaci, že by takový navržený důkaz nemohl být v původním řízení proveden pro objektivní překážku, která následně odpadla; ani tento důvod obnovy řízení tedy není naplněn.
Za této situace zásadní význam napadeného rozhodnutí nemůže spočívat v posouzení otázky vlivu absence souhlasu družstva ke smlouvě o převodu pozemku, k němuž má družstvo právo družstevního užívání (§42 odst. 2 z.č. 122/1975 Sb.),
na platnost takové smlouvy. Otázka zásadního právního významu musí totiž mít význam nejen pro rozhodovací činnost soudů vůbec, ale především musí mít vliv na napadené rozhodnutí, tj. na rozhodnutí o zamítnutí žaloby na povolení obnovy řízení. Pokud odlišné právní posouzení otázky dovolacím soudem nemůže přivodit změnu rozhodnutí o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení, nejedná se o otázku zásadního právního významu. Přestože rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na ne zcela přesném závěru, že není splněna jedna ze základních podmínek pro povolení obnovy, a to že nový důkaz čestným prohlášením (resp. výslechem) Ing. Š. by nemohl přivodit pro žalobce příznivější rozhodnutí ve věci, je rozhodnutí odvolacího soudu věcně správné, neboť, jak shora uvedeno, navrhovaný důkaz ve skutečnosti nesplňuje ani prvotní předpoklad pro povolení obnovy řízení, tj. že se musí jednat o novou skutečnost, rozhodnutí či důkaz, které účastník řízení nemohl bez své viny tvrdit v původním řízení. V posuzovaném případě však dovolateli v navržení důkazu výslechem Ing. Š. nic nebránilo.
Otázku, kterou dovolatel v posuzované věci považuje po právní stránce
za zásadního významu, tj. otázku vlivu absence souhlasu družstva ke smlouvě
o převodu pozemku, k němuž má družstvo právo družstevního užívání (§42 odst. 2 zák. č. 122/1975 Sb.) na platnost takové smlouvy, již dovolací soud řešil v rozsudku ze dne 24. 9. 2004, sp. zn. 28 Cdo 1505/2004, v němž mimo jiné uvedl, že družstvu musela být skutečnost převodu známa, neboť pokud by družstvo neprojevilo souhlas, k převodu pozemku a změně užívání pozemku k nezemědělským účelům by nemohlo dojít, a rovněž i v usnesení ze dne 31. 8. 2005, č. j. 30 Cdo 658/2005 - 58.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání proti němu není tudíž podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalobce podle §243b odst. 5 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. dubna 2008
JUDr. Olga Puškinová,v. r.
předsedkyně senátu